www.slangy.cz

O knize  |  O češtině  |  Argot  |  slangy  |  Ohlasy  |  vaše příspěvky  |  kontakt

ukázky z knihy
napsat příspěvek
objednat knihu

A

abfal1 – odpad, odpadky, odtok vody. Takovej abfal, to si zas vodvezte zpátky! [A] něm. Abfall odpad, ab- od, pryč, fallen padat

abfal2 – cirkus. hraný, předstíraný pád, někdy jen náznak pádu, srov. padák [A] něm. Abfall pokles, ab- dolů, fallen padat

abgang – cirkus. odchod ze scény (z manéže) po skončení výstupu [A] něm. Abgang odchod, ab- od, gehen jít

abgébovat se – zadat si v něčem, angažovat se v něčem s rizikem nepříjemností (obv. abgébovat se kvůli někomu, někdy také abgébovat se s někým). Tohle bylo naposled, co jsem se kvůli vám abgéboval. [A] něm. sich abgeben zadat si s něčím, zahazovat se, ab- pryč, za, geben dát, dávat

abhérka – film. zkouška zvuku [A] něm.+ Abhörprobe t/v, abhören odposlouchávat, hören poslouchat, Probe zkouška

ábíčko – časopis ABC (mladých techniků a přírodovědců). Standa klukům kupuje ábíčko, ale myslim, že ho čte akorát von sám.

ablézovat – vystřídat ve službě. Stál jsem tam ještě celej další den, než přivezli chlapa, aby mě ablézoval. – Kolik máš hodin? Já se nemůžu dovolat centrály. Mě nejdou nějak dlouho ablézovat. (J. Hašek) [A] Jindra 1921; výraz kdysi běžný v profesích se službou či směnami; něm.+ ablösen t/v, ab- od, pryč, lösen uvolnit, pustit

ablézr – střídající pracovník ve službě, někdy též přeneseně. Jaks byl na té montáži, tak pré tvoja stará měla v šláfcimře nejakého ablézra. [A] něm.+ Ablöser t/v, ablösen vystřídat, uvolnit

ábr – ale. Žádný ábr, koukej se sbalit a jít. [A] něm. aber t/v

ábrcetle – stará panna, stará protivná žena [Z] Rippl 1937 udává pravděpodobný původ z něm. Haberzettel, avšak bez dalšího vysvětlení, Bartoš (1913) také uvádí abatyše stará klepna

abrichtka – řem. rovnačka, srovnávačka (hoblovka či fréza pro úpravu tloušťky prkna apod.), srov. obrichtovačka [A] něm. Abrichthobel nebo Abrichtmaschine srovnávací fréza, abrichten rovnat, hladce hoblovat, ab- dolů, pryč, richten rovnat, srovnat

abrichtovat – 1. řem. obrábět, perfektně upravit povrch (dřeva), např. pro vsazení jednoho dílu do druhého 2. vycvičit, vydrezírovat, též o násilné ideologické převýchově. Celou dobu je tam zkoušeli abrichtovat. [A] Jindra 1921; něm. abrichten drezírovat zvíře, u lidí má tradičně hanl. podtext, např. o výcviku dětí zlodějů; též obrábět dřevo, hladce zhoblovat povrch, ab- od, pryč, richten urovnat, nastavit, řídit

absa – viz absík. To je normální, aby absa bydlel tady na rotě?

absík – voj. dř. absolvent vysoké školy ve vojenské základní službě, srov. absa, kolejnička, špagát. Absíka nezašijou, ale pohrozej mu tim. A pak mu daj podepsat spolupráci. [A] přesněji absolvent vojenské katedry na vysoké škole; do zač. 90. let

abso – viz absík [A] asi pod vlivem slovenštiny

absolvenťák – hudeb. absolventský koncert. Ty chceš na absolvenťáku fakt hrát toho Smetanu?

absťák – abstinenční syndrom, též přen. touha po něčem či po někom. Pane doktore, Lucka měla zase absťák, kdy k vám můžeme přijet. – Von je pryč dva dny a já už mám absťák.

absurdistán – hanl. špatně fungující stát nebo politické zřízení charakterizované byrokracií, korupcí a preferováním zájmů vlivných skupin, srov. kakánie, kafkárna, kocourkov. Ten Klajner ukázal na kameru ty smlouvy, a pak normálně telefonát šéfredaktorovi, ten to samozřejmě shodil ze stolu, tohle podle tebe jako neni absurdistán? [A] analogicky k Afghánistán, Kazachstán aj.; dnes užíváno též v angl., něm. aj., obv. v rámci kritiky vlastní vlády; jde asi o další ze slov, které dala čeština ostatním jazykům; poprvé se stalo známějším díky článku Prague Summer of ’89: Journey to Absurdistan, který otiskl newyorský The Nation 18. září 1989, všeobecně se uznává, že slovo vzniklo v kruzích českých disidentů

abšíd – divad. rozloučení, poslední pozvání na divadelní hru v určitém místě (*štaci), též odměna, kterou obdržel herec, který chodil zvát [A] u kočovných společností chodili herci zvát na představení po domech, kde rozdávali tzv. cedule; odv. abšídka soupis provozovaných her a herců, abšídář kdo roznášel abšídky; něm. Abschied rozloučení ab- od, roz, scheiden rozejít se

abštajg, abštajk – 1. utajovaný byt pro milostné schůzky, hodinový hotel. Jezdil s ní do hotelu Richard, to bejval známej abštajk. 2. pokoj, kam si prostitutka vodí zákazníky. Vodila holku nejdřív do toho hotelu, kde dělala, a někdy ve dvaavosumdesátym jí udělala abštajk z toho malýho pokoje s voknem na Černokosteleckou. [A] něm. Absteige laciný, obv. hodinový hotel, Absteigquartier přechodný byt, resp. utajovaný byt pro milostné schůzky; absteigen sestoupit, dř. též přechodně se ubytovat na cestě, tj. vlastně sestoupit z koně, ab- dolů, steigen sestoupit

abštand – odstup, obv. držet si abštand. Vždycky si držel abštand, nikdy si s nikym netykal, ale byl to férovej chlap. – Drž si vod nich abštand, culej se, ale sou to bestie, musej se tě bát! [A] něm. Abstand t/v, ab- od, pryč, stehen stát, postávat

abtajl – cirkus. obytný vůz (*vostavák), dnes obv. obytná část cirkusového vozu [A] něm. Abteil oddíl, kupé, ab- od, Teil díl

abzac – 1. řem. osazení, ústupek, stupeň, patka 2. odbyt (zboží) [A] Jindra 1921; něm. Absatz t/v, absetzen prodávat, zajišťovat odbyt, ab- od, pryč, setzen klást, dávat

abzéglung – cirkus. napnutí a připevnění plachty cirkusového stanu [A] něm. Absegelung t/v, Segel plachta

ačelit, hačelit – svět. zůstat, posedět. Ačelíme tu až do rána. – Hač adaj. (Poseď tady.) [Z] Podzimek 1937; rom. ačel zůstat (dnes ve slov. romštině ačhel)

áčko – 1. označení třídy ve škole (třetí A) 2. trasa A pražského metra, srov. béčko, céčko 3. vynikající vlastnost, srov. béčko 4. vitamin A 5. absence. Ještě jedno áčko a vyhodím tě. 6. alkohol, srov. alkáč 7. drog. algena (lék proti bolesti) 8. cirkus. jištění, poskytnutí záchrany při nebezpečném čísle | 1,2SSČ

adaj, adava – svět. sem, zde, tu. Tachti adaj (pojď sem). Adaj mulasí (zde straší) [Z] Podzimek 1937; rom. adaj sem, zde

adam: na adama – bez šatů, nahý, srov. naostro, srov. eva [A] vlastně v rouše Adamově

adamky – dř. plavky s vázáním na straně

ádékář – absolvent dělnických kursů; časté v 50. až 70. letech min. stol., dnes jen historický význam. Vzdělání už nemá žádnou váhu, jako ádékář se dneska můžeš stát i ředitelem výzkumáku. (n) [A] podle zkratky ADK

adié – sbohem, též ve smyslu rozejít se s někým, propustit někoho ze zaměstnání. Počkáme, až vodevzdá ten katalog, a pak adié, už ho mám fakt plný zuby. | SSČ/hovor.

adler – cirkus. nejvyšší můstek pod střechou cirkusového stanu [A] něm. Adler orel

admina – škol. psaní na stroji, předmět technika administrativy

adrenalinový – nebezpečný, resp. vzrušující nebezpečím; užívá se pro to, co jsme vyzkoušeli nebo chceme zkusit. Ten padák dole na černý je dost adrenalinovej.

adresa – svět. otisky prstů, srov. podepsat se [Z] Podzimek 1937

adria, adrie – nemocnice [Z] Rippl 1926, Nováček 1929, kdysi rozšířený argot. výraz, zejm. v souvislosti s léčbou pohlavních chorob

adzúro – viz azúro

afekt – divad. přehánění, přehrávání, nepřirozený projev. Tak ještě jednou a bez toho afektu! [A] v odborné terminologii se jako afekt označuje krátkodobá emoce (na rozdíl od nálady, která označuje emoci dlouhodobou)

afiš – cirkus. plakát, upoutávka na představení [A] fr. affiche t/v

afro – druh účesu běžný v subsaharské Africe, někdy také přen. o vlasech, které vzdorují pokusům o učesání, srov. endžíla. Vona je trochu švihlá, už jí je přes padesát a furt nosí afro a kristusky. – Já to afro nerozčešu, přece takhle nemůžu jít do práce.

agi – cirkus. krasojízda vkleče na jednom koleni s druhou nohou napnutou (jde vlastně o baletní figuru "holubička")

agoška – agentura, obv. reklamní. Já se tady na to vykašlu, kámoš začal dělat v jedný docela skvělý agošce, a jejich šéf by mě prej rád viděl.

ahojky – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, častěji mezi ženami, event. ve snaze o přátelský výraz, srov. čauky. Ahojky, je pravda, že přijedete s kapelou k nám do Třebíče? (w) [A] zdrob. z ahoj; proti běžné mluvě mnohem častější na internetu při chatování

achtlik – ostrav. malá sklenička na tvrdý alkohol, resp. odpovídající dávka alkoholu, srov. panák, štamprle, ochtl [A] dosl. osminka, něm. achtel osmina (dnes se uvádí obv. osmina litru)

aida – AIDS. Je to na tuty voboják, to se nebojíš, že vod něj chytíš aidu?

air cognac – vaječný koňak (vysl. ajr koňak). Jeden smutný ajznboňák pil na pátém nástupišti Air Cognac … (J. Nohavica, Pijte vodu) [A] viz ajrkoňak

ajbiška – vulg. ženské přirození [A] uvádí např. Rippl 1937, Nováček 1929 uvádí jako brněn.; ajbiš lid. ibišek, z něm. Eibisch t/v

ajcem trajcem – utvrzující fráze. Ajcem trajcem, že je to pravda. [A] pův. zaklínací formule ať jsem zatracen se oslabila v ať jsem trajcen (strach, aby vyslovená kletba nepřivolala skutečnou záhubu duše, srov. zatrolený, zatrachtilý), odtud rýmované ajcem trajcem (Machek)

ajerkoňak – vaječný koňak, viz ajrkoňak. Dala bych si jednu vídeňskou kávu a skleničku ajerkoňaku. [A] něm. Eierkognak t/v, Eier vajíčka (j. č. Ei), Kognak koňak

ajfelovka, ajfelka – štíhlá žena příliš vysoké postavy. V ksichtě je hezká, ale počkej až vstane, je to hrozná ajfelovka. [A] podle Eiffelovy věže v Paříži

ajfr – zápal, úsilí, někdy též spěch. Ten, když něco dělá, tak je to vždycky nejdřív hroznej ajfr, ale pak to vyšumí do ztracena. – To je ňákej ajfr! Kolik za to může mít slíbený? [A] něm. Eifer zápal, horlivost, píle či úsilí, eifern usilovat o něco

aji – morav. také

ajmr – kbelík, v trampském slangu kdysi plátěný kbelík na vodu [A] něm. Eimer kbelík, vědro, srov. ompr

ajncka – škol. známka výborně, jednička, srov. ajnska [A] něm. eins jedna

ajnclík – 1. vězeň. samotka … a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar. (J. Hašek) 2. malý pokoj [A] něm. Einzelzimmer jednolůžkový pokoj, místnost (pouze) pro jednoho; einzeln jednotlivý, osamocený, o samotě, z ein jeden, Zimmer místnost

ajncvaj – raz dva, rychle, ihned, též ancvaj. Takovej, co nemá co ztratit, co tě sejme ajncvaj! (P. Jarchovský2) [A] něm. eins zwei jedna dvě

ajnfach – jednoduchý, snadný. Vono to není tak ajnfach, radši počkej, až přijdu. [A] něm. einfach jednoduchý, snadný, ein jeden, -fach zde označuje násobek

ajnfasovat – řem. zasadit, olemovat [A] Jindra 1921; něm. einfassen t/v, ein- směr dovnitř, fassen uchytit, zasadit

ajnska – škol. známka výborně, jednička [Z] Oberpfalcer 1934; něm. eins jedna

ajntet, ajnteto – hudeb. vystoupení jediného hudebníka [A] dosl. soubor o jednom hudebníkovi, žertovná analogie k výrazům kvartet, kvintet apod.; něm. ein jeden

ajntop, ajntopf – domácký pokrm připravený v jednom hrnci (často ze zbytků jídel). Jirku pozvat můžete, ale nic kvůli němu vyvářet nebudu, je pondělí, bude jenom ajntop. [A] něm. Eintopf t/v, ein jeden, Topf hrnec

ajntyplunk – argot. vloupání [Z] Nováček 1929; něm. arg. eintippeln vloupat se, ein- dovnitř, tippeln jít, srov. typlovat

ajrkoňak – vaječný koňak, *vaječňák, též ajerkoňak. Teta má skvělej recept na ajrkoňak, ale bohužel ho většinu vychlastá sama. – Prej abych v tom ajrkoňaku nechala rozpustit vajíčka i se skořápkou, to prej je lepší než šumivej vápník ze Švajcu. 80+ [A] něm. Eierkognak t/v, Eier vajíčka (j. č. Ei), Kognak koňak

ajroplán – letadlo. To podle smlouvy se tatínek nesmí chodit ani koupat, ani nesmí lítat ajroplánem … (B. Hrabal4)

ajrovka – automobil značky Aero. Když jsem byl malej, tak jsem s dědou v tý ajrovce párkrát jel.

ajska – železnice. Auťáky zabavili, tak se holt jezdilo ajskou. [A] viz ajznbon

ajtýk – odborník na počítače, resp. informatiku. Zas to spadlo, zavolej ajtýky. [A] ze zkr. IT informační technologie, angl. výsl. aj-tý

ajznbon – 1. železnice (obv. ve smyslu organizace). Voba jsme měli s Máňou většinu příbuznejch u ajznbonu, šak jsme se taky na dráze poznali. 2. železničář, častěji *ajznboňák [A] něm. Eisenbahn železnice, Eisen železo, Bahn dráha

ajznboňák – železničář. Já byl celej život ajznboňák, mně se z těch posprejovanejch vagonů zvedá kufr; na dráhu patří pevná ruka, žádná demokracie. [A] viz ajznbon

aka – známý také jako, alias; módní výraz [A] angl. zkr. a.k.a. tj. also known as také známý jako

akáda – 1. stud. Akademie výtvarných umění, Akademie múzických umění (dř. též obchodní akademie). Chodil tři roky na akádu, pak ho vyhodili, teď tvrdí, že z politickejch důvodů. 2. Akademická kavárna v Brně. Jak jsem byl posledně v Brně, tak jsem chtěl jít do Akády a von ti tam je nějakej krám s nábytkem! 3. akademické mistrovství (světa, republiky apod.). Já ti řikal, abys netrénoval na akádu, měls to načasovat na ten srpen.

akceptábl – přijatelný. Tahle cena pro něj nebude akceptábl, von zase až takovej trouba neni. [A] něm. akzeptabel přijatelný, pův. z lat. acceptabilis t/v

ákev – svět. shromáždění, tlačenice [Z] Podzimek 1937, Rippl 1926, kdysi rozšířený argot. výraz (pro kapsáře významná situace, dnes stejně jako v minulosti)

akorát – 1. pouze, jenom, přesně. Já u sebe mám akorát pajsku, sorry. 2. přesně, právě. Akorát jsem přišel, takže ještě nevim, zavolej tak za hoďku. [A] něm. hovor. akorat nebo akkorat právě, přesný, pečlivý, spis. akkurat pečlivý, viz akurátní | SSČ/ob.

akslágr – osové ložisko, ložisko nápravy [A] Jindra 1921; něm. Achslager t/v, Achse osa, Lager ložisko

aksna – techn. osa, náprava [A] něm. Achse osa

aktšlus – divad. závěr určitého celku (scény, obrazu, jednání), např. poslední věta [A] něm. Aktschluss závěr dějství, Akt jednání, Schluss konec, závěr

akurátní – kdo si potrpí na přesnost, pečlivý, přesný. Von je takovej akurátní, přijde na minutu přesně a taky mi dycky dává velký dýško. – To je v pořádku, že je akurátní, ale nemusí tím každýho buzerovat. [A] něm. akkurat přesný, pečlivý, z it. accurato přesný, lat. accuratus pečlivý, cura péče, srov. kurýrovat

akva – argot. sdělení mezi kapsáři: "má v kapse u kalhot peněženku" [Z] Rippl 1926

akvárium – rozhl. prosklené studio

ála – alimenty, srov. aloše

albert – brněn. slunce, srov. oskar [A] Nováček 1929

aldamáš – přípitek nebo pohoštění na oslavu uzavřeného obchodu či dokončeného díla, srov. haldamáš. Takovej kšeft a von ani nebude aldamáš? [A] maď. áldomás přípitek na zdar koupě

aleluja – ve spojení do aleluja – stále, donekonečna, do omrzení

alexandr – vulg. mužské přirození [Z] Nováček 1929

algebra – učitelka matematiky [A] slang souč. mládeže

alguška – drog. algena (lék proti bolesti) [A] slang souč. mládeže

alieni – důchodci [A] slang souč. mládeže

alifer – karet. odmítnutí rozdaných karet, zneplatnění začátku hry | SSJČ/slang.

alík – svět. detektiv [Z] Podzimek 1937

alíky – alimenty, srov. aloše

alkáč – 1. alkoholik (též v polic. slangu). Hele, z vašeho primáře je už docela slušnej alkáč, jak to prosím tě dělá na sále? 2. méně obv. alkohol. Neměla jsem žádnej alkáč už tři tejdny, tak nekecej. [A] srov. něm. hovor. Alki alkoholik, zkrác. z Alkoholiker

alkoholka – polic. záchytná (protialkoholní) stanice, srov. záchytka

almara – 1. velká skříň 2. argot. nedobytný trezor, sejf 3. velká objemná žena, srov. machna, mašina. Nemůžu už jíst, byla by ze mě za chvíli almara. [A] druhý význam uvádí Rippl 1926 | 1SSČ/ob.

alois – med. zbytečná operace zdravého slepého střeva [A] srov. richard

alonž – cirkus. paruka s dlouhými vlasy (pod ramena) [A] fr. allongé prodloužený

aloše – alimenty, srov. ála, alíky

alotria – nezbednosti, rozpustilé kousky [A] řec. allotria od allótrios cizí, nepříslušný (Rejzek)

alternačka – divad. hra, ve které jsou role s dvojím obsazením, též střídání herců v takové roli (alternace)

altka – hudeb. altsaxofon, altový saxofon

amant – milenec. Má asi novýho amanta, podívej jak se strojí. – Myslím, že za Růženou přijel její bejvalej amant. [A] něm. hovor. Amant t/v, to z fr. amant milenec, lat. amans, amantis milující, amare milovat; odtud např. špan. amigo přítel

ambaláž – balení, též embaláž. To víš, italský zboží, pěkná ambaláž, ale za tejden zjistíš, že to je šmejd. [A] fr. emballage (vysl. ambaláž) obal, balle balík

ambažúra – 1. argot. chuť napít se, dobrá nálada, srov. mít na něco tah. Ten má ambažúru každej den. 2. hudeb. nátisk (u žesťových nástrojů) [Z] Rippl 1937 uvádí i další významy (alkohol, hlučná zábava), též odv. ambažúrovna krčma, putyka, stejně jako tvar anpažúra; rak. ambaschurl, z fr. embouchure, bouche ústa

ambo, ambo-jambo – karet. flek na hru i na sedmu (v mariáši) [A] lat. ambi dvojitý, na obě strany; ambo bývala v loterii výhra s dvěma uhádnutými čísly, srov. terno

ambulák – tramp. ambulanční uzel

ambuš – cirkus. prvek karetních triků, nenápadné vhození karty do klína [A] fr. embűche léčka

ámen – konec | SSČ/hovor.

Američan z Vysočan – člověk, který se dělá důležitým, vejtaha, srov. Angličan z Vysočan

amerika – 1. velké auto vyrobené v Americe (užíváno zejm. od 50. do 70. let minulého století), srov. bourák. Takovou ameriku bych nechtěl ani zadara, nic na to neseženeš a víš kolik to žere? 2. sport. hra na principu pingpongu pro více hráčů, kdy hráč po odpálení míčku obíhá na druhou stranu, též obíhačka. V pinčesu na mě nikdo nemá, ale na ameriku jsem pomalej. 3. mít ameriku – argot. mít bezstarostný život ve vězení, srov. havaj [A] poslední význam uvádí Oberpfalcer 1934, srov. havaj

amerikán – 1. Američan 2. řem. čelisťové sklíčidlo soustruhu, též univerzálka [A] druhý význam uvádí Hubáček 1981

ameriky – dř. zahraniční, zejm. americké cigarety. Za karton amerik ti to i nařeže, vodveze k vám nahoru a složí ti to za barák. (80+)

amík – Američan. Dyť ty amíci sou némlich stejný.

amina – 1. prostá či hloupá žena, srov. andula. 2. vězeň. amnestie. Amina má bejt vosumadvacátýho, ale jenom na politický. – Kluci, bourejte dveře, příde amina a bude mít širokou prdel. [A] oba příklady uvádí Suk 1993

amňa – vězeň. amnestie

amploa – cirkus. specializace na určité cirkusové číslo, na určitý druh zvířat apod. (základní předpoklad dosažení bravurnosti a zejm. spolehlivosti předvedení čísla). Měl amploa na lvy. [A] Kludský a Cibula 1970; asi z fr. emploi zaměstnání

ampus – řem. kovadlina [A] Jindra 1921; dř. běžný výraz s řadou výsl. obměn (ambus, ambos); něm. Amboss t/v, (ve staré němčině anaboz na čem člověk tluče, tj. podložka z oceli sloužící k zpracování kovů), am- na, s pomocí (čeho), bossieren špicovat, modelovat

amrhele – 1. peníze. Tak přestaň slibovat a ukaž, že budou taky ňáky amrhele. 2. stará protivná žena, srov. ábrcetle [A] amrhele je nář. označení druhu višní

amtovať – ostrav. úřadovat [A] něm. Amt úřad, nář. amten úřadovat, spis. amtieren

an – svět. pones, dej sem. An pašala. (Dej sem peníze.) [Z] Podzimek 1937; rom. anel nést, přinést, podat, an je rozk. způsob

an gró – 1. ve velkém, v celku. Tohle flikování tě nakonec vyjde dráž, měl by sis půjčit a předělat to an gró. 2. ve své podstatě [A] z fr. en gros (vysl. an gró) ve velkém, ve své podstatě, dále viz pozn. k heslu *gró

án zich – jak to je, samo o sobě [A] něm. an sich t/v

ance – brněn. drobné peníze [Z] Nováček 1929, anec kovový knoflík

anciáš – morav. lump, ničema, dř. neznaboh [A] dosl. antikrist

anclík – viz ajnclík, též samovazba

áncuk – oblek, šaty (též v ostrav. mluvě). Já už vod šestnácti nevyrost, tenhle áncuk mám vod biřmování a furt je pěknej. [A] něm. Anzug oblek, anziehen obléci, navléci, an- na, ziehen táhnout

ancvaj – viz ajncvaj

anča – 1. venkovská dívka, srov. andula. Prej že je to taková nezkušená anča, a zatim vod ní chytil muziku. 2. stud. anatomie (výraz studentů medicíny a zdravotních škol)

anděl: vůl jak anděl – velký hlupák, nadávka

andělíčkář – lékař provádějící ilegální potraty. Hele, můj brácha není žádnej andělíčkář, von to udělal jen jednou, no a měl smůlu.

andělíčkářka – žena provádějící (ilegální) potraty. Věděla to vod ňáký andělíčkářky, co s ní v padesátejch letech seděla. – Naše bejvalá vrchní sestra prej do vosumapadesátýho dělala andělíčkářku, dyť je taky na seznamech. [A] něm. Engelmacherin t/v, Engel anděl, machen dělat, dosl. posílá dušičky dětí mezi anděly; pův. označení ženy, ke které dávaly do péče své děti (obv. neprovdané) pracující ženy; andělíčkářka, která dostávala obv. jednorázový obnos, se pak snažila se těchto dětí co nejrychleji zbavit (např. jejich opakovaným zpocením a následným vystavením chladu); odtud pak také označení ženy provádějící potraty (snad častěji v rak. němčině; tuto činnost často provozovaly porodní asistentky); v něm. krimin. slangu Engelmacher někdy označuje střelnou zbraň

andre – svět. předložka s významem tam, v, do, též v souč. vězeň. mluvě, srov. adaj. Tachtí andro veš. (Jde do lesa.) – Vkydni mu andro muj. (Dej mu přes hubu.) [A] Podzimek 1937; rom. andre do, v (andre škola do školy), andro je spojení se členem mužského rodu "o" (andre o kher, tj. andro kher do domu)

androš – 1. dř. příslušník undergroundu, někdy také ve smyslu disident. Zavzpomínali jsme na starý časy, kdy jsme byli fakt androši a udělali jsme pro pár starejch kamarádů koncert v tom sklepě jako tehdy. 2. některé hudební projevy mimo hlavní proud. No je to androš, ale takovej hospodskej. [A] angl. underground podzemí

andula – 1. hloupá (pův. zejm. venkovská) dívka. Byla to taková andula, vůbec jí nedošlo, že ji chce jen vožrat a přefiknout. 2. letec. klasický dvojplošník sovětské výroby Antonov AN-2 po několik desetiletí užívaný k výcviku parašutistů. V Chrudimi mě dvakrát vzali do anduly, ale já se bál skočit.

ánfas – pohled zpředu. Pošlete nám svou fotku z ánfasu, nejlíp v plavkách, a zbytek už zařídíme sami. (w) [A] fr. en face (vysl. an fas) zpředu, face obličej

angažák – rozhl. honorář za prorežimní zprávu, obv. týkající se KSČ, jejích představitelů, stejně jako představitelů dalších komunistických stran [A] užíváno před r. 1989

angelit – argot. žebrat [Z] Rippl 1926, asi z *mangelit

anglán – Angličan

angličák – 1. kovový model osobního auta (i dalších dopravních prostředků či strojů) 2. sport. tělocvičný výkon, také *angličan 3. želez., doprav. dvojitá křižovatková výhybka, srov. angličan [A] pův. jen o modelech anglické značky Matchbox (dosl. krabička od sirek, předlohou pro ni byla krabička firmy Solo Sušice)

angličan – 1. sport. ve fotbale branka, kdy se míč do sítě odrazí od tyče (či od břevna) 2. doprav. dvojitá křižovatková výhybka [A] v řadě oborů se podobný termín užívá pro různé předměty nebo činnosti původem z Anglie či Velké Británie

Angličan z Vysočan – člověk, který se dělá důležitým, vejtaha [A] uvádí již Rippl 1937; po 2. světové válce (snad spolu s ústupem významu Británie) se začalo užívat spojení Američan z Vysočan

anglina – škol. angličtina. Tak Ondro, po dlouhý době jsem se za tebe na třídní schůzce nestyděla, matiku a fyziku máš za dvě a z angliny dokonce za jedna. [A] uvádí již Oberpfalcer 1934

angoráky – zarudlé oči. Vidělas, jaký má angoráky? Určitě bulela celou noc.

angr – cirkus. železný (dříve též dřevěný) kolík zaražený do země, k němuž jsou připevněna lana od napnuté cirkusové plachty, též ankr, kotva či piket [A] stejný termín uvádí Podzimek 1937 ve svět. argotu; něm. Anker kotva (možná pův. Ankerpflock kotvící kolík), ankern kotvit, Pflock kolík, roubík

ángrajfovat – řem. chytat, zabírat (o ozubeném kole) [A] Jindra 1921; něm. angreifen t/v, an- při, u, greifen chytit, uchopit

angrsten, angustrýn – svět. prsten, srov. kódr [Z] Podzimek 1937 (uvádí řadu dalších tvarů, např. gustýn); rom. angrusti prsten, to z angušt prst, avšak kontaminací s českým prsten

ángus – řem. nálitek [A] Jindra 1921, též ankus; něm. Anguss t/v, an- na, po, gießen lít

ani ň – vůbec nic. Už tam není ani ň. [A] snad od nic

ani náhodou, ani omylem – v žádném případě. Jako, že bych tu žádost podala já? Tak to ani náhodou.

animírka – zaměstnankyně nočního podniku, která má za úkol pobízet hosty ke konzumaci (alkoholu); běžně chápáno jako prostitutka [A] něm. Animierdame od animieren povzbuzovat, Dame dáma, paní, pův. z lat. animare oživovat, srov. reanimace

animo – chuť na něco, touha po něčem. Tak na Helenu si dej zajít animo, Lojza by tě zabil, až se vrátí. [A] Rippl 1926 uvádí také vnuknutí, inspirace aj.

ánina – škol. angličtina

ankr – cirkus. viz angr

ankrplotna – řem. základová deska, kotevní deska [A] Jindra 1921; něm. Ankerplatte t/v, Anker kotva, Platte deska

anšlág – cirkus. 1. úder, rána 2. typický úvod k defilé pouze na bicí nástroje, obv. v délce osmi taktů [A] něm. Anschlag t/v, schlagen udeřit

ánšlus – 1. připojení, obv. ve významu anexe Rakouska k Třetí říši v r. 1938. Karel odjel v pětatřicátým do Palestiny, a teta po ánšlusu do Anglie. 2. techn. připojení, přípoj, přípojka (dvou předmětů), spojení (vlaků ve stanici) [A] něm. Anschluss, připojení, anschließen připojit; schließen uzavřít, srov. šlus

ánštand – rozmíška, hádka, aféra. Měla jsem ánštand s pokladní v samoobsluze, napočítala mi dvakrát kafe. – Ten černoch ani neuměl vzorec benzenu, tak jsem ho vyhodil; druhej den volali rektorovi z ambasády, byl z toho hroznej ánštand, řekli, že jsem rasista. [A] rak. Anstand rozčilení, komplikace

anštandka – divad. představitelka hlavní ženské role [A] něm. Anstand dobré chování

Antek – ostrav. Polák

antík – antikvariát. To už seženeš akorát vobčas v antíku.

antiplář – argot. zrádce, udavač, bývalo časté ve vězeň. mluvě v podobném významu jako dnes bonzák, srov. antyples. Oblíbenec neboli antiplář dobře projde a ani neví, že je v polepšovně. (Vašek Káňa) [A] něm. arg. antippeln udat, tippeln jít, chodit, ve složeninách mnoho dalších významů

anton – policejní vozidlo typu dodávky určené pro převoz zadržených, klasicky zelený anton. Já bych se držel tady u Krakovský, u Muzea maj vodní děla a antony. (80+) [A] Rippl 1937 uvádí (vedle druhého významu "kat") možný původ podle berlínského vězení na Antonstrasse v býv. klášteře sv. Antonína (Antonikloster), nebo od čes. *antoušek; podobné názvy mívala i jiná města, v německy mluvících oblastech byl nejběžnější grüner Heinrich (zelený Jindřich), v Hamburku grüner August či v Berlíně (později) grüne Minna; skutečnost, že se příslušná vozidla obv. doplňovala přívlastkem zelený dává Wolf do souvislosti s tím, že grün (grean) mělo ve zločineckém prostředí význam špatný, nebezpečný aj. (viz pozn. u hesla *krén), fakt, že vozidla často měla zelenou barvu hodnotí jako shodu okolností, Greaner Tisch byl soud (dosl. zelený stůl) a Grüner Anton označoval snad původně berlínské vězení

antoušek – 1. ras, pohodný. Chtělo by to zase antouška, ale ne jen na zatoulaný, každýho bez náhubku, lup šup a byl by pokoj. 2. hlupák [A] Rippl 1937 uvádí původ podle kdysi prý populárního pražského rasa jménem Anton Schek (event. Scheck), popř. jako zdrobnělinu jeho křestního jména (Antoš > Antoušek), srov. anton

antouškárna – argot. policejní komisařství [A] Rippl 1926

ántré – 1. divad. první vstup herce na jeviště, dnes v běžné řeči příchod, nástup, úvod k něčemu. Olga si svůj příchod do sálu pečlivě připravila, milovala totiž efektní ántré. 2. představení či uvedení někoho, udělat ántré připravit někomu přijetí. Uděláš mi snad u šéfa trochu ántré, ať tam nejdu jen tak z ulice. [A] fr. entreé vstup

antyplář – argot. udavač, viz antiplář

antyples – svět. zrádce, denunciant, srov. bomzák, chochvalec, srov. antiplář [Z] Podzimek 1937; něm. arg. antippeln udat, viz typlovat

ánung, ánunk – ponětí, vědomí o něčem, tušení. To tě nenapadlo, že holka z takovýhle rodiny vo tom nebude mít ani ánunk? [A] něm. Ahnung tušení, ahnen tušit

anýzka – svět. košile, srov. gad [Z] Podzimek 1937 odvozuje z lat. camisa košile

anzug – ostrav. oblek, viz áncuk

apač – 1. argot. pražský Pepík (se zdůrazněním chvástavosti), v souč. vězeň. mluvě jeden z výrazů pro Romy 2. cirkus. fingovaný pohlavek, který dostává klaun ("dostává apače"), základní trik starých klauniád [A] první význam uvádí Rippl 1926, druhý Kludský a Cibula 1970

apačárna – argot. hospoda, vyhlášená putyka, obv. taková, kde se scházela galérka, v Brně plotna [Z] Rippl 1926, Nováček 1929 uvádí v brněn. argotu, přičemž zdůrazňuje fr. původ

apanáž – pravidelný peněžní příjem (nezávislý na práci) postačující k životu, přen. kapesné. Není apanáž vyplácená odcházejícím funkcionářům trochu vysoká? (m) [A] fr. apanage t/v

aparátčík – stranický pracovník, tedy kdo je nejen členem politické strany, ale také v ní pracuje na plný úvazek. Aparátčík na kraji? To má ale ještě něco vedle, ne? [A] rus. hovor. apparatčik t/v, jinak operátor (stroje apod.)

apatyka – lékárna [A] řec. apotheke; odtud též putyka a butyk | SSČ/ob.

apatykář – lékárník

apec1 – brněn. aparát, technické zařízení, obv. zvuková aparatura. Zatím tady máte tenhle starej apec, když budete slušně hrát, seženu lepší. [A] uvádí Rippl 1937; zkrác. z aparát

apec2 – brněn. záchod. Lubošu, pohni, ten apec nemáš jen pro sebe. [A] uvádí Nováček 1929 i Rippl 1937; něm. Abort záchod, což kdysi bylo zástupné slovo za starší Abtritt (abtreten ustoupit), z ab- pryč, stranou a Ort místo; slovo tedy není příbuzné s něm. Abort potrat (což je z lat. abortus t/v)

apel – voj. seřazení, nástup vojáků (nebo vězňů v koncentračních táborech) [A] něm. Appell rozkaz, výzva

apelák, apelplac – voj. nástupiště, prostor pro nástupy ve vojenských útvarech a zejm. věznicích, srov. buzerplac, sčíták [A] v poválečném období známé zejm. z koncentračních táborů; něm. Apellplatz t/v. Appell rozkaz, nástup, na kterém se čte rozkaz velitele, Platz místo

apenďour – med. slepé střevo, resp. operace slepého střeva [A] lat. appendix červovitý přívěšek slepého střeva

apéro, apérko – aperitiv. Nedáme nejdřív apérko, když máš dneska ty narozky?

apetit – chuť k jídlu, někdy zvýšená chuť. I když tvrdí, že je nemocná, apetit má dobrej. [A] něm. Appetit chuť k jídlu, pův. z lat. appetitus žádost, appetere žádat | SSČ/ob.

aplaudovat – tleskat. Obecenstvo ji sice odměnilo potleskem, ale já si myslím, že jí pan ředitel druhý den v kanceláři tolik neaplaudoval … (B. Bezouška)

aplégr – výhonek, ratolest, přen. potomek, srov. oplégr. Nejmenší je brýlatý střízlík Petykoluna, Kšandův aplégr … (P. Jarchovský1) [A] něm. Ableger odnož, potomek, ab- od, legen klást, pokládat

apríl – žert spojený s 1. dubnem, obv. sdělení, které se následně ukáže jako nepravdivé; často ve frázi "vyvést aprílem". Já fakt věřil, že sem to metro povede a von je to apríl. [A] lat. aprilis duben; snad podle peněžní reformy v německých zemích naplánované na 1. duben 1530, její odklad vedl k velkým finančním ztrátám spekulantů a následnému posměchu od prostého lidu | SSČ/hovor.

ara, arak – svět. pozor, uteč!, též v souč. vězeň. mluvě. Ara! Benga [A] Podzimek 1937; rom. arakhel objevit se, střežit se, také najít, nalézt, ara je citoslovce ve významu "Pozor! Uhni!"

arab – 1. vězeň. dítě, srov. arábek. Má buben, bude mít araba. (J. Suk) 2. brněn. jízdní kolo, obv. starší nebo v horším stavu, též ostrav., srov. rak, ráčmen. Na cestu do fachy a dom mi ten arab stači. 3. doprav. první vlečný vůz (užíváno dříve u třívozových tramvajových souprav) [A] první význam asi bez vztahu k arabskému etniku, snad od kmene *rab, resp. rob, který je v čes. robě, rus. rebjata aj., tedy s významem "dítě"

arabák – arabský kůň

arabáš – hanl. Arab. Míra zná toho arabáše z vojny, jak sloužil v Břežanech.

arábek – argot. kojenec, malé dítě [Z] Rippl 1926; viz arab

arest – vězení … oni ti nováčkové a nahodilí provinilci jsou největší kverulanti a renitenti a nic jim není recht; ale takový starý kriminálník ví, že arest je risiko práce. (K. Čapek2) [A] něm. Arrest t/v, střlat. arrestum zadržení (Rejzek) | SSČ/ob.

archa – kolej, internát, ubytovna [A] slang souč. mládeže

arma – voj. prodejna smíšeného zboží umístěná v prostorách vojenského útvaru

Arma, Armec – brněn. Besední dům na Husově ulici v Brně, též Armatúra [A] přechodně Dům Armády

armáda – rozhl. budova Českého rozhlasu v Dykově ulici v Praze, bývalé sídlo redakce armádního vysílání

armářka – voj. prodavačka v *armě, tj. obchodě uvnitř vojenského útvaru

Armatúra – brněn. Besední dům na Husově ulici v Brně [A] viz Arma

armírovat – techn. vystrojit, vyztužit (dnes armovat, armovaný beton), armírunk výzbroj, výztuž, kování [A] Jindra 1921; něm. armieren t/v

arulky – léky, prášky [A] slang souč. mládeže

asák – asistent na vysoké škole, v tanečních, v divad. a film. slangu asistent režie. Já jsem na to levej a von dělal asáka na Žofíně, už když jsem já chodil do tanečních. – Já se tě ptám, jestli jsi dělal asáka u filmu nebo u divadla. (M. Švandrlík)

asentýrka – odvody. Jdeš jak regrut na asentýrku. [A] rak. zast. assentieren zjišťovat způsobilost k vojenské službě, něm. určovat, z lat. assentiri určit

asfalt – xenofob. černoch, srov. bakelit

asfaltka – silnice s asfaltovým povrchem

astrachán – tramp. 1. kdo nezná zásady pobytu v přírodě, srov. mastňák, paďour (viz příklad u hesla glajza) 2. kožich [A] astrachán se nazývala kožešina z beránků z Astrachánské oblasti u Kaspického moře (Machek)

aťák – ateliér, častěji aťas

atáka – šach. útok [A] rus. ataka t/v

aťas, aťásek – ateliér

atila – cirkus. dřívější kostým drezérů šelem, míval typicky černorudou barvu [A] maď. attila maďarský pánský kabát zdobený šňůrami

atmoška – 1. atmosféra, nálada. Promiň mami, byla tam skvělá atmoška, já úplně zapomněla, že mám zavolat. 2. rozhl. zvuková kulisa

atombordel – voj. protichemický oblek, ochrana proti radioaktivnímu spadu. Celý dopoledne jsme si voblíkali atombordel, já to ani jednou nestih včas.

atomkaše – voj. hrachová kaše (též ve vězeň. mluvě)

atomkecky – voj. návleky na nohy z plastové fólie, součást protichemického obleku (*atombordelu)

atomovka – atomová puma, jaderná zbraň. Kdybys viděl, co si brácha z tý vojny přivez, táta ho seřval a pak řikal, že máme kliku, že tam v tom skladu neměli atomovku. (80+)

audina, audyna – automobil značky Audi

auf! – cirkus. zvolání drezéra, po kterém se zvíře má vztyčit na zadních, srov. hoch [A] něm. auf nahoru

auf: být auf – být vzrušený nebo rozrušený. Když zjistili, kudy pojede, byly celý Kunovice auf. [A] něm. auf vzhůru

aufpasovat – argot. hlídat. Všichni tam jít nemůžete, někdo musí aufpasovat venku. [A] něm. aufpassen t/v, auf- do, passen číhat, dohlížet

aufsac – argot. čepice [Z] Rippl 1926

aufsér – dozorce [A] dř. běžný výraz s řadou výsl. obměn, např. aufzér, auzér; něm. Aufseher dozorce, auf- na, do, sehen hledět, pozorovat

aufšlák – 1. řem. úhoz, úder (kladivem), 2. přirážka, příplatek [A] Jindra 1921; něm. Aufschlag t/v, auf- na, schlagen mlátit, bít

auftakt – hudeb. předtaktí, někdy také odpočítaný takt před vlastním začátkem. [A] něm. Auftakt předtaktí, auf- do, Takt takt

Augec – brněn. Lužánky (park) [A] Nováček 1929; něm. Augarten t/v, Au- lužní z Aue luh, niva, lužní (tj. vlhká) louka, Garten zahrada; podle stejnojmenného parku ve Vídni (první park tohoto jména snad již zač. 18. stol. v něm. Kasselu)

augle – brněn. oči. Valila augle, že du zas dom. [A] něm. Augen oči, Äuglein (hovor. též Äugl) očko

augnráfek – divad. obtažení okrajů očních víček tužkou na obočí, k zvýraznění očí. … podmalování očí, kterému se správně česky říká "dělat si augnráfky"… [A] Bezouška 1971 (vč. příkladu)

august – cirkus. tradiční typ hloupého klauna, který se nechá vždy napálit, bývá partnerem *bílého klauna (obvykle má však více sympatií diváků), jeho atributem je červená bambulka na nose [A] vyvinul se ve Francii na přelomu 18. a 19. století z commedia dell’arte, jeho dávným předchůdcem byl dvorní šašek; jako jeden ze symbolů klasického cirkusu jej použil např. dramatik Pavel Kohout v názvu své hry August, August, August (1967) | SSČ

aus – 1. pryč. Můžeš vylízt, už jsou aus. 2. volno. Musím to uvařit sama, Madlenka má dneska aus. 3. je to aus! – je to prozrazeno [Z] Oberpfalcer 1934; něm. aus pryč, skonečený, venku

ausgang – cirkus. východ z cirkusového stanu, postranní nebo zadní [A] něm. Ausgang východ, aus- ven, gehen chodit, jít

ausgerechnet – právě, zrovna, zejména. Vona si vzpomene ausgerechnet dneska, kdy na to nemám čas! – Proč si zasedl ausgerechnet na mě? [A] něm. ausgerechnet právě, zrovna, zejména; i v němčině má podobně emocionální charakter; ausrechnen vypočítat (rechnen počítat), dosl. znamená "vypočítaný"

auslág – 1. velký nepořádek. Stačí, abych vodjela na týden, a ten auslág doma si nepřej vidět. 2. divad. náhlý výpadek paměti (textu), též okno, srov. vorta, též v brněn. mluvě 3. ostrav. výloha, výkladní skříň, srov. ózlók [A] něm. Auslage výkladní skříň; první význam snad z něm. auslagern vyskladnit, vyložit ze skladu; aus- ven, Lager sklad, lagen položit

australan – sport. ve vodním slalomu manévr, při kterém se záď lodi natáčí na branku

australské sádlo – divad. vycpávky pod hercovým kostýmem (např. břicho, zadek atd.)

aušnyt – řem. výřez [A] Jindra 1921; něm. Ausschnitt t/v, aus- ven, pryč; schneiden stříhat, krájet, Schnitt střih, řez

aušus – zmetek, nepodařený výrobek, něco vyřazeného pro nízkou kvalitu. To bude asi ňákej aušus, když je to tak levný. [A] něm. Ausschuss zmetek, výrobek vyřazený při výstupní kontrole; ausschießen vyřadit (dnes v němčině zastaralý význam); aus- směr pryč, schießen střílet, vyrážet

aušusový – s nízkou kvalitou, zmetkový, event. s viditelnými vadami. Když sis koupil aušusovou baterii, tak se nediv, že ti vodešel celej mobil. [A] viz aušus

aut – 1. být aut – být mimo hru, nemoderně se oblékat. Tohle si prosím tě už radši neber, to je už aut. – Fišerovi to neposílej, toho tu nechci, ten už je aut. 2. zahrát do autu – přestat řešit, resp. zařídit, aby z něčeho nebyly další problémy. Fanda zahrál to udání do autu, takže ti nejspíš zachránil prdel. [A] angl. out mimo, vně, srov. něm. *aus

auťák – automobil. Šmídovi maj novej auťák, Žigula, ale parkujou za rohem ve Vykáňský, aby jim to lidi z baráku nezáviděli. (80+)

autíčkář – 1. polic. kdo vykrádá auta, též ve vězeň. mluvě. Možná jsi pár aut někdy udělal, ale zamachlovanej jako autíčkář nejsi, nekecej. 2. řidič auta, obv. z pohledu ostatních účastníků silničního provozu, např. cyklistů, motocyklistů, řidičů MHD apod. Autíčkáři jsou bezohledný, co jsem děckám koupil horáky, tak se silnici vyhejbám.

autíčkaření – vězeň. kradení aut, resp. vykrádání. Jo, obstarat si káru na kšeft je nutný, ale dělat autíčkaření jako řemeslo, to nechápu. [Z] Suk 1993 (vč. příkladu)

autky – tisk. druh polotónových černobílých obrázků [A] autotypie

autobus: plus mínus autobus – velmi přibližně

autobusák – 1. řidič autobusu 2. autobusové nádraží. Tak ve štyry na autobusáku.

avancírovat – být povýšen. A měl taky avancírovat na feldmaršálka. (J. Hašek) [A] něm. avancieren povýšit

avansovat – být povýšen [A] něm. avancieren povýšit

avanžmá – služební postup, služební povýšení [A] něm. Avancement povýšení, z fr. avancement t/v

aviatik – motor. řidič nákladního automobilu zn. Avia. Nejvíc zdržujou aviatici a multikáry.

avízo – upozornění. Dostal zavčas avízo, takže už bude nejspíš za kopečkama. | SSČ

avri – svět. ven, pojďme, též abri. Avri na čórku. (Pojďme na krádež.) [Z] Podzimek 1937; rom. avri ven, venku

azbesťák – kdo dokáže vzít do ruky extrémně horký předmět, resp. kdo dokáže pít horké nápoje. Hele, každej chemik musí bejt azbesťák.

azbuci – brněn. Rusové

azúro – bezoblačné počasí [A] it. azzuro (vysl. adzúro) modrý

až až – dostatečně mnoho. Už jsem vám toho dala až až, víc prostě nedostanete.

až tak?, až takhle? – dotaz s významem "skutečně?", "opravdu?". Jo až tak? Tak to je hustý.

ažúr, azůr – 1. být ažúr – neopožďovat se, být v termínu. vždyť jsem ti to vypočítal, když uděláš denně deset balíků, tak jsem ažůr … (B. Hrabal2) 2. v ažúru – v pořádku, s dobrým koncem. Klid, Tonda už volal, je to v ažúru, příští tejden to zapijem. [A] první spojení je původní | SSČ/hovor.

B

baba – 1. žena, holka, obv. bez hanlivého přídechu. Jirka závodně vesloval, ten vždycky ulovil všecky baby, který za něco stály. 2. hanl. žena, často starší, srov. bába. Taková baba, co ta mi bude dělat kázání. 3. zbabělý muž, slaboch. Franto, nebuď baba a pojď, starý to ňák vysvětlíš! 4. babo raď – je těžké se rozhodnout (baba ve smyslu čarodějnice) 5. při hře na honěnou ve spojení dát babu | SSČ/hovor.

bába – hanl. stará žena. Dneska už je to stará bába, ale bejvala to fešanda. | SSČ/hovor.

baba, bába, babice – šach. dáma

babča – stará žena. Ta babča na dvacítce už snad půjde taky příští tejden domů, takže na céčku bude celkem pět lůžek.

babička – polic. homosexuál ve vyšším věku, resp. s nápadnými rysy stáří

bábina – argot. ženské přirození, též bábovka

babinec – co se týká převážně žen, kde jsou převážně ženy, též "dámská jízda", srov. fraucimór. Školství, no co bys čekal, dyť je to dneska babinec. – Ten náš včerejší babinec dopadl bledě, sešly jsme se jen tři.

babizna – hanl. stará, ošklivá a zlá žena, často emotivně i o ženách středního věku. Vzpomeneš si na mě, Hance je teď pětadvacet, ale jednou z ní bude stejná babizna jako její máma.

babka – 1. svět. koruna, srov. gronka, runka 2. za babku – levně. Koupil jsem to za babku. 3. na babku – jednoduchý způsob uvázání šátku pod bradou 4. druh jedlé houby (Hřib žlutomasý) [A] první význam uvádí Podzimek 1937 | SSČ

babosed – 1. v zemědělství maringotka nebo krytý valník tažený traktorem, ve kterém se na vzdálenější pole či do lesa hromadně dopravují pracovníci, obv. ženy, kterým sloužil současně jako šatna a jídelna; podobně u lesních podniků. Kluci, začíná pršet, jděte se schovat do babosedu, ten chmel tu na vás počká. (80+) 2. druh sazeče brambor 3. doprav. místo k sezení určené invalidům [A] v zemědělství občas i v dalších významech

babouk – 1. pavouk 2. argot. stará žena, baba [A] Puchmajer 1821; v obecné mluvě značilo též mrzouta

bábovička – hezká dívka [A] slang souč. mládeže

bábovka – 1. bojácný, neprůbojný člověk, srov. bačkora, srab 2. argot. vulg. ženské přirození, též bábina, srov. munsemla 3. hezká dívka [A] třetí význam v slangu souč. mládeže | 1SSČ/ob.

babrák – nešikovný či hloupý člověk, srov. vrták, ňouma

babral – viz babrák | SSČ/hovor.

babrat se s něčím – dělat něco pomalu a nešikovně. Kdyby ses s tím tak nebabral, mohls to mít už hotový. | SSČ/hovor.

bábrle – 1. babička. Ukaž, svlíkni to, bábrle ti to vypere. 2. loutka, maňásek, srov. pimprle

babuť – morav. prase. Já žádné bronz nechytnu, já su dycky akorát spařené jag babuť. – Ty seš babuť, to si na to nevzal šprcku?

baby – malé dítě, miminko (vysl. bejbi) | SSČ

bacat – 1. dět. naplácat na zadek, dát výprask, srov. nabacat 2. argot. mít pohlavní styk [A] druhý význam uvádí Rippl 1926 | 1SSČ

bacátko – argot. gumový policejní obušek, srov. dívčí touha [Z] Rippl 1926

bacila – argot. nehezká dívka [Z] Nováček 1929

bacit – bouchnout, praštit. Chtěl jsem ho bacit, ale pak jsem radši utek. [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy | SSČ/ hovor.

bacit sebou – spadnout. Paní Čejková, já jsem vám to s tou podlahou říkala snad stokrát, teď sebou na chodbě bacil pan primář. [A] Rippl 1926 | SSČ/hovor.

bacnout – bouchnout, praštit | SSČ/ob.

baculka – eufemické označení obézní dívky nebo mladší ženy, srov. boubelka, otylka. Vona do inzerátu napsala baculka, ale, ty vole, takovou machnu jsi snad ještě neviděl.

báček – argot. váček, tabák [Z] Rippl 1926

bačkora – 1. zbabělec, neprůbojný člověk. Franta je bačkora, ten s tebou do toho nepude. 2. cirkus. podložka hlavního cirkusového stožáru, v tomto smyslu i v hornictví (dřevěná podložka pod stojkou), resp. všude tam, kde je třeba zabránit, aby se kůl či stožár zabořil do země 3. v souvislosti se smrtí ve spojení natáhnout bačkory, zaklepat bačkorama. Já myslel, že ten starej Morávek už dávno nátáh bačkory. 4. do bačkor – do důchodu, také o zanechání aktivní (např. závodní) činnosti, obecně také ve významu zpohodlnění 5. stát za starou bačkoru – nestát za nic, být ve špatném stavu | 1SSČ/ob.

bačkory – 1. motor. výrazně ojeté pneumatiky, prakticky bez vzorku, srov. galusky, cvičky 2. doprav. elektromagnetické brzdy u tramvaje

bačovat – brněn. 1. čepovat 2. vládnout

bádit – koupat se [Z] Oberpfalcer 1934; něm. baden t/v, Bad koupel

baf – argot. potáhnutí z cigarety. Dej mi bafa! [Z] Rippl 1926 (vč. příkladu)

bafan – pes, srov. hafan

bafat – 1. kouřit, někdy se zdůrazněním charakteristického zvuku. Jirko, poslouchej, jestli děda furt bafá, jak usne, tak mu tu fajfku vyndej. 2. o motorech: vydávat pravidelné (časově oddělené) zvuky. Jak to, že už takovou dobu neslyším bafat strejdův traktor? [A] srov. něm. baffen, resp. paffen bafat (příb. je angl. puff), srov. páv | SSČ

bafík – sport. funkcionář, *bafuňář. Já s nima jezdim pořád, ale teď už jen jako bafík, dyť víš, kolik mi je.

bafnout – 1. vylekat někoho (udělat "baf"), *vybafnout 2. rychle něco uchopit. Jak se začaly zavírat dveře, tak von bafnul ten kufr a byl v čudu. 3. o motorech, kamnech apod. – krátce se uvést do chodu (analogie s bafnutím z dýmky). Motor třikrát bafnul, ale pak zase chcípnul. [A] něm. baffen bafnout, štěknout, to z paffen bafnout, dýmat, srov. paf | SSČ

bafuňář – hanl. sportovní funkcionář [A] snad z angl. baffoon paňáca, šašek, doloženo prý od r. 1940, pův. ve veslařství a lyžování (Machek)

bagán – nekultivovaný venkovan, bagoun [A] v morav. nář. špinavec, Nováček 1929 odvozuje z lat. paganus pohan; asi však z bagoun uherský vepř (srov. bagoun), ze střlat. baco, baconus vepř na výkrm, šunka, srov. angl. bacon slanina (Rejzek)

bagančata, bagány – vojenské boty, též hanl. označení pohorek apod. [A] též v morav. nář. baganč; maď. bakancs vojenská bota, hovor. baka vojín, pěšák

bagáž – zavazadla [A] fr. bagage t/v, příb. s *pakáž

bágl – batoh, srov. ruksak [A] snad z batoh s koncovkou z *pingl (Rejzek)

bago1 – 1. míčová hra, kdy si dva nebo více hráčů přihrává míč a hráč stojící mezi nimi se snaží jej zachytit, přen. ve fotbale snadno někoho obehrávat, hrát s velkou převahou, srov. betlém. To je to nejmenší, šak my s váma ještě zaválíme bago. (K. Poláček1) 2. přen. hrát s někým bago – využívat postavení, informace nebo jiné výhody. Filipe, já ředitele i náměstka znám deset let, tobě nedošlo, že s tebou hrajou bago? 3. vězeň. dělat bago – hlídat, srov. dělat zeď [A] snad z fr. bagot zavazadlo, příb. s bagáž (Rejzek)

bago2 – 1. žvýkací tabák, resp. žvýkané "sousto" tabáku, někdy také nedopalek doutníku či cigarety. Na šachtě nešlo si zapálit, tak se žvejkalo bago. 2. dehet v dýmce 3. krimin. ručně balená cigareta, též v brněn. mluvě 4. vězeň. vata nasáklá éterem určená k inhalaci pro své omamné účinky [A] čtvrtý význam uvádí Suk 1993; asi z něm. Back zkrác. z Tabak (Holub) nebo z maď. bagó žvýkací tabák, pův. prý soví maso (bagoly sova) snad ve smyslu špatně žvýkatelné maso (Rejzek)

bagoun – hanl. nekultivovaný, obv. též obézní člověk, venkovan. Jak se může takovej bagoun stát ministrem? [A] podle jména uherských vepřů, Eisner uvádí, že název je od Bakoňského lesa v Maďarsku (pohoří Bakony poblíž Balatonu), v němčině Bakonyerschwein, Bagoner či Bagauner, odtud asi náš bagoun; Rejzek odvozuje ze střlat. baco, baconis vepř (srov. angl. bacon šunka); odtud i bachyně, viz též *bagán

bagouni – argot. drobné peníze [Z] Puchmajer 1821

bagovat – 1. žvýkat tabák. Někteří z nich, na které se štěstěna usmála, bagovali špačky, které našli po cestě … (J. Hašek) 2. žvýkat něco, co nelze (nebo je obtížné) spolknout, tj. žvýkačku či tuhé maso. Normálně bych to vyplivnul, ale mezi těmahle lidma jsem nevěděl, jak to udělat, tak jsem to maso bagoval snad pět minut. 3. vězeň. cucáním vysávat éter z baga 4. vězeň. provádět felaci v homosexuálním styku, srov. vybagovat [A] první význam uvádí již Rippl 1926, třetí a čtvrtý Suk 1993

bagr – 1. sport. spodní vybrání míče ve volejbalu 2. voj. lžíce, někdy zejm. ohnutá lžíce, kterou používali vojáci staršího ročníku (mazáci), srov. bagrovat 3. hudeb. zvláštní způsob sóla na bicí nástroje v rockové hudbě, kombinace užití tom-tomů a velkého bubnu

bagrovat – voj. jíst. Tak padejte bagrovat, máte na to deset minut. [A] srov. něm. arg. spachteln jíst, dosl. "špachtlovat"

bahamy – příjemný život, pohoda, srov. havaj [A] slang souč. mládeže

bahan – pohledný chlapec, mladý muž [A] slang souč. mládeže

bahňáci – voj. ženisté, dř. též pěšáci [A] uvádí již Oberpfalcer 1934, srov. bigoš

bahno – 1. brněn. pivo, obv. pouze točené. My si dáme bahno, a Jitka bude řídit, jo Jituš? 2. drog. hašiš [A] první význam uvádí již Nováček 1929, dř. i v pražském argotu, viz příklad u hesla *zébra; srov. něm. agr. Plempel pivo, jinak též bahno či močál

bahot – svět. ranec [Z] Podzimek 1937 odvozuje z rom. batohos ranec, Wolf uvádí něm. arg. Batoškos zavazadlo, odvozuje ze slovenského batoh, batožina

bach – argot. pozor, dnes již jen *bacha. Vkydávej bacha. (Dávej pozor.) Vleč na bach. (Jdi a dej pozor.) [Z] Juda 1902 (druhý příklad), Podzimek 1937 (první příklad); rozšířený argot. výraz (též v mluvě světských) s řadou odv., např. bachárna hlídačská bouda, bachovat dávat pozor, Rippl 1926 uvádí i zdrob. bášek, resp. dát si báška mít se na pozoru; viz bacha

bacha – 1. pozor! Bacha, teď už pude! 2. dát si bacha – být opatrný, mít se na pozoru. Dávej bacha, začíná to namrzat. [A] uvádí např. Nováček 1929; běžně se odvozuje z něm. Wache stráž, pravděpodobnější je však z rak. Obacht geben dávat pozor (Rejzek), od Acht geben t/v | SSČ/ob.

báchamr – řem. velké kladivo, perlík, palice (vysl. bác-hamr) [A] něm. Hammer kladivo, lidová etymologie odvozuje od citoslovce úderu bác, analogicky k podobným složeným výrazům pro perlík (Schlaghammer, Brechhammer, Schrotthammer; zvukově podobný Wachshammer býval lis na vosk, kdysi prý však šlo o kladivo)

bachař – vězeň. vězeňský dozorce, bachařka vezeňská dozorkyně [A] viz bacha | SSJČ/argot.

bachna – hanl. velká, tlustá žena, srov. machna [A] něm. Bache svině | SSJČ

bachora – argot. peřina [Z] Puchmajer 1821; kdysi rozšířený výraz (též v mluvě světských), zdrob. báchorka, odtud snad i jiný z výrazů pro peřinu Bára; snad z bachratý

bajaja – pivo na usnutí, též hajaja, srov. šláftruňk

bajc – řem. mořidlo [A] Jindra 1921; něm. Beize t/v, beizen mořit

bajcovat – mořit, natírat mořidlem (např. dřevo), nakládat (potraviny), srov. pajcovat. Zkoušel jsem to ještě dvakrát bajcovat na hnědo, ale ten flek je furt vidět. – Nalož to maso už večer, ať se bajcuje přes noc. [A] něm. beizen mořit, nakládat do láku, častější je neznělá varianta *pajcovat, srov. píglovat

bajčit – jezdit na kole [A] slang souč. mládeže; angl. to bike jezdit na kole

bajkmen – cyklista [A] slang souč. mládeže; angl. bike jízdní kolo

bajkmo – na kole, též kolmo [A] slang souč. mládeže; angl. bike jízdní kolo

bajlajfik – přibližně, srov. bajvoko. Bude to tak dvěstě dvacet tisíc, ale je to zatím jen tak bajlajfik. [A] něm. beiläufig náhodný, přibližně, bei- za, laufen běžet

bajlák – řem. pravítko, příložka [A] něm. Beilage příložník, příloha, bei- při, lagen ležet

bajle – škol. známka nedostatečně, pětka [A] uvádí již Oberpfalcer 1934

bájo – dět. něco skvělého [A] zkrác. z báječný

bajsnuť – ostrav. ukousnout [A] něm. beißen kousnout

bajsr – řem. sochor, páčidlo, častěji *pajcr [A] rak. Beißer t/v (něm. pes, který kouše, též zub), beißen kousnout

bajvočko – přibližně

bajvoko – přibližně, od oka, srov. bajlajfik. Bajvoko to bude třicet kubíků. [A] "baj" podle něm. beiläufig náhodný, přibližně, bei- za, laufen běžet

bák – argot. tabák, srov. duhan, thuválo [Z] Rippl 1926, kdysi rozšířený argot. výraz, též v mluvě světských; zkrác. z tabák, takto již v něm. arg. Back nebo Bak t/v, což bylo zkráceno z Tabak

bakelit, bakeliťák – xenofob. černoch. Ten bakeliťák ze čtvrťáku má na koleji furt samý hezký baby, to víš, velký péro a tuzexový bony. (80+)

baketa – cirkus. tyč, kterou při vystoupení přeskakuje krasojezdec

bakinghem – brněn. vulg. homosexuál, srov. buk

bakna – řem. čelist, též pakna [A] Jindra 1921; něm. Backe čelist, tvář, líce

bakro – svět. beran [Z] Podzimek 1937; rom. bakro beran

bakšiš – spropitné, malý obnos za malou službu (též v číšnickém slangu), někdy též úplatek [A] Nováček 1929 | SSČ/ob.

bakterka – med. bakteriologie, bakteriologické vyšetření

bakule – 1. oblý útvar (z hlíny, sněhu), boule apod. Honza furt zkoušel nový vosky, ale bakule na běžkách jsem měla pořád. – Ráno půjdeš na středisko, ta bakule se pořád zvětšuje. 2. brněn. peníze (mn. č.). [A] morav. nář. bakula boule 3. bakalářská zkouška, tj. závěrečná zkouška po (prvních) třech letech vysokoškolského studia

bál – ples. To se chystáš na nějakej bál, že si bereš voblek? [A] něm. Ball t/v, pův. z lat. ballare tancovat, srov. balet | SSČ/hovor.

bal – svět. vlas, vlasy, též v souč. vězeň. mluvě [Z] Podzimek 1937; rom. bal vlas

balabach – argot. venkovan, srov. balík [Z] Nováček 1929

balada – něco příjemného, pohodového, bezproblémová věc. První tři járy byly blbý, a pak šesťák, ale čtvrťák a páťák, to byla balada.

balamutit – říkat někomu něco nepravdivého (slovo má shovívavý ráz), srov. obalamutit. Tomu nevěřím, ty mě balamutíš. [A] v morav. nář. klamat, balamuťa pomatenec | SSČ

balan – cirkus. doba rozběhu nebo výskoku potřebná k provedení cviku [A] Kludský a Cibula 1970; z francouzštiny

balanc – 1. rovnováha. Došel skoro na druhou stranu, ale nakonec ztratil balanc a zahučel do vody. 2. cirkus. souhrnný název pro artistické obory vyžadující dokonalé zvládnutí rovnováhy (ekvilibristika, perše, žebříky aj.)

balancírka, balancka – cirkus. pomůcka pro udržování rovnováhy u akrobatů, např. tyč, slunečník aj.

balbach – argot. voják, někdy též venkovan, srov. balík, balbouch … už byla aj flekovaná, vyrajmčila nejakymu balbachovi flek s dvóma ryznama. [A] již Puchmajer 1821, v brněnské mluvě Nováček 1929 (odtud příklad); jidd. balmachanne, uvádí hebr. ba’al pán, muž, kdo se čím zaměstnává, machanéh vojsko, ležení

balbouch – argot. voják, venkovan, viz balbach [Z] Oberpfalcer 1934

balbous – argot. Žid, hostinský [Z] Puchmajer 1821; přes něm. arg. z jidd. balboss, hebr. ba’al bajith pán domu, ba’al pán (Oberpfalcer)

balc – viditelné vyklenutí na svrchním oděvu (saku, kabátě apod.), "boule". Nedávej si tu šrajtofli do saka, budeš tam mět balc.

balda – argot. 1. venkovan, vesničan, srov. balík, dř. také voják (srov. balabach) 2. vulg. hůl, klacek, mužské přirození [A] Nováček 1929; starý argot. výraz (světský i kriminální – Juda 1902), z něm. arg. Bal člověk, viz pozn. u hesla *balík

baldachýn – brněn. venkovan, vesničan

baldoň – brněn. venkovan, baldov venkov

bále, bálo – svět. prase, též v souč. vězeň. mluvě [A] Podzimek 1937; kdysi rozšířený argot. výraz, odv. např. bálecí vepřové maso, bálice svině, bálátko prasátko, balevas slanina; rom. balo prase, bale tak mohlo být připodobnění k českému střednímu rodu (prase – bale); další argot. výraz pro prase báre je však asi z maď. barom dobytek

bálek – stolní fotbal, *fotbálek [A] slang souč. mládeže

balenyko – ručně balená cigareta, na rozdíl od kupovaných (strojově vyráběných) cigaret, dělanyko, motanyko; častěji ve vězeň. mluvě [A] existuje řada dalších názvů, např. balená, balenčo aj.

baleťák – divad. 1. zkušební sál vyhrazený baletu 2. příslušník baletního souboru. Ty jseš trubka, proč bys žárlil na baleťáka? [A] Bezouška 1971

baletit – tancovat [A] uvádí již Rippl 1926

baletky – brněn. vši, filcky [Z] Nováček 1929

balfas – 1. voj. mužské přirození (velkých rozměrů), srov. lofas 2. hlupák, trouba [A] maď. balfasz hňup, mezek, nemrcouch, fasz pohlavní úd

balhamr – řem. zárubník [A] Jindra 1921; něm. Ballhammer oblé kladivo, kladivo s kulovitým "nosem", Ballen kulička, Hammer kladivo

balíček – rozhl. zpravodajský příspěvek, který shrnuje jedno téma

balík1 – 1. velké množství, např. peněz. Zdál se to bejt velkej balík, ale jen jsem si trochu něco dopřál, zbylo mi z toho kulový. 2. být v balíku – mít hodně peněz. Kdyby tohle vyšlo, tak jsme voba v balíku. Ale jestli to nevyjde, tak jsme víš kde! 3. sport. peloton (v cyklistice). Už má na balík jen dvacet vteřin.

balík2 – hanl. venkovan bez zkušeností s městem, pův. sedlák, srov. buran, balda. Je to venkovskej balík, ale hezkej kluk; musím ho trochu voblíct a vodnaučit ty hrozný kecy, abych s ním mohla jít taky jinam než do postele. [A] uvádí již Puchmajer 1821; rozšířený argot. výraz s odv. balice selka, balíkova žofka sedlákova žena, balíkovo křápě sedlákovo dítě; posměšný podtext (dnes chápaný z pohledu městského člověka) pův. odpovídal filozofii světských lidí, kteří považovali (často právem) usedlé obyvatelstvo za hloupé, běžně se cítilo jako metafora neohrabanosti, původ však asi v něm. arg. Bal člověk, což je z jidd. bal muž, hebr. ba’al pán (srov. balda, balabach, balbach) | SSČ/hovor.

balíkář – bohatý člověk. Pré se z ně stal nafókané balíkář.

balíkov – argot. vesnice, venkov [A] uvádí již Rippl 1926

balit – 1. svádět, namlouvat si, usilovat o přízeň. Balil von ji nebo vona jeho? 2. balit kramle, balit dekle – rychle či nenápadně odejít, zmizet, viz kramle 3. chystat se odjet nebo též zemřít. Mysleli jsme si, že to dědek tentokrát fakt už balí, ale už je ze špitálu zase doma. 4. vyrábět cigaretu, dř. klasickou (viz balenyko) dnes zejm. cigaretu marihuany 5. cirkus. skákat v dřepu, srov. krupírovat [A] první význam uvádí již Rippl 1926 | 3SSČ

balkon, balkony – vulg. ňadra, srov. fóry, před našéma [Z] Oberpfalcer 1934; též v něm. Balkon v tomto významu

ballon – cirkus. obruč vyplněná papírem, která se po proskoku roztrhne, srov. kulbit

bálo – argot. prase, viz bále [A] Rippl 1926

baloňák – kabát z lehké látky (na jaro a podzim). Zapřela jsem vás, ale ona nakoukla do vašeho kabinetu a uviděla tam na věšáku baloňák. (M. Kundera, Směšné lásky) [A] tradičně vyráběný ze stejné látky jako (horkovzdušné) balony | SSČ/hovor.

balonek – 1. polit. nenápadné ověřování možných následků. To neber vážně, daně zůstanou jak byly, to je zatím jen takovej balonek. 2. motor. dř. nástroj na měření alkoholu v dechu, srov. trubička, fujara, nadejchat. Jak jedeš v sobotu v noci, tak budeš před Rokycanama tutově foukat do balónku.

balóny – vulg. velká ňadra, srov. melouny. Z těch jejích balónů jsou chlapi pořád hotoví, i když je jí už přes čtyřicet.

balvan – hanl. primitivní člověk, venkovan, také někdo, s kým nelze vyjít, srov. pařez

bambán – vulg. mužské přirození. Že bych před tim musela čumět na to jeho panděro a chlupatýho bambána, to teda ne.

bambelať – ostrav. houpat se, kolísat

bambilion – velké množství, spousta. Měl ses tehdy na všecko vostatní vyprdnout a dělat jenom tohle, dneska už máš takovejchhle stránek bambilion.

bambuch – břicho [A] slang souč. mládeže

bambula – naivní či hloupý člověk. Mě už začíná sejřit, jak se ten bambula furt gebí. [A] též v morav. nář., snad z maď. bamba přihlouplý, tupý (Machek)

bambulák – penis

bambule – 1. kulovitý předmět, koule, kulička 2. rozhl. mikrofon, srov. cedník, mikrák | 1SSČ/ob.

bambus – 1. rozhl. výsuvná, několikametrová tyč zvukaře, na jejímž konci je připevněn mikrofon; zvukař jí snáz dokáže sejmout zvuk tam, kde je třeba natočit detail zdroje zvuku na špatně přístupném místě (dotazy diváků z hlediště, dotazy na tiskové konferenci apod.) 2. xenofob. člověk asijského původu, viz bambusák

bambusák – 1. xenofob. člověk asijského původu, srov. bambus, rákosník 2. bambusový koberec

bambusky – sport. dř. běžecké hole [A] podle materiálu

báň – vězení. Tys byl v báni, za maňase, nekecej. [A] snad z it. bagno lázeň, z lat. balneum lázně; dnešní význam údajně podle vězení v Cařihradu (Istanbulu) v místě bývalých lázní (Rejzek) | SSJČ/argot. (zde i další význam "zastavárna")

baňa – 1. rána, pecka, facka, srov. nabančit 2. láhev 3. škol. známka nedostatečně, pětka [A] poslední význam Oberpfalcer 1934

Baňa – ostrav. Ostravská technická univerzita, dř. Vysoká škola báňská

banán – 1. sport. gól, srov. flák, kus, kousek. Dostali jste prej v Příbrami tři banány, co? 2. nadávka, někdy prý i oslovení bez agresivního podtextu. Co čumíš, ty banáne? – Tak banáni, co kdybysme už šli? 3. voj. vojenské pyžamo (má žlutou barvu) [A] první význam uvádí již Oberpfalcer 1934

banda – 1. bandaska. Každej druhej v tom vlaku měl bandy plný borůvek. 2. motor. nádrž. Naber plnou bandu. – Jezdí s vírem v bandě (tj. má velkou spotřebu) 3. parta. Měly jsme na ekonomce s holkama supr bandu, do dneška se tak dvakrát za rok slejzáme.

bandaska – 1. plechová (event. též plastová) nádoba s držadlem, určená obv. k sběru lesních plodů, též na mléko 2. obézní člověk, tlusťoch, velké břicho. Bejval to hezkej kluk a teď je z něj takováhle bandaska. | 1SSČ

bandasky ¬– dělníci, srov. déčka. V půl pátý je pozdě, ty vole, to už choděj bandasky do fabriky.

banděro – morav. břicho [A] nář. obměna k *panděro

bando – divad. kus obinadla, kterým se stáhnou vlasy z čela, a do kterého se pak napichují vlásenky

baněro finěro – argot. ošidit někoho o peněžní obnos, srov. banko [Z] Rippl 1926

banhof – ostrav. nádraží [A] něm. Bahnhof nádraží, Bahn dráha, Hof dvůr

banik – ostrav. horník, havíř

bánit – kouřit. Místo voběda seděl vždycky v šatně a bánil. [A] morav. nář. báňat kouřit

banjo – viz bendžo

baňka – morav. 1. malá sklenička na kořalku 2. vánoční ozdoba (tvaru koule). Já tam žádné baňky se šmoulama nechcu.

banka – svět. lavice [Z] Podzimek 1937; něm. Bank lavice

bankáč – bankomat. Zkusila jsem tři bankáče, bude to kartou.

bankajzn, bankajzna – viz ponkajzna

bankina – cirkus. plošina, z které startují skákači na létacích hrazdách a na trampolíně, slouží rovněž jako odpočívadlo [A] Kludský a Cibula 1970; asi z it. banchina lavička

banko – argot. viz baněro finěro [Z] Rippl 1926

bánmajstr – želez. traťmistr [A] něm. Bahnmeister t/v, Bahn dráha, Meister mistr

banovat – morav. litovat

bantat – šlapat (v něčem). Nebantej mi tady, nebo tě nechám tu podlahu celou umejt.

bantovat – morav. prohledávat kapsy, šacovat někoho

bar – svět. kámen, skála [Z] Podzimek 1937; rom. bar kámen

baraba – ostrav. ničema, lump, pachatel trestné činnosti, též v polic. slangu [A] snad z it. baraba ničema, k nám se dostalo v 19. stol. s italskými dělníky budujícími tunely, jiný význam slova u nás býval právě dělník-tunelář

barabovat – polic. dopustit se trestného činu, spáchat zločin

barák – 1. kasárna, ubytovna, jedna z budov vězeňského komplexu apod. (v tomto významu s předl. "na”). Maj tam na baráku ňákýho bonzáka. – Ty nový asi daj k nám na barák. 2. dům (v běžném kontextu s předl. "v”, "do”). V tom baráku, co bydlej naši, je teď cukrárna. [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy | SSČ

baranďák – praž. Barrandovský most nebo barrandovský kopec v Praze. Já se z pětky stěhovat nechci, kdybych měl každý ráno jezdit přes baranďák tak se zvencnu nebo mě vyhoděj.

barbín – domýšlivý mladík, srov. ken [A] slang souč. mládeže

barbína – dívka, mladá žena, která příliš pečuje o svůj vzhled, oblečením často připomíná panenku Barbie, srov. žvejkačka; jeden ze současných typů dívky [A] slang souč. mládeže

barbora – řem. velké ruční kadivo, srov. báchamr [Z] Hubáček 1981

barciklata – argot. vejce [Z] Puchmajer 1821, kdysi rozšířený argot. výraz, též v mluvě světských (Podzimek 1937) s řadou výsl. obměn (pajcrlata, parcíglata, bačiklata aj.), vajíčka byla častým předmětem drobných krádeží na venkově; něm. arg. Beizerl vajíčko

bardáma – zaměstnankyně nočního podniku, která má za úkol pobízet hosty ke konzumaci alkoholu, běžně chápáno jako prostitutka srov. animírka

bardotka – viz zagorka

báre – hodně, moc [A] slang souč. mládeže; rom. báro velký

barchesák – nář. bramborák, srov. kramflek [A] jidd. barches bílý sváteční chléb

bárišňa – viz báryšňa

barkdo, barco – morav. kdokoliv, cokoliv [A] podobně barkterý, barjak, barkam apod.; srov. stejně tvary ve slovenštině

barmanit – pracovat jako barman. To vám nebylo divný, že vám sem přišel barmanit úplně cizí chlap?

báro – svět. veliký, často ve spojení báro dylina šílenec, báro raj velký pán, soudce, viz též *bárovný [Z] Podzimek 1937; rom. báro velký

baroko – sport. ve fotbale: hra bez iniciativy, nápadu, důrazu 2. podnikatelské baroko – nevkusné honosné vily v satelitních vesničkách se spoustou arkýřů, balustrád a vikýřů

barovka – hudeb. podbízivá, laciná melodie, barová filcka barový hudebník

bárovný – svět. veliký, často ve spojení bárovnej fór velkoměsto, bárovný lóve mnoho peněz, též v cirkus. slangu a vězeň. mluvě. Ten křapík má dvě bílý jamborky s bárovnejma buzněma, bere jen dvě stovky. (n) [Z] Podzimek 1937; rom. báro velký

barpult – barový pult. Hrozně mě rajcuje, jak vona vždycky položí ty kozy na barpult, ale já jsem trouba, já nikdy nevim, jak to říct.

barťák – policejní oddělení v Bartolomějské ulici, dř. čtyřka. Davidův fotr dělá na barťáku, prej to zkusí nějak zařídit. – Stačily dva výslechy na barťáku a všecky nás poblil. 80+

bartoš – voj. úder plochou dlaní na šíji, tzv. mazácká pochvala, druh šikany, srov. laskonka

barva – vulg. flatus (úleva odchodem plynů, užívá se zejm. na vojně a ve vězení, často jako "ohlášení"). Barva! Ale stejně už tu byla hrozná rychna, tak co!

barvalec, barvalo – svět. boháč [Z] Podzimek 1937; rom. barvalo bohatý

barvička – rozhl. oživení

barvit – vulg. ulevit si odchodem větrů (flatus); užíváno zejm. ve voj. a vězeň. prostředí. Do piči, někdo tu barví a nehlásí! — Ty fazole už příště nežeru, celej den barvim jak ňákej kretén.

baryk – hudeb. barytonový saxofon

báryšňa – starší žena silnější postavy, dř. obv. o ženách ruského původu

basa – 1. vězení, zejm. na vojně (tam obv. posádková věznice). Šel za to na dva tejdny do basy, ale večer ho kluci ze stráže stejně pouštěli na televizi na pévéesku. 2. přepravka na nářadí, na nápoje aj. Kup rovnou celou basu, ať nemusíme vo půlnoci jezdit někam k pumpě. – Vsadíme se vo basu piv, jo? 3. držet basu – neprozradit společné tajemství, být s někým solidární [A] první dva výrazy uvádí Rippl 1926, druhý jako "dřevěná nůše na misky s vojenskou stravou"; Rejzek vysvětluje od basa ve smyslu hudební nástroj, z fr. violon vězení (it. violone býval i basový nástroj), k významu přepravka uvádí "láhve jsou v ní uvězněny"; Treimer 1937 odvozuje z it. arg. bassa vězení, jeskyně, basso spodní, prý prostřednictvím vojenského žargonu, Machek uvádí pol. nář. baśka t/v | 2SSČ

basák – hudeb. 1. hráč na kontrabas, dnes častěji na basovou kytaru. Potřebovali byste jinýho basáka, jinak dobrý. – Rocková kapela z Boskovic hledá basáka s vlastním apecem, nejlépe schopného zpívat (inzerát). 2. techn. basový reproduktor, srov. výškáč. Vpravo ti vodešel basák, ty to neslyšíš? 3. rozhl. mikrofon citlivý na hluboké tóny

basamtrlíky – svět. ženská ňadra, srov. bjengry, buzně, cíbata [Z] Podzimek 1937

basař – argot. trestanec, vězeň [A] Rippl 1926

basista – voj. vězeň v posádkové věznici

basket – sport. basketbal, košíková. V úterý chodíme vod pěti na basket.

basman – 1. voj. voják ve výkonu trestu (přímo u útvaru), méně obv. dozorčí posádkové věznice; též basista 2. vězeň. dozorce [A] viz basa

basoprojekt – vězeň. projekční kancelář v pankrácké věznici v 50. letech min. stol. (žert. název), srov. muklostav. Černokosteleckou stavěl basoprojekt, taky jsem tam makal. [A] uvádí také Suk 1993

baspíča – hudeb. basová trubka

basta – obv. ve spojení a basta! – a konec! Prostě to nechci a basta! [A] it. basta! stačí, dost | SSČ

bastard – hanl. nemanželské dítě, nadávka, srov. panchart [A] něm. Bastard levoboček, kříženec, ve staré němčině Basthart, pův. uznaný syn šlechtice s jinou ženou (tedy ne s manželkou) nebo též s ženou nižšího stavu (pův. nemělo hanlivý význam, Vilém Dobyvatel tak hovořil o sobě samém); buď pův. od střlat. Bastum sedlo, tj. zplozený v sedle (Rejzek), spíše však kmen bast označoval (divoký) výhonek (Kluge); přípona -hart je nepochybně germánská

bastl – 1. neprofesionální výrobek, co bylo vyrobeno či opraveno podomácku. Je to jen bastl, ale hraje to. 2. bastlování, kutilství [A] něm. basteln kutit

bastleniko – něco vyrobeného amatérsky doma, srov. domadělaniko, samorobo

bastlíř – kdo má zálibu v podomácké výrobě či opravování, kutil [A] něm. Bastler kutil

bastlit – neprofesionálně vyrábět či opravovat, viz bastlovat. Jak nic nebylo, tak jsme všecko museli různě bastlit. [A] něm. basteln kutit

bastlovat – neprofesionálně vyrábět či opravovat, srov. zbastlovaný. Tohle auto musíš dát do servisu, to už nemůžeš zkoušet bastlovat! [A] něm. basteln kutit

basťoch – obézní člověk, obv. o mužích [A] slang souč. mládeže

Bástr – brněn. Bystrc, městská část Brna

bašavelit – svět. hrát, též v souč. vězeň. mluvě, srov. janovat [Z] Podzimek 1937; odv. bašavka hudba, bašavák flašinet aj.

bašta – 1. dobré jídlo 2. to je bašta morav. také ve smyslu "to je prima" [A] první význam uvádí Puchmajer 1821, kdysi argot. výraz, srov. bašta na žukla; snad z it. pasto jídlo | SSČ

baštardo – svět. zlý, baštardo gádžo zlý sedlák, srov. bengóres [Z] Podzimek 1937

baštit – 1. jíst, srov. nabaštit 2. baštit někoho – být někým uchvácen, někoho obdivovat [A] Puchmajer 1821; kdysi argot. výraz, např. ve spojení vkydni mi něco baštit dej mi něco jíst, baštovna ústa | SSČ/ob.

baštonáda – výprask holí, zejm. pak bití přes chodidla [A] přes něm. Bastonnade z fr. bastonnade t/v, baston hůl (dnes baton); kdysi rozšířený vojenský trest tureckého nebo arabského původu, běžně užíván také v komunistických věznicích

bašťoun – člověk, který na něco pravidelně naletí, něco *zbaští. Ať žijou bašťouni! (posměšek při vyvedení aprílem)

baštovní – velmi pěkný, výborný, znamenitý | SSJČ/slang.

batálné – brněn. pořádný, velký, výborný; srov. betálné

baterka – 1. baterie (automobilová i monočlánky) 2. svítilna na baterie 3. brněn. modřina pod okem. Od keho máš tu baterku? 4. hudeb. kompletní bicí souprava, obv. bez velkého bubnu | 2SSČ

baterky – 1. brněn. oči 2. na baterky – nespolehlivý. Tvůj brácha je automechanik na baterky, řekni si radši Frantovi, ten sice nemá výučák, ale můžeš se na něj spolehnout.

batlavka – hudeb. stručný název asi nejčastěji hrané jazzové skladby [A] z angl. názvu (I can´t give you anything) but love

baťoh – vězeň. vysoký trest [Z] Hála 2002

batohy, baťohy – vulg. velká ňadra, srov. erbegy [A] slovo (prý užívané v pornografii) odpovídá staršímu *cégr, půjde však spíše o překlad nějakého angl. výrazu

baton – cirkus. hůlka s měkkou oválnou poduškou na konci, tradiční rekvizita *bílého klauna [A] Hančl 1995

baťovák – odchovanec zlínských průmyslovek spojených s Baťovými závody (vyznačoval se do určité míry specifickým chováním). Náš ředitel byl baťovák, byl to pes, ale makalo se tu jak na Západě. (80+)

baťovský – typický pro značku Baťa, např. baťovská cena končící číslem 9, 99 apod., dále baťovské boty, domky apod.

batuda – cirkus. pevný a přitom pružný odrazový můstek pro velké skoky, srov. paduta, patuda [A] Kludský a Cibula 1970

batuta – cirkus. ráz, takt [A] Hančl 1995; it. battuta úhoz, a battuta podle taktu

baucuk – stavební vlak, vlak se stavebními dělníky; souprava zajišťuje komplexně potřeby stavby, vč. ubytovacích vagonů [A] něm. Bauzug t/v, Bau stavba, Zug vlak

bauer – šach. pěšec [A] něm. Bauer sedlák, v šachové hře pěšec

bauch – břicho [A] slang souč. mládeže; něm. Bauch břicho

bauchec – brněn. břicho. Gdes vzal takové bauchec? [A] něm. Bauch břicho

bauchperš – cirkus. *perš, kterou spodák balancuje na břiše (tyč je v pouzdře na opasku) [A] něm. Bauch břicho

bauchreden – cirkus. břichomluvectví, umění mluvit bez pohybu rtů (obvykle dokonce různými hlasy), vytváří se dojem, že mluví loutka; získává se dlouhodobým a velmi namáhavým tréninkem [A] něm. Bauchreden t/v, Bauch břicho, reden mluvit

baum – cirkus. stožár uprostřed cirkusového stanu, viz mast [A] Podzimek 1937 uvádí také ve svět. argotu; něm. Mastbaum stožár, Mast stěžen, sloup, Baum strom

bávo – bavorák, auto značky BMW [A] slang souč. mládeže

bavorák – 1. automobil (méně často motocykl) značky BMW. Dokud jsi bavoráka neřídil, tak víš prd, co to je. 2. obyvatel spolkové země Bavorsko 3. míchaný nápoj obsahující fernet a tonik 4. vězeň. někdy je tak označován vězeň, který nepracuje [A] první význam podle Bayerische Motoren Werke AG, v překladu Bavorské motorové závody (zal. 1913 v Mnichově, dnešní jméno od r. 1917)

bazál – základní znalost (např. na vysokých školách). Kdybys nebyl blbej, tak se učíš nejdřív bazál, ty se šprtáš každej petit a do pondělka ti zbejvá přes třista stránek.

bazén – velké břicho, srov. vana

bazik, bazík – bazar, zastavárna, též bazoš [A] srov. antík

bazírovat – klást důraz, trvat na něčem, obv. na určitých zásadách či principech. Bazíroval vždycky hlavně na úplnejch kravinách. [A] něm. basieren zakládat se, Basis základna (odtud čes. báze), přes lat., pův. z řec. basis základna | SSČ/hovor.

bazmek – vulg. nepotřebná věc, krám (srov. drek), častěji ovšem obecné označení předmětu (nebo jeho části), jehož přesný název neznáme nebo jej nechceme použít. Když vodšroubuješ víko, tak uvidíš takovej červenej bazmek, a vod něj musej vést tři dráty. [A] maď. baszd meg vulg. nadávka ("pojeb ho", odpovídá zhruba angl. fuck off), baszik souložit

bazmekt – tlačítko [A] slang souč. mládeže

bazoš – viz bazik

báža, bažík – viz bažant

bažant – 1. voj. vojín v prvním roce dřívější dvouleté základní služby (někdy pouze v prvních šesti měsících, v druhém půlroce se pak nazýval např. *starší rajonista), srov. zobák, pták, myš, milionář. Že budu tvrdnout v kasárnách jako nějakej zasranej bažant? (M. Švandrlík) 2. stud. podobně žák či student prvního ročníku, obecně někdo nový 3. med. nádoba na moč. Aničko, nezapomeňte před návštěvama vynýst bažanty!

b-deska – snowboard [A] slang souč. mládeže

bebechy – ostrav. věci, *krámy. Moja mama take bebechy něpotřebovala, ale burdel jak ty doma něměla. [A] též v slangu souč. mládeže

bebí, bebíčko – dět. odřenina (nevelká) či jednotlivý kožní chorobný útvar (při kopřivce apod.)

bečár – břicho [A] slang souč. mládeže

bečka – tlustý člověk. Dušek má fakt dobrej nos na lidi, jinej by takovou bečku do oddílu v životě nevzal a koukej dneska, nebejt Oty, tak jsme dávno sestoupili.

béčko – 1. označení třídy ve škole. Vod pátý třídy jsem chodil celou dobu do béčka. 2. horší vlastnost, srov. vořezávátko. Nejsme žádný béčka. 3. vitamin B 4. trasa B pražského metra, srov. áčko, céčko. Mně by úplně stačilo béčko, bydlim v Resslovce, dělám na Čerňáku a naši bydlej na Smícháči. 5. drog. braun | SSČ/hovor.

béda – 1. mentálně zaostalý člověk, hlupák, srov. véna, lojza, eman. Prosím vás, kdo z vás přivedl támhletoho bédu, vždyť ten kluk nemá šanci to zvládnout? 2. brněn. četník, policista [A] Nováček 1929; první význam od vlastního jména Bedřich, druhý význam prý od *benga

beďar – zanícený vlasový míšek, hnisavá pustulka při akné se zarudlým a zduřelým okolím, srov. jebák. První beďar v deseti, neni to nějak brzo? – Zmizej mi ty beďary, až budu mít holku?

bedla – dívka, snoubenka [A] z řeči *potápek (40. léta)

bedna – 1. chytrý člověk, chytrá hlava. 2. televize. Vstane v jedenáct, nasnídá se a pak čumí celý odpoledne na bednu. 3. sport. stupně vítězů. Škoda, že to Láďovi nevyšlo na bednu. 4. svět. pokladna 5. vězeň. krabička cigaret

bedňák – hudeb. rekvizitář, technik, nosič aparatury

bednič – silák, urostlý svalnatý muž, srov. vazbič

bedny – hud., rozhl. reproduktory, reprobedny, srov. repráky. Za peníze z tý druhý akce jsme pak dokoupili pár slušnejch mikráků a stowattový bedny.

bédo – vězeň. příslušník vězeňské služby [Z] Hála 2002; snad jeden z mnoha výrazů odvozených od *bengo

bedřich – uher, akné

bedřich, béďa – karet. betl

bedynovat, bedýnovat – vulg. mít s někým poměr, mít s někým pohlavní styk. Tu Gusajevovou, jak učila ruštinu v béčku, prej bedynoval bejvalej školník, tak s tim toho parchanta asi má. [A] něm. bedienen obsluhovat, dienen sloužit

béemiksko – sport. terénní kolo [A] podle angl. zkratky BMX motokros na kolech (bicycle motocross, X označuje cross, tedy kříž)

befedrovat – povýšit, služebně postoupit, srov. avancovat [A] něm. befördern povýšit podporovat, urychlit, be- ze všech stran, všemožně, fördern podporovat, napomáhat čemu, srov. fedrovat

befedruňk – povýšení, postup, srov. avanžmá [A] viz befedrovat

befel, befél – rozkaz, příkaz. Dostal jsem to befelem, takže si laskavě nastup a jedem. – To víš, befél je befél. [A] něm. Befehl rozkaz, befehlen rozkazovat, srov. fela, felit se

beglajt – 1. hudeb. doprovod (sólisty). Kdepak sóla, já hraju jen beglajt. 2. cirkus. hudební doprovod artistických čísel [A] něm. begleiten doprovázet

běhačky – sport. běžky. Ty bohemky vůbec nejsou špatný běhačky. (80+)

behandlovat – zacházet s něčím. Já bych ti doporučil soukromou sanitu, jednak tam bude včas a taky, voni ty starý pacienty přece jen líp behandlujou. [A] něm. behandeln etwas zacházet s něčím; v češtině chybí sloveso stejného významu, které by se pojilo se 4. pádem, srov. pol. traktować coś, angl. to treat something (srov. fráglich)

běhat za někým – snažit se s někým začít chodit

běhavka – průjem

běhna – 1. nevěrná manželka, obecně též žena často střídající muže 2. polic. prostitutka

bechat se – smát se [A] slang souč. mládeže

bechršpíl – cirkus. hra s poháry [A] něm. Becherspiel t/v, Becher pohár, Spiel hra

bejbina – motor. automobil značky Praga-Baby

bejby – malé dítě, miminko [A] angl. baby malé dítě

bejbydlo – malé dítě, miminko [A] slang souč. mládeže, viz bejby

bejček – vulg. sexuálně výkonný milenec, někdy ve smyslu gigolo. Rosťa, to byl známej bejček, postavil na tom celou kariéru, to víš, na kúnzu samý baby a na děkanátě jakbysmet.

bejčín – argot. policejní okrsek, policejní stanice, též bejkárna [Z] Rippl 1926; viz bejk

bejčit – 1. posilovat, tvrdě trénovat. Von bejčí každej den padesátku na benč. – Většina chodí bejčit jen proto, aby se pak mohli zálibně prohlížet v zrcadle, ale to ti nikdo nepřizná. (w) 2. dělat blbosti [A] slang souč. mládeže

bejk – vulg. 1. sexuálně hyperaktivní muž event. muž známý svou schopností pohlavně uspokojovat ženy. To je jedno, že je Venca tvůj kámoš, je to bejk a vona to vo něm ví. – Kdyby byl fakt takovej bejk, tak by tě nemlátil, spíš s tím bude mít trochu problém, ne? 2. policista, dř. četník, viz bejčín, bejkárna [A] druhý význam uvádí již Rippl 1926, snad jeden z řady výrazů odvozených od *benga, Oberpfalcer však dává do souvislosti s něm. arg. Bulle policista (spis. býk)

bejkárna – 1. nesprávná, obv. též nečestná či nelegální činnost (slabší význam než *sviňárna). 2. argot. policejní stanice, viz bejk. Ta bejkárna je daleko na čáře a nemusíš mít vítr. [A] druhý význam uvádí Rippl 1926 i Oberpfalcer 1934 (vč. příkladu)

bejkat – divad. špatně zpívat, též rozezpívat se před vystoupením (brněn. *békat)

bejkovec, býkovec – 1. dlouhý pletený bič, někdy s krátkou rukojetí vestavěnou v těle biče 2. těžká dřevěná hůl (původně používaná na pohánění býků)

bejkovina – hanl. něco hloupého nebo co přinese komplikace, nesmysl, srov. kravina. Sjet to po červený lesem je bejkovina, je to tam úzký a každou chvíli brodíš potok.

bejska – baseballová čepice, kšiltovka. Bejska s rovnym kšiltem? To bych vypadal jak pako. [A] slang souč. mládeže; podle angl. výslovnosti baseball "bejzból"

bejvák – 1. byt. Vaši jedou v pátek na chatu a ty budeš u Lenky, nemoh bys mi na sobotu večer půjčit bejvák? 2. cirkus. tradiční označení obytného vozu, srov. maringotka [A] Nováček 1929

bejvalka – bývalá manželka, resp. bývalá přítelkyně, srov. bejži, eksík. Potkal jsem tvou bejvalku, vypadá báječně, proč jste se vlastně rozešli?

bejzbolka – 1. baseballová pálka 2. voj. čepice se štítkem, součást nové armádní výstroje [A] druhý význam podle analogie s baseballovou čepicí, srov. bejska

bejzlajna – sport. základní čára (v tenise) [A] angl. baseline základní čára, base základní, line čára, srov. dedlajna

bejži – bývalá manželka, srov. bejvalka

bek – sport. obránce v kopané, *zadák. Pak se však vyskytl návrh, aby se zchromila obě křídla a jeden bek. (E. Bass1) [A] angl. back zadní, odtud pak obránce | SSČ

békat – brněn. hlasitě zpívat, křičet, brečet. Béda se vožral a celó štreku ze Švábinca až dom do Šimic békal sprostý songy, na Célu sme potkali policajty, ale fachčili, že nic nevidijó, neslyšijó. To za totáču by nás na fleku zhaftli.

bekendó – čepice [A] slang souč. mládeže; viz bekovka

bekendr – vězeň. facka [Z] Hála 2002

bekovka – čepice [A] slang souč. mládeže; pův. ovšem specifický typ čepice, jejich výrobcem byl čepičář Andreas Bek ve Vodičkově ulici v Praze (Zimová 1965)

beksaid – zpátky [A] slang souč. mládeže

bekša – čepice [A] slang souč. mládeže; viz bekovka

bekyna – back side (na snowboardu) [A] slang souč. mládeže

běla, bělka – argot. 1. mouka 2. mléko [Z] Puchmajer 1821; rozšířený argot. výraz (též v mluvě světských), zde uvádíme jako příklad metonymie (tvorby slov podle vlastnosti) typické pro archaickou hantýrku, podobně: bělice, bělizna mléko, bělák sýr, ale i měsíc, bělky světlo, bělo den, na bělo za svitu měsíce

bela: stojí to za starou belu – je to špatné, má to nízkou kvalitu apod.

beláč – drog. Bellaspon [A] slang souč. mládeže

bělice: naprcaná bělice – vulg. těhotná nepohledná dívka

belina – sport. přilba (užívá se např. v cyklistice), srov. blembák

bémáček – svět. desetník [Z] Podzimek 1937; rom. bema groš, též v něm. arg. Böhm desetipfeniková mince, vše snad pův. z něm. názvu českého groše böhmischer Groschen (Wolf)

bembeřice – 1. vulg. ženské přirození 2. dívka, žena 3. hlava; tento trochu nelogický význam se objevuje např. v motorkářském slangu ve významu "hlava jezdce bez helmy" [A] první význam uvádí např. ER 1930, druhý je tzv. synekdocha (pojmenování části místo celku); něm. nář. bembern mít pohlavní styk, častěji bimbern, a to od pimpern t/v, viz pozn. u hesla *pimprle

bembeřit – flámovat, opíjet se. Vypadaj voba, že včera byli někde bembeřit. [A] asi z něm. nář. bembern mít pohlavní styk, viz bembeřice

benál – brněn. benzín, srov. beneli. To negómu, máš erární káru a benál si máš cólčit sám?

benátky – voj. mytí podlah, srov. kraken

benda – divad. benefiční představení [A] uvádí již Oberpfalcer 1934

bendění – hlučná zábava, rozmařilý způsob života | SSJČ/ob.

bendit – užívat si, žít nevázaně, flámovat, srov. probendit. Po maturitě jsme bendili skoro celej tejden, takže do přijímaček to pak bylo docela hustý. [A] viz probendit

bendžo – 1. břicho těhotné ženy (srov. buben), méně obv. i obézní břicho. Mám bendžo, na nohou křečáky, sotva dejchám a von mě seřve, že nemá teplou večeři. – To ti nevadí, že už má takový bendžo? 2. voj. druh smetáku užívaný v armádě k úklidu (k provádění *rajónů)

bendžovat – voj. uklízet (dělat *rajóny) pomocí bendža

bene – ve spojení udělat si bene – udělat si dobře, dopřát si něco příjemného. Udělal jsem si bene, ale teď jsem švorc. [A] lat. bene dobře, stejně tak něm. hovor. sich bene tun udělat si dobře

beneli – brněn. benzín, též benál. Beneli za dvě kačky, rohlík za desetnik, starosti žádný, to byly časy.

beng – svět. 1. čert, srov. bengo 2. přen. četník, srov. penk, džúvák, charengero, šelengero [A] Podzimek 1937, Rippl 1926 uvádí i tvar bink; argot. výraz s řadou odvozenin charakteristických pro život světských lidí, tj. týkajících se úřední moci (četníků, policie), loutkových představení (bengík, bengóro) aj.; rom. beng čert, používá se také pro zlobivé nebo neposedné dítě, dále pro darebáka nebo zlého člověka

benga – krimin. policisté, též bengy, bengové, benka aj. Za Maškem byli včera benga, ptali se na tebe. [A] pův. četníci, viz beng

benga v plechu – policisté v autě [A] slang souč. mládeže

bengaboys – policisté [A] slang souč. mládeže

bengál – pozdvižení, výtržnost, vřava (obv. oslava, nadávání), srov. cirkus. Když zjistil, že ho celej rok vodili za nos, udělal strašnej bengál. [A] asi od bengálského ohně; mezi světskými se vysvětluje z rom. bengales ďábelsky, divoce, zuřivě, viz beng | SSČ

bengat, bengnout – praskat, bouchnout, též třeštit (při bolesti hlavy). Bengnul ji asi zezadu, prej si nic nepamatuje. [A] asi pod vlivem citoslovce "bang" oblíbeného v komiksech

bengo – 1. svět. čert, bengík, bengóro čert jako loutka 2. krimin. policista, viz benga [A] viz beng

bengóres – svět. zlý, srov. baštardo [Z] Podzimek 1937

bengové, bengy – krimin. policisté. Bengové mě nakonec vyčmuchali. [A] viz benga

benjamín, benjamínek – 1. nejmladší sourozenec, nejmladší člen rodiny, řidč. i nejmladší člen kolektivu (sportovního i pracovního) 2. argot. četník [A] druhý význam uvádí Rippl 1926, jeden z řady výrazů odvozených od *beng | 1SSČ

benka – krimin. policisté. Bylo to zacpaný, tak jsem to střihnul přes pěší zónu, no a v pohodě, benka tam stáli, čuměli a nic. [A] viz benga

benkrofty – peníze [A] slang souč. mládeže

benzíňák – benzínový zapalovač [A] slang souč. mládeže

benzínka – benzinová pumpa

ber loď – brněn. vypadni

béra – vězeň. pivo [A] rom. bera pivo (takto např. u rakouských Romů, u německých šejro, u českých lovina), zřejmě z něm. Bier pivo

beran – 1. razítko. Máte to podepsaný, ale ještě si na to nechte dát v kanceláři berana. 2. argot. žalářník [A] první význam uvádí Oberpfalcer 1934 v argotu jihomoravských šumařů z konce 19. stol., např. Zatlač k huščákovi, ať kedne na to berana. (Dojdi k starostovi, ať na to dá razítko); druhý význam uvádí Juda 1902

beranit – argot. žebrat, prosit, žádat [Z] Puchmajer 1821; ještě na zač. 20. stol. v obecné mluvě význam "stále do někoho mluvit, hučet" (Bredler 1914)

berany – sport. řídítka závodních kol zahnutá dolů (připomínající beraní rohy)

bércák – med. bércový vřed

bergl – brněn. kopec, hora (mn. č. bergle). [A] něm. Berg kopec (zdrob.)

bermudy – delší volné šortky

berňák – finanční úřad. Naše účetní to musí vědět, dělala dřív na berňáku. [A] dř. berní úřad, berně (od slovesa brát)

berousek – výplata [A] slang souč. mládeže, jde však o starší výraz odvozený od žert. dneska je svatého Berouse

berš – svět. rok [Z] Podzimek 1937; rom. berš t/v

bešelit – svět. sedět, ve vězeň. mluvě sedět ve vězení [Z] Podzimek 1937; rom. bešel sedět

bešlák – řem. pobití, kování, příslušenství [A] Jindra 1921; něm. Beschlag t/v, beschlagen pobít, be- ze všech stran, schlagen tlouci, udeřit, kovat

bešnit – vězeň. bláznit, panikařit, blbnout. Nebešni, nebešni, nebo ti vyšiju petelici. [Z] Suk 1993 (vč. příkladu)

bešprechunk – pohovor, rozhovor (užíváno častěji na Moravě). Musel jsem na bešprechunk k náčelníkovi a měl jsem na půl roku zastavený příplatky. – Poslóchal jsem každé ráno ty Nepilovy bešprechunky, vstával jsem kvůli temu o hodinu včíl. [A] něm. Besprechung rozhovor, rozmluva, be- všemožně, sprechen mluvit

bét u teho, bét dabaj – brněn., vulg. mít pohlavní styk [Z] Nováček 1929; něm. dabei u toho

betální – vynikající, dobrý, častěji *betálný. To jsou betální angličáky!

betálný – brněn. pořádný, velký, výborný, též batálný nebo betelný. Budeme pak v betálným rancu, protože takové balík lovů eště nikdo nikdy jen tak lehce nevybóchal. (P. Jelínek) [A] uvádí již Nováček 1929

beťar – vězeň. žebrák, chudák, srov. betlit [Z] Suk 1993 (upozorňuje na vztah k hutoráckému beďár bída), srov. něm. Bettler žebrák

betelný – viz betálný

betl – karet. nízká hra v mariáši. … chybí nám třetí do mariáše, betl korunu, durch dvě. (B. Hrabal1) [A] něm. Bettler žebrák

betla – brněn. postel, resp. spodní postel v palandě. Vybulil se na betlu a šlofčí. [A] něm. hovor. Bettl postýlka (též Bettlein, spis. Bettchen), Bett postel

betldres – polní uniforma (z prostředí spojeneckých armád ve II. světové válce) [A] angl. battledress z battle bitva, dress oblečení, srov. mukldres

betle – vězeň. postel, resp. spodní postel v palandě, srov. betla [A] něm. hovor. Bettl postýlka (spis. Bettlein), Bett postel

betlém – 1. argot. oklamání, podvod, hrát na někoho betlém ošidit někoho, balamutit 2. sport. výraz pro jednoznačnou převahu mužstva v utkání (fotbal), srov. bago 3. brněn. domek 4. karet. betl [A] první význam uvádí Rippl 1926, třetí Nováček 1929 (dalším významem býval nos)

betlemák – 1. divad. herec činohry 2. praž. Betlémské náměstí [A] Rippl 1926 uvádí "hudebník", prý podle hostince na Betlémském náměstí v Praze, kde se scházeli bohémové, odtud snad význam, který (ad 1) uvádí Hubáček 1981

betlit – brněn. žebrat, též v souč. vězeň. mluvě [A] něm. betteln žebrat

beton1 – 1. na beton – jistě, určitě, též betonový. Říkalas, že je to na beton! Takže když jde vo prachy, tak si to příště laskavě líp zjisti. 2. svět. chléb, srov. bims, máro [A] oba významy uvádí Rippl 1926 mezi argot./slang. výrazy, druhý též Podzimek 1937 | 1SSČ/hovor.

beton2 – alkoholický nápoj, becherovka s tonikem [A] zkratka be-ton

betonový – jistý, srov. tutový. Můžeš to zaplatit, je to betonový.

betony – sport. chrániče brankáře v hokeji

bévák – viz bejvák

bévépéčko – voj. bojové vozidlo pěchoty, srov. ótéčko [A] podle zkratky BVP

bez papírů – žít v partnerském svazku bez úředního dokladu, na hromádce

bezák – hudeb. klarinet, srov. klároš [A] prý podle způsobu hry jako na bezovou píšťalu (Hubáček)

bezdák, bezďák – krimin. bezdomovec, srov. bezdík. Hele ty seš bezďák, tak hádej, komu budou bengové věřit. [A] též v polic. slangu

bezdík – bezdomovec, srov. somrák, boverák. Ježiš, to je rychna! Neni tam vzadu ve voze nějakej bezdík?

beziny – voj. zákaz vycházek, druh trestu. Beziny? Za co? [A] bez vycházek

bezpečák – 1. dř. příslušník veřejné bezpečnosti 2. ve větších podnicích tak býval nazýván pracovník pověřený dohledem nad bezpečností práce

bezva – výborný [A] zkrác. z bezvadný

biák – viz biják

biankokarta – cirkus. prázdná karta, karta bez tisku z obou stran [Z] Hančl 1995; it. biancho bílý carta papír, karta

biboldo, bibolďák – svět. Žid, srov. Jordán [Z] Podzimek 1937; kdysi běžný argot. výraz, větší počet synonym ilustruje časté kontakty s židovským etnikem; rom. Biboldo Žid, nekřtěný, bi- předpona s významem ne-, bez-, bolel křtít

bíbr – 1. vousy, dnes obv. pouze kolem úst, pův. plnovous, dř. i člověk s vousem. Tušila něco vod tý doby, co začal nosit bíbra, protože vona to vždycky považovala za úchylnost, ale Olina, ta to zbožňovala. 2. viz loknholc [A] Nováček 1929 (odvozuje z fr. arg. birbe stařec); něm. Biber bobr, i v němčině má význam plnovousu; klasickou asociaci s chlupatostí vyjadřuje i české *bobr | SSČ/hovor.

bicák – 1.sport. biceps (v žargonu kulturistů). Dávej si na ten levej bicák tak vo pět víc, je to zatim hrozně vidět. 2. hudeb. hráč na bicí nástroje, perkusista, bubeník

bicí komando – vězeň. oddíl dozorců určený buď trvale nebo ad hoc k fyzickému trestání vězňů; viz bigbeat komando. Bicí komando si ho vzalo do kola na koupelce; celý zdi byly pocákaný od krve; myl jsem to tam, tak to vím. [Z] Suk 1993 (vč. příkladu)

bicista – hudeb. hráč na bicí nástroje

bicmen – hudeb. hráč na bicí nástroje, perkusista, bubeník (častěji snad v brněn. mluvě)

bičovat – spěchat, utíkat. Bičuj, ještě to můžeš stihnout.

bičovat se – stud. pilně se učit, *šprtat

bída – 1. málo, špatné. Dneska to je bída, prodal jsem za celej den jen tři. 2. morav. uhelný kal 3. želez. hanl. lokálka, místní dráha 4. s bídou – necelých, ani ne (tam, kde očekáváme nebo potřebujeme víc). Nevim, jestli to vezme, je to s bídou 80 stran.

bidlo – 1. nápadně vysoký člověk, i o ženách. Takový bidlo, ta si bude těžko někoho hledat. 2. voj. horní ze dvou lůžek palandy (patrového lůžka), tj. nad *regálem (tradičně určené vojákům prvního ročníku), též v souč. vězeň. mluvě, srov. betla. Copak jsem mladej voják, abych spal na bidle? | 1SSČ

bidon – sport. cyklistická láhev na vodu

bidýlko – divad. řady v divadle vysoko nad jevištěm, obv. místa k stání (tradičně s kovovým zábradlím). Sehnal jsem lístky jenom na bidýlko, a stejně stály tři stovky jeden.

bifikundace – vulg. vylepšení, něco chytře vymyšleného, častěji *vyfikundace [A] viz pozn. u hesla *pifikundace

bifle – kniha, srov. bichle

biflovačka – učení se (intenzivně)

biflovat – tvrdě se učit (na zkoušku), zejm. nazpaměť, srov. šprtat [A] něm. büffeln t/v, z Büffel buvol, zde hlupák, it. bufalo, lat. bufalus, z řec. boubalos; odtud i čes. buvol | SSČ/hovor.

big – tisk. ohyb papíru. Proč chceš mít ty péefka s dvěma bigama? [A] něm. Biege ohyb, biegen ohýbat, viz bigovat

big beat komando – viz bicí komando

bigbít, bigmen – voj. příslušník motostřeleckého vojska [A] viz bigoš

bigboš – bigbít, žánr i hudební skupina. Vodešli jsme i se Slávkem, zkusíme dát dohromady nějakej bigboš s vlastníma songama.

bígl – techn. třmen, oblouk, v horn. mluvě držadla, kterými se upevňuje vozík v těžní kleci [A] Jindra 1921, Oberpfalcer 1934; něm. Bügel t/v

bíglbret – žehlicí prkno (též ostrav. bigelbret) [A] něm. Bügelbrett t/v, bügeln žehlit, Brett prkno

bigle – horn. nohy. Vodevř te bigle! [Z] Oberpfalcer 1934 (vč. příkladu vulg. výzvy) odvozuje z *bígl

bíglovat – 1. žehlit, též ostrav. Alčo, poď s nama, biglovať možeš večer. 2. (snažit se) vyhladit či zlepšit vzhled. Bígluje si každý ráno ksicht snad hodinu, kupuje si v Tuzexu drahý krémy, ale je to houby platný. (80+) [A] něm. bügeln žehlit, srov. píglovat

bigo – 1. bláto, bahno 2. cigareta, dnes obv. marihuanová, také bígo 3. karet. eso [A] první význam se traduje jako původ slova *bigoš, lze jej však najít snad pouze u Ouředníka 2005, bez bližšího vysvětlení původu

bígo – cigareta [A] dlouhé "í" asi pod vlivem cígo

bigobus – voj. obrněný transportér, srov. bigošautobus [A] viz bigoš

bigoš – voj. vojín, zejm. v motostřeleckém (pěším) vojsku; má obv. hanlivý (někdy ovšem i neutrální) význam. Rotmistr Lazovčík tu momentálně není, vzal si třicet bigošů a jel s nima na výpomoc do JZD. (80+) [A] přestože šlo o jedno ze základních slov voj. mluvy za bývalého režimu, jeho původ není jasný; prý podle jakéhosi výrazu bigo s významem bahno, již Oberpfalcer 1934 pro pěšáky uvádí název bahňáci (mezi vojáky z již. Slovenska se tradovalo, že jde o jakési maď. nář. slovo, mezi Maďary však nic podobného není známo); nejběžnější tradovaný výklad mezi vojáky, tj. obměna slova cigoš rovněž není pravděpodobná (v romštině ovšem bigoďakero znamená pomatený); z podobných slov uvádí Machek bigas neotesanec

bigošautobus – voj. bojové vozidlo pěchoty, srov. bigobus, bévépéčko [A] viz bigoš

bigovat – tisk. ohýbat, opatřit papír drážkou, aby jej bylo možné lépe ohnout [A] něm. biegen ohýbat, srov. bogna

bichle – kniha, obv. většího objemu. To mám na to rígo přečíst dvě takový bichle? [A] uvádí již Oberpfalcer 1934; jidd. bichl, event. přímo z něm. Büchlein malá knížka, zdrob. od Buch kniha

biják – kino. Víš kolik dneska stojí lístek do bijáku? Za půl roku to bude v bedně. [A] dř. též zdrob. bijásek; podle biograf

bikinelit – svět. prodat, též v souč. vězeň. mluvě, srov. prokinelit [Z] Podzimek 1937; rom. bikinel prodat (dnes ve slov. romštině bikenel)

bílá šlechta – voj. souhrnné označení kuchařů a lékařů, resp. zdravotníků (kromě bílého oblečení bývali předmětem závisti vzhledem k tomu, že se v podstatě neúčastnili běžného výcviku)

bilec – kulečník [A] slang souč. mládeže; z biliár

biletář, biletářka – uvaděč, resp. uvaděčka v divadle či kině (kdo kontroluje vstupenky). Já tehdy chodil skoro na všechno, co přišlo do kina, i na sovětský hovadiny, máma dělala tady ve Vesně biletářku. [A] fr. billet vstupenka | SSČ

bílit – argot. zcela vykrást, dnes obv. vybílit [A] Rippl 1926

bílý klaun – cirkus. tradiční postava klaunské skupinky, obv. partner *augusta; vzhledem k obvyklému flitrovanému stříbřitému kostýmu se někdy nazývá také flitrklaun, srov. rozum [A] Kludský a Cibula 1970; i tato postava se vyvinula z commedia dell’arte

bílý kůň – 1. svět. žena, dívka, srov. čaje, doga, jambora 2. nastrčená osoba, na jejíž živnostenský list podniká někdo jiný, obv. ve spojení s nelegálními obchody (daňové úniky apod.). Chtěj tě jako bílýho koně, ty vole, to ti nedošlo? [A] první význam uvádí Podzimek 1937

bimbas – vulg. mužské přirození, srov. pimpas. Olina má teď ňákýho Mílu z Jesenice, má metr pětašedesát, pět zlatejch prstenů a hlavně prej velkýho bimbase. [A] Nováček 1929; v něm. argotu se bimb- vyskytuje běžně v kontextu pohlavního ústrojí, např. víd. bimbbadl či bimbf mužské přirození, bimbern (srov. bembeřice), resp. pimpern mít pohlavní styk; je zajímavé, že Pimperl označovalo v různých dobách a různých oblastech jak ženské, tak mužské přirození (srov. pimprle)

bimbásek – vulg. mužské přirození, obecně někdy zdůrazňuje malé rozměry, srov. pimpásek. Já jsem s tím jeho bimbáskem úplně spokojená. – Pane doktore, nešlo by s tím mym bimbáskem něco dělat. [A] viz bimbas

bims, bimz – brněn. chleba, srov. beton. Už je enem suché bims, neměls tak dlóho chrnět. – Módr mě je levá hokna, a kór u ledu, bimz a štykl čoklbuřta stačí … (z písně Ponávka skupiny Štatl, V. Fuchs) [A] uvádí již Nováček 1929 (též ve spojení lakované bims chleba s máslem), kdysi rozšířený argot. výraz, též ve světské mluvě (Podzimek); obvykle se vysvětluje z něm. Bims pemza, z lat. pumex t/v; kdysi zejm. ve vojenské mluvě označení tvrdého chleba; Wolf však jako zdroj udává něm. arg. Pimmer chléb, které je obsaženo např. v Pumpernickel (srov. pimprle, pumprnikl), ale i tak asi k významu "pemza" přikloněno

bimza – brněn. prohra, porážka, něco, co se nepodařilo. Byla to bimza, pět jedna. [A] něm. Bimse výprask, bimsen nařezat někomu; nesouvisí se slovem *bims

bimzál – brněn. chleba. Na chálku mu každé den dávala jen bimzál s máslem. (P. Jelínek) [A] viz bimz

bína – divad. jeviště [A] něm. Bühne t/v, srov. drébína, forbína

binčes – nepořádek, srov. borčus. Vona vždycky vyleze na chodbu, má určitě doma hroznej binčes, jen to, co je z toho bytu cejtit, je síla. [A] viz binec, asi vlivem *pinčes

binec – nepořádek, zmatek, srov. čurbes. Dokud si neuklidíte ten binec, tak žádná televize. [A] asi od bít, tedy bitka, rvačka; nebo onomat. původu jako binknout (Rejzek) | SSČ/ob.

bingo! – výborně, zásah, to je ono. Modrá Fabie, ákáen, nabouraný pravý světlo, bingo, to je von! – Bingo! Už má ruku na jejím stehně. [A] angl. bingo druh hry

bioška – škol. biologie, srov. bižule

bír – pivo [A] slang souč. mládeže; něm. Bier pivo

bis – cirkus. aplaus, hlasitá pochvala, výzva k opakování či přídavku [A] fr. bis t/v, z lat. bis dvakrát

biska – bezpečnostní informační služba, jedna ze zpravodajských služeb státu, civilní kontrarozvědka. Tak Romana vod bisky určitě nevyhodili proto, že je teplej, tam byly hochu docela jiný věci.

bít: nevědět, která bije – nevědět, o co jde, nemít o tom nejmenší ponětí. No chtěl jsem profesionální agenturu, to jo, ale voni sou samý targetgrup, debrífink, kešflou, no já nevěděl, která bije.

bítlsák – 1. od 60. let mladík s dlouhými vlasy (po vzoru Beatles). Zítra přijdete ostříhaní, takové bítlsáky tady trpět nebudu! 2. nověji někdy označení skupiny Beatles nebo jejich někdejších členů (v tomto významu rozšířeno moderátory rozhlasových stanic). Tak co, poznali jste? Ano, to byla pecka, kterou bítlsáci nahráli koncem sedumašedesátýho.

bivakovat – tramp. spát přes noc ve volné přírodě

bižu – bižuterie. To je celá Olina, kostým za deset táců a na něm laciný bižu.

bižule – škol. biologie

bjengry – svět. ženské prsy, srov. basamtrlíky, buzně, cíbata [Z] Podzimek 1937

bla bla, blabla – 1. bezobsažné řeči. Ředitel mluvil jako vždycky, vážené dámy, vážení pánové a dvacet minut bla bla bla. 2. řeč nebo text, jehož obsah nás nezajímá. Vždycky dáš doleva nahoru nadpis frutigerem, pak je text tajmsem, pokračuje to doprava blablabla, a dole je vždycky vobrázek na spadávku. [A] asi onomat., souvisí s *blábol; užívá se však v řadě jazyků (angl., něm., fr., it., aj.), možná příb. s lat. balbuties koktavost (viz pozn. u hesla blábolit)

blábol – 1. hloupý výrok, nekonzistentní či obsahově chybný text, také co není pravda. Tohle nemůžeš vodevzdat, to je naprostej blábol. – Jsou to bláboly, nevěř tomu, já s tim fakt nemám nic společnýho. 2. divad. série přeřeknutí (breptů), obv. není-li role dobře usazena, resp. při výpadku paměti

blábolit – mluvit bez obsahu, beze smyslu, *žvanit, srov. pindat. Vod tý nehody už jenom tak blábolí. [A] příb. s blbý, blafat, blekotat a dalšími slovy začínajícími bl-; srov. rus. balabóliť nebo barabáriť žvanit, slovo je velmi staré, i lit. je balbatuoti žvanit (Machek); srov. něm. hovor. blabbeln žvanit, které je snad z brabbeln breptat, drmolit, srov. bla bla, vše může souviset s lat. balbuties koktavost (což však podle Machka není příb. s blbý) | SSČ

blaf – 1. jídlo nevalné kvality a chuti. Některý si myslí, že se jim bude na kolenou děkovat za kus blafu! (K. Poláček1) 2. trik, něco předstíraného, např. v kartách 3. divad. malá role (s krátkým textem), též čokl, čudla, čurda, hund, pes, pind, štěk [A] první význam uvádí Rippl 1926 mezi argot./slang. výrazy; snad z morav. nář. blafat hltat (Machek), srov. zblafnout

blaf trik – cirkus. trik, který má oklamat diváka; ten má získat pocit, že celý trik prohlédl, ale na závěr zjistí, že se mýlil [A] Hančl 1995

blafák – sport. v hokeji: klamavý pohyb tělem před brankáčem s následnou střelou na bránu [A] angl. to bluff oklamat

blafat – mluvit, kecat. Příště tolik neblafej, nevíš, kdo tam všecko chodí. [A] nář. blafat štěkat (příb. s bafat), jiný význam je hltat, srov. zblafnout, zblajznout; něm. blaffen štěkat, Blaff štěkot (Wolf uvádí také mezi argot. výrazy), které je ovšem příbuzné s něm. nář. baffen štěkat, srov. bafat

blafoun – želez. staniční rozhlas, též kecafon [Z] Hubáček 1981

blafovat – 1. klamat, předstírat něco s cílem někoho zmást, klasicky blafovat při pokeru. Prej když to neuděláme levnějc, tak maj někoho jinýho, ale já bych řek, že blafujou. 2. polic. uvádět při výpovědi klamné údaje [A] angl. to bluff oklamat, zastrašit

blafunda – argot. vychloubač, žvanil [Z] Rippl 1926, snad příb. s *blafat

blaga – cirkus. mluvení a žertování, které má odvést pozornost od tajného pohybu kouzelníka [A] Hančl 1995

bláha: ty bláho – vyjádření údivu, srov. ty brďo, ty kráso aj.

blajcha – řem. bělidlo, srov. plajcha [A] Jindra 1921; něm. Bleiche t/v, bleichen bělit, vyblednout

Blajchec – brněn. ulice Bělidla, resp. Na bělidle [A] Nováček 1929; něm. Bleichwiese louka na níž se nechávalo prádlo vybělit sluncem, bleichen bělit (srov. vyplajchovaný), Wiese louka; název se vyskytuje v řadě míst německy mluvících zemí, např. v městečku Rudolstadt v Thüringen (SRN)

blajchovat – řem. bílit, vybílit (odbarvit), srov. plajchovat [A] Jindra 1921; něm. bleichen bělit, vyblednout

Blajkec – brněn. Modřice, město na jižním okraji Brna

blajštift – škol. tužka, též plajštift [A] něm. Bleistift tužka, Blei olovo (dř. i v češtině se tužka nazývala olůvko), Stift tužka, kolík

blamáž – ostuda, zejm. v důsledku určitého prohlášení. Prohlášení ministerstva za poslední rok vedla k sérii nepříjemných blamáží s vážnými následky. (m) [A] něm. hovor. Blamage ostuda, blamieren uříznout si ostudu, fr. blamer pomlouvat, nadávat, příb. s blasfémie pomluva | SSČ

blamovat – nepravdivě informovat, obelhávat, srov. balamutit. Eda Alenu blamoval, když tvrdil, že je jeho bratr Karel dnes večer na lodi. (P. Jarchovský1) [A] něm. hovor. blamieren uříznout si ostudu, viz blamáž | SSČ

blamovat se – přivodit si ostudu, blamáž, ztrapnit se [A] něm. hovor. blamieren uříznout si ostudu | SSČ

blank – rozhl. zaváděcí páska analogových magnetofonových profipásů (barevně rozlišeny jsou natáčecí rychlosti), srov. oblankovat [A] něm. blank bílý, prázdný, srov. plonk

blatník – argot. jedna zlatka (peníz) [Z] Rippl 1926

bláto – staveb. čerstvá betonová směs, srov. mišunk

blátošlapové – voj. pěšáci, tj. příslušníci motostřeleckého vojska, *bigoši

blatouchy – velké uši, též uši udavače, srov. netopejry [A] slang souč. mládeže

blaupauza – techn. modrák, modrotisk [A] Jindra 1921; něm. Blaupause t/v, blau modrý, Pause kopie

blázen1 – 1. být blázen do někoho – být do někoho silně zamilovaný. Říct mu to můžeš, ale je do ní blázen, takže tě ani nebude poslouchat. 2. být blázen do něčeho – být něčím silně zaujatý, věnovat se vášnivě určité činnosti (koníčku apod.). Je teď blázen do surfování. 3. rychle rostoucí popínavá pokojová rostlina. Letos mi přes dovču zkapal i ten blázen vod našich. 4. jak blázen – rychle. Jezdil vždycky jak blázen, tak se tomu nemůžeš divit. 5. brněn. pět tisíc korun [A] poslední význam uvádí Nováček 1929 | 1,2SSČ

blázen2 – kalíšek kořalky [Z] Nováček 1929; snad od něm. arg. blasen pít, srov. blózčit

blaženka – vulg. ženské přirození [A] uvádí např. ER 1930

blb – zhrub. hlupák, blbec. Byl to vyhlášenej blb, nechápu, jak dostal do postele tak hezkou holku. | SSČ

blbákov – argot. vesnice, venkov [A] Rippl 1926

blbec – hlupák | SSČ

blbeček – hanl. 1. hloupý či naivní muž, nadávka, kterou často užívají ženy. Nevíš, kde máš pravou ruku, blbečku? – Máš smůlu blbečku, neměl jsi bejt tak hodnej, však ty si vyděláš na nový. 2. na blbečka – druh účesu s pěšinkou a vlasy sčesanými do čela, někdy se tak označuje také sestřih "podle kastrolu" (pův. pouze u mužů, dnes i u žen). Za co dává ty dva tácy měsíčně nevim, když ji češe na blbečka. | 1SSČ

blběnka, blbka – hezká, ale hloupá dívka

blbina – hloupost, nesmysl, také co nemá hodnotu. Nemysli na blbiny a uč se. – Já začal v pětadevadesátým prodávat knížky, ale zjistil jsem, že lidi utratěj většinu peněz za naprostý blbiny.

blbník – poznámkový blok, diář

blbón – brněn. vulg. mužské přirození [Z] Nováček 1929; z mluvy prostitutek

blboň – žert. blbec

blboun – 1. hlupák, blbec. Mě už začíná sejřit, jak se ten blboun táhmle furt gebí. 2. knedlík [A] druhý význam uvádí Rippl 1926 jako vězeňský knedlík, též černý vězeňský chléb (*komisárek)

blbovina – hloupost, nesmysl, častěji blbina. Kdybys nevymejšlel blboviny, tak bys měl aspoň někdy čas zajet k našim.

blbovzdorný – viz blbuvzdorný. Nebojte se pani, zkuste to pořádně, to je blbovzdorný, … teda pardon.

blbštajn – žert. hlupák. Z blbce udělá vysoká tak akorát blbštajna. [A] uvádí již Nováček 1929

blbšulka – brněn. zvláštní škola. Jestli ta Mrázková dostane každé rok tři děcka na blbšulku, tak to asi nebude tema děckama, ale tou kantorkou! [A] vlastně zdrob. od méně častého blbšule, iron. vytvořeno analogicky k *blbštajn jako něm. složenina (srov. Hochschule vysoká škola, Fachschule odborná škola), Schule škola

blbuvzdorný – odolný vůči nesprávnému zacházení, též blbovzdorný. Jo, áj-tý oddělení tu máme, ale stejně jsem radši, když jsou ty věci blbuvzdorný. [A] překlad něm. trottelfest, idiotenfest t/v, Trottel blázen, hlupák, fest odolný, pevný

blča – morav. polévka

blé – fuj, citoslovce vyjadřující hnus

bleděmodrý: v bleděmodrým – totéž. Je to mekáč v bleděmodrym, akorát vo dost dražší.

bledý – ve spojení vypadá to bledě – je to špatné. S tou dovolenou to vypadá bledě, primář dostal chřipku, takže tu asi budu muset zůstat. | SSČ

blecha – rozhl. plastová svorka zabraňující rozmotání snímacího pásku

blechy – peníze, též plechy [Z] Oberpfalcer 1934; něm. arg. Blech peníze, blechen platit

blejskna – viz blicka

blejsknout se – upozornit na sebe něčím pozitivním, srov. vycajchnovat se. Blejsknul se už předtím párkrát, když jenom hostoval. [A] jako argot. výraz uvádí Rippl 1926 | SSČ (blýsknout se)

blejt, blít – zvracet. Nevim, proč jsi ze mě dělala pitomce, mně to bylo jasný hned, jak Ilona začala blejt. | SSČ

blembák – 1. voj. přilba, helma, též plembák; užívá se i v motor. slangu aj. 2. jazyk, srov. blemcák

blemcák – 1. jazyk. Co kecáš, strkal jsi jí blemcák do huby, to nebyla žádná kamarádská pusa. – Nejdřív hrozně štěkal a teď jen rychle dejchá a má modrej blemcák. 2. rozvařený knedlík, též přen. Jiřinko, tohle jsou blemcáky a ne knedlíky, na tohle náš Míša opravdu není zvyklý. 3. řidč. přilba, viz blembák [A] porůznu se slyší i další významy, asi s ohledem na řadu významů slovesa blemcat

blemcat – 1. tvarovat lepkavou hmotu (v kuchyni knedlíky, karbenátky apod.), patlat, viz ublemcat, zablemcat. To mám blemcat karboše pro deset lidí? 2. tlachat, hloupě či bezobsažně mluvit. Blemcat něco na chatu, to umí každej, to je anonymní, ale dokážeš to říct někomu do vočí?

blemcy – hloupé či bezobsažné řeči, *kecy

blenda – 1. fotogr. clona, též clona divad. reflektoru, srov. šlic 2. techn. zaslepení (trubice)

blendovat – oslnit, oslňovat [A] Jindra 1921; něm. blenden t/v, Blind zaslepený, slepý

blesk: jak namydlený blesk – velmi rychle [A] asi podle něm. wie geölter Blitz dosl. jak naolejovaný blesk

blešák – 1. bleší trh, burza. Na tom blešáku jsem viděl tutově ty tvý lyže. 2. voj. bleší trh, kontrola, při které musí voják vyložit své osobní věci ze skříňky na zem, také jako druh šikany. Drž hubu, nebo nám mazáci zase udělaj blešák. (80+)

blevajs, blevajz – viz blivajs

blic – 1. blesk při fotografování, srov. blicnout. Asi z těch fotek moc nebude, měl jsem blic v háji. 2. šach. blic partie – partie v bleskovém šachu, srov. blicák. Blic partie ti ale vo něm moc neřekne. [A] něm. Blitz blesk

blicák – šach. turnaj v bleskovém šachu. Petr byl letos zase jen třetí, ale aspoň vyhrál blicák. – Silvestrovskej blicák se letos hrál na Bohemce. [A] něm. Blitzschach bleskový šach, Blitz blesk, Schach šachy

blicka – 1. argot. zlodějská lucerna, též blejskna, srov. tofr 2. šach. bleskový šach, partie hraná na čas, kdy oba soupeři mají jen po pěti minutách, viz blicák

blickríg – polit. blesková válka (pův. německá koncepce typická pro období po první světové válce a začátek druhé světové války, tj. prevence vzniku zákopové války), přen. snaha rozhodnout něco rychlou či překvapivou akcí. Von chystá na sjezd zase nějakej blickríg, myslim, že se konečně chce zbavit Martina a Heleny. [A] něm. Blitzkrieg blesková válka, Blitz blesk, Krieg válka

blicnout – vyfotografovat s bleskem, srov. blic. Kdybys to blicnul, tak to třeba šlo doretušovat, ale tohle si strč někam. [A] něm. Blitz blesk

blicované – brněn. podvedený (o peníze) [Z] Nováček 1929

blikačky – výstražný světelný ukazatel u automobilu (oboustranný *blinkr), též blikající světlo u cyklistů, srov. blikajdy. Nech to stát na blikačky, půl hoďky to tu vydrží.

blikajdy – viz blikačky. Proč jste někde nepočkali, vy kreténi, víte, že nemám světlo, jediný, podle čeho jsem jela, byly ty vaše blikajdy.

blikon – člověk s brýlemi [A] slang souč. mládeže

blind: na blind – 1. nazdařbůh, naslepo, též bez pevného plánu, též na blint, nablind, nablint 2. argot. jet na černo [A] Rippl 1926; něm. blind slepý

blinda – 1. argot. hlídač v parku 2. řem. závlačka [A] první význam uvádí Nováček 1929

blinéra – svět. prostitutka, srov. dorota, lubně [Z] Podzimek 1937, uvádí také tvar plinéra

blinkr – světelný ukazatel odbočení u automobilu. Jestli nedáváš blinkr, když předjíždíš, tak to nejsi frajer, ale debil! [A] něm. Blinker blikač, blinkern signalizovat, mrkat | SSČ/ob.

blint – viz na blind

blišťula – dívka, která nosí brýle [A] slang souč. mládeže

blít – zhrub. zvracet | SSČ

blitky – 1. zvratky 2. hloupé řeči, žvásty. To se budete divit, kdo vo nás ty blitky píše!

blivajs, blivajz – nechutný pokrm, též blevajz. Taky jsme měli málo věcí, jen poloprázdné pytle s nějakou konzervou blívajzů, co se nedají pořád jíst. (O. Pavel2) [A] stč. blvati zvracet

blivno – na zvracení. Ukecali mě v devadesátým, ale vydržel jsem tam jen jedno volební období, mě z těch lidí bylo fakt blivno.

blízo – lízátko [A] slang souč. mládeže

bloček – motor. pokutový lístek. Nešlo by to bez bločku jen za stovku?

bloknout – jednorázově blokovat, zamluvit. Bloknul jsem ti ty dva lístky, ale musíš je zaplatit nejpozdějc v pátek.

blombovat – argot. mít pohlavní styk [Z] Nováček 1929

bloncat – 1. toulat se, chodit bez cíle. Jak jsem si včera zabouch ty klíče, a čekal jsem na mámu, tak jsem se celý odpoledne bloncal po Vršovicích a hádej koho jsem potkal. 2. volně viset, plandat. Jak byla namazaná, tak si blbě zavřela dveře a bloncala spodek kabátu celou cestu po zemi. [A] morav. nář. bloncat se potulovat se bez cíle

bloncka – blondýna (obv. jen o mladých dívkách). Na tu bloncku zapomeň, čeká na ni vždycky u vrátnice nějakej taxikář, a pokaždý jinej. – Hele, jak se jmenuje ta malá bloncka vod vás z paralelky?

blózčit, blózovat – brněn. pít, srov. chlastat [A] něm. blasen foukat, v argotu chlastat (víd. blos’n)

blózdrle – brněn. chlast. Na nejaky to blózdrle už vykchajluju. [Z] Nováček 1929 (vč. příkladu); něm. blasen foukat, v argotu chlastat (víd. blos’n)

blózunk – brněn. pití, *chlast [A] viz blózčit

bludičky – želez. poziční světla

bluma – 1. hanl. hlupák, váhavý člověk 2. policajt, strážník [A] asi podle švestka | 1SSČ/hovor.

blundr, plundr – šach. hrubá chyba [A] angl. blunder zásadní omyl

blutrauš – cirkus. agresivita šelem vyvolaná pachem krve [A] něm. Blutrausch opojení krví, Blut krev, Rausch opojení

bo – ostrav. protože

bo co? – ostrav. nebo co? (výhrůžka, resp. výzva k rvačce)

boban – malá taburetka

bobánek – 1. hanl. deklasující označení pro muže s podtextem naivity, hlouposti apod., obv. jako oslovení. Tak bobánku, teď uvidíš, jaká umim bejt mrcha. – Tenhle chat neni tak anonymní, jak sis asi myslel, bobánku, už víme, že seš z Milevska, a do pátku máme tvou zasranou adresu, pak uvidíš, že ses s těma sadistickejma sviněma docela trefil. (w) 2. někdy označení malého dítěte. Ježiš, to je bobánek, koukni jak spinká, ten je roztomilej.

bobek – vulg. 1. výkal, lejno, *hovno 2. hodit bobek – přestat se o něco zajímat, přestat něco řešit. Hoď na to bobek, bude to šéfův průser, ne tvůj.

bobina – želez. klasická elektrická lokomotiva řady E 469, E 499 [A] Hubáček 1981; lokomotiva s podvozkem mezinárodního typového označení B0+B0 nesprávně čteného bobo místo b-nula, b-nula

bobkař – rybář, který chodí vždy na stejné místo, resp. který sedí nehnutě na jednom místě. Já byl bobkař už jako mladej.

bobky – strach. Golotka byl dva tejdny velkej frajer, ale jak se velitel vrátil z dovolený, má zase bobky jako dycky.

bobr – vulg. ženské přirození, vulva; dnes častěji přirození, které není vyholené, srov. bíbr. Ta fuka je akorát tak vysoko, že uvidíš bobra, ale dej bacha to prkno hrozně vrže. – Proč si to trochu nevyholíš, takovýho bobra se každej kluk akorát lekne.

boby – peníze [Z] Oberpfalcer 1934 srovnává se s něm. arg. Linsen čočka, nebo angl. beans boby

bocman – lodník [A] něm. Bootsmann lodník, loďmistr, Boot člun, Mann muž

bočák – sport. boční vítr (v jachtingu), srov. zaďák

bočmen – brněn. 1. vedlejší pracovní nebo milostný poměr, srov. bokovka, boční šorfka. Mám zas teho bočmena, samotný by mě to neuživilo. – Já myslel, že Helča je takové bočmen, a on si ju bude brat. 2. něco okrajového, též odbočka v řeči

boční šorfka – brněn. vedlejší pracovní nebo milostný poměr, též dostat něco *bokem, srov. bokovka, bočmen

boďák – 1. divad. reflektor s úzkým svazkem paprsků, osvětluje malý, přesně vymezený prostor na jevišti, též štych 2. pořadí jednotlivých čísel v rámci koncertu, estrády, v rozhl. slangu bodový scénář se stručným přehledem všech hlavních témat 3. staveb. bodový (věžový) panelový dům (80+), srov. deskáč

bodíčko – body (druh oblečení), obv. v řeči žen. Byl tak nešikovnej, že sem mu musela pomoct, vůbec nevěděl, že se to bodíčko dá dole rozepnout.

bodík – osobní strážce, srov. gorila. Ty jí zaplatíš bodíka a vona ti s nim začne chrápat, saď se, vole, nejseš věčně doma, to by tě nějakej gigolo vyšel levnějc. [A] angl. bodyguard t/v

bodlo – sport. druh kopu ve fotbale. … přál bych si vám vidět tu branku, takové nádherné bodlo … (K. Poláček1)

bodloňa – brněn. policista, četník [Z] Nováček 1929

bodnout – 1. pomoci, být k užitku. V tý tvý stopětce se už bojim jezdit, ale tenhle víkend mi děsně bodla. – No pět táců by bodlo, ale co za to mám jako udělat? 2. udat, srov. píchnout, prásknout. Novák by to na tebe v životě nebodnul, byl to Goldman. 3. jít se bodnout – jít pryč, přestat, neotravovat [A] k druhému významu: Rippl 1926 má "bodnout se" ve smyslu být přistižen při činu

bodyček – sport. náraz tělem do těla soupeře (v hokeji) | SSČ

bógna – brněn. zatáčka, ohyb [A] něm. Bogen oblouk

bogo – hloupý člověk, hlupák [Z] Rysová 2003, slang souč. mládeže

bohemák – příznivec (fanoušek) Bohemians. Von to ale uznal, i když je zarytej bohemák, ten gól byl z jasnýho ofsajdu. – Už děda fandil bohemce, no a my s bráchou jsme samozřejmě taky bohemáci.

bohemka – 1. Bohemians, ve smyslu klubu, mužstva i stadionu. V sobotu do Ostravy přijede bohemka. 2. šumivé víno Bohemia Sekt. Nic nenos, bude se pít bohemka a tý tam je fůra.

bohnice – obecné označení psychiatrické léčebny, srov. kateřinky, kromcl [A] podle psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích

bohouš – záchod. Pauza, votevři další flašku a já jdu na bohouše.

bohovat – morav. nadávat, klít [A] od zaklení boha jeho apod.

bojař – polic. vedoucí výcviku bojové a tělesné přípravy policistů

bojovka – bojová hra (v dětských a mládežnických organizacích, táborech, ve školách). Trojdenka byla super, Orel zas připravil perfektní bojovku.

bok, bokalo – svět. hlad, též v souč. vězeň. mluvě, srov. fáb, fabián. Miháš bok? (Máš hlad?) [Z] Podzimek 1937; jeden z nejrozšířenějších argot. výrazů s mnoha odv. (např. bokchátr, prý z řeči ruských Romů); rom. bok hlad, bokhalo hladový

bokem – o penězích: navíc, ovšem neoficiálně, neveřejně, srov. dlaňovka. Pacienti mu byli vděčný, fůra mu jich dávala prachy bokem.

bokovka – 1. nemanželský milostný poměr, event. i jednorázový pohlavní styk, srov. bočmen. Tys fakt nikdy neměl žádnou bokovku? – Víš, pro ni to nebyla bokovka jako pro tebe, to ti nedošlo? 2. vedlejší výdělečná činnost (někdy formálně zakázaná v rámci hlavního zaměstnání)

boksen – brněn. kalhoty [Z] Nováček 1929; viz boksny

boksny – argot. kalhoty, bývalo též v brněn. mluvě, srov. džeksny. To só betálné boksny, to musí mět z rausu! (80+) [A] Oberpfalcer 1934 uvádí boksen; víd. arg. Boxen (též Buxe), prý z angl. box pouzdro (Oberpfalcer); Wolf však vysvětluje ze starého Bocksleder kozlí kůže, Bock kozel, Leder kůže

bolcn – techn. svorník, čep [A] něm. Bolzen t/v

bolehlav – hanl. 1. amatérská směs několika druhů alkoholu, někdy koktejly obecně 2. špatné pivo, srov. samoser

bolšán – 1. hanl. komunista. Za bábou choděj i ty největší bolšáni, nemysli si. I ženský, co choděj do kostela. (J. Topol) 2. žitná kořalka [A] uvádí již Nováček 1929, přičemž první, ale i druhý význam odvozuje z bolševik

bolševik – hanl. komunista, srov. komouš, komouch, rudý komanč

bomba – 1. prudká rána, zejm. míčem, prudký kop v kopané; též rána pěstí. Byla to bomba, a navíc jsem přes tebe neviděl, tak drž hubu. 2. nečekaná událost, ve sportu překvapivý výsledek. Zdenka je v tom? To je teda bomba! 3. brněn. láhev (obv. alkoholu)

bombarďák – 1. bombardovací letadlo 2. fyzicky výjimečný muž

bombarďáky – spodky či kalhotky, nadměrné velikosti, starého střihu nebo "vytahané"

bombastický – skvělý, vynikající. Přepálila jsem si ty Zepelíny, jsou bombastický. [A] módní slovo, slang souč. mládeže | SSČ

bomber – replika americké bundy pro vojenské piloty, oblíbená u skinheadů; též bombr. Může bejt normálně plešatej, a že nosí bomber, to taky ještě nemusí nic znamenat. [A] angl. bomber jacket t/v

bombič – průbojný muž, někdy ve smyslu bouchač [A] slang souč. mládeže

bombík – morav. knoflík [A] záměnou g>b z gombík

bombírovaný – vyklenutý, vypouklý, bombírovat vyklenout [A] Jindra 1921; dř. řada odv., např. bombírunk; něm. bombieren t/v

bombónek – prvek, který vyniká nad ostatní části celku. A jako přídavek vám pustím oblíbenej bombónek od Slejdů. (m)

bomboška – bonboniéra (obv. v řeči žen). Až odpoledne půjdeš za mámou, tak kup těm sestrám nějakou bombošku. [A] slang souč. mládeže

bombózní – obdivné hodnocení, srov. super [A] slang souč. mládeže

bombr – viz bomber. Kromě odcizených věcí zmizela i část oblečení oběti, černá mikina a černé tričko, kalhoty a letecká bunda Bombr, také v černé barvě. (polic. protokol) [A] angl. bomber jacket t/v

bomogo – voj. tankista

bomstit – svět. udat, zradit [Z] Podzimek 1937; viz bomzovat

bomzák – svět. zrádce, udavač, srov. antyples [A] Podzimek 1937; tvar s "m" je pravděpodobně starší než dnešní "n", ukazuje na převzetí z víd. arg. wamsen či wansen, viz bonzovat

bomzovat – lhát, udávat [A] Nováček 1929 uvádí jen význam balamutit, což odpovídá něm. arg. womsen (wamsen) lhát, udávat

bona – chůva, vychovatelka … a že jsem měla jako dítě svoji bonu, a měli jsme kuchařky a šoféra … (B. Hrabal2) [A] fr. bonne d’enfants chůva, v něm. či angl. dř. často označovalo zejména francouzskou chůvu (vychovatelku)

bong – sport. horolezecký klín

bonviván – kdo si rád užívá, milovník dobrého jídla, pití apod. Bývávaly role milovnic a milovníků, mladokomiků, intrikánů, bonvivánů … (B. Bezouška)

bonz – udání, často ve spojení "teplej bonz", ve smyslu "za tepla něco někomu říci". Nebudu prošetřovat kdejakej bonz, navíc na útvaru kuchaře potřebuju. [A] viz bonzovat

bonzácký – udavačský. Tys prej žvanil, ty bonzácká děvko!

bonzaj – muž malého vzrůstu [A] slang souč. mládeže

bonzák – 1. udavač, přen. i ten, kdo zveřejní něco, co mělo zůstat utajeno 2. voj. kromě obecného významu (udavač) také odznak udělovaný vzorným vojákům [A] Oberpfalcer 1934 uvádí též bomzák, vomzák či monzál, z víd. arg. Wams, Wamser t/v, srov. bonzovat

bonzárna – 1. webové stránky, kde je možné anonymně sdělit určitou informaci, obv. poslat anonymní udání. Tuhle bonzárnu jsem si dal do voblíbenejch, jestli mě ta kráva fakt vyhodí, tak tam tohle pošlu. 2. vězeň. cela vězeňské samosprávy

bonzblok – 1. zápisník nadřízeného, kam zapisuje prohřešky nebo výsledky kontrol (pův. běžné ve vojenském prostředí). Až se Kraus zase vrátí vožralej, mrkni se mu do bonzblokzu, jestli mě tam má napsanýho. 2. žert. poznámkový blok, deník, také označení různých chatů a blogů [A] pův. zápisník udavače, viz bonz

bonznout – udat, srov. prásknout, píchnout. Někdo to bonznul, dostanem prej všichni dvojky z chování a ředitelský důtky. [A] viz bonzovat

bonzovat – udávat, žalovat na někoho. Někdo z nás bonzuje a jsme tu jen čtyři, tak si na mě dejte bacha. [A] běžný výklad z něm. Bonse politický předák, placený funkcionář, které by mělo být přes francouzštinu z jap. bonso budhistický mnich (Holub) se nezdá pravděpodobný; slovo se asi rozšířilo z brněnského argotu, kde bývalo vedle bonzovat, také *bomzovat, dříve také *vomzovat, což je z víd. arg. womsen (wamsen) udávat, lhát; pochybnosti o počátečním "b" (srov. Turnovcová) snad nejsou na místě, neboť něm. wamsen (tlouci, lhát) má v nářečích také podobu bamsen či bomsen; zajímavý je také vztah k Mamser (Momser) stejného významu jako Wamser, tedy udavač (Wolf); vzhledem k pův. významu slova wamsen (bomsen) bouchat, praštit by byla zajímavá souvislost s dnešním prásknout udat

bopo – voj. bojový poplach, resp. bojová pohotovost, užíváno v přen. spojení udělat někomu bopo, tj. vynadat někomu, event. přikázat někomu určitou činnost za trest, též boro. Jestli se ještě jednou vrátíte pozdě, tak vám udělám bopo, že ste to ještě neviděli, nechám vás plazit na Oleško a zpátky.

bora – argot. pětikoruna, pětikorunová známka, srov. búr, burek [Z] Rippl 1926; tento tvar podporuje etymologii, kterou uvádí Rejzek, viz búra

borak – ostrav. chudák

bórcajk – techn. vrtačka, vrtací souprava [A] Jindra 1921; dř. též bór, borek, bórajzna vrták, výsl. obměna pór; něm. Bohrzeug t/v, bohren vrtat, Zeug náčiní

borčík – borec, někdy se zdůrazněním malé postavy [A] slang souč. mládeže

borčus – nepořádek, srov. binčes, bordel. Jaruno, já radši přijedu k tobě, Honza tady ráno hledal nějakou účtenku, je tu strašnej borčus. [A] z *bordel, koncovka: srov. fočus

bordel – 1. nevěstinec, dnes noční klub. Vodsuď až k hranicím už to jsou hlavně bordely. – Tady to má tradici, tady byl známej bordel už před první válkou. 2. nepořádek. Měli tam bordel jak v tanku. [A] něm. Bordell nevěstinec, hampejz, ze stfr. bordel pův. bouda z prken, ve střlat. bordum prkno, to však je zase germ. původu (Rejzek); zdánlivě podobné angl. brothel t/v má původ v brethel šmejd, později též prostitutka

bordelář(ka) – nepořádný muž (nepořádná žena)

bordelmamá – majitelka, provozovatelka nebo vedoucí nevěstince, kuplířka

borec – 1. obdivné hodnocení, schopný či úspěšný muž, resp. kdo něco výjimečného dokázal. Jarouš je borec, dva kousky dal a na jeden přihrál. 2. brněn. Brňák, plotňák, nebo jen kamarád. V nedělu deme s borcama k Peťovi, tak tam také přindeš, ne? | 1SSČ

boreček – obdivné hodnocení muže [A] slang souč. mládeže

boris – viz borec [A] slang souč. mládeže

borka – hezká dívka [A] slang souč. mládeže

bórmašina – techn. vrtačka [A] Jindra 1921; něm. Bohrmaschine t/v, bohren vrtat, Maschine stroj

bormen – brněn. obdivné hodnocení muže, chlap, chlapec [A] slang souč. mládeže

boro – voj. bojové rozdílení, někdy též bororo, viz bopo

bort – lodní bok [A] něm. Bord paluba, bok lodi, pův. prkno (srov. angl. board)

borta – lem, pěna na pivu [A] něm. Borte lem, obruba, hovor. pěna na pivu

bortin – krimin. uživatel drog, narkoman

bortka – argot. kniha, peněženka [Z] Juda 1902; zkomoleno ze slova *portmonka

bortlajsna – sport. lišta na okraji lodě

bortna – techn. stranice, postranice [A] Jindra 1921; něm. Borte t/v, bortieren obroubit, olemovat

borůvka – 1. voj. příslušník letectva nebo protivzdušné obrany státu (podle modrých baretů) 2. naivní mladá dívka [A] druhý význam v slangu souč. mládeže

borvinda – techn. ruční vrtačka na dřevo nebo na železo, srov. kolovrat [A] něm. Bohrwinde kolovrátek, ruční vrtačka, bohren vrtat, Winde vrátek, naviják

borynka – hezká dívka [A] slang souč. mládeže

boryš – obdivné označení muže, borec, hrdina. Koho to maj v bráně, to je nějakej novej boryš.

bóřená, bóřka – brněn. hádka, nadávání. Přindu dom a bóřená, a každé deň to samý, no teho bys měl taky plný kelcny.

bosky – morav. naboso

bosorka – nář. čarodějnice, přen. stará žena, srov. baba [A] maď. boszorkány čarodějka, ježibaba

bosoška – hudeb. bossanova (druh latinskoamerického tance)

bošák – 1. motor. klíček do zapalování, dnes užíváno spíše mezi motorkáři. Na těch drncákách mi za jízdy vypad bošák. 2. dopr. řidič autobusu, srov. gumař [A] prý podle klasického zapalování firmy Bosch

bota – 1. chyba. Nenapadlo mě, že zrovna ty uděláš takovou botu. 2. prásknout do bot – utéct, srov. vzít roha | SSČ

botička – zařízení pro vnější mechanické blokování kola automobilu. Já tam byl fakt jen čtvrt hoďky, vylezu ven a na kole botička.

botka – techn., želez. kolejová brzdící zarážka (proti samovolnému rozjetí vozu), též čuba, čubka [A] Jindra 1921; něm. Schuh nebo Hemmschuh t/v, Hemme brzda, Schuh špalek, zarážka (dosl. bota)

boubelka – eufemické označení obézní dívky nebo mladší ženy, srov. baculka, otylka. Mně se třeba boubelky hrozně líběj, hubený holky mi připadaj takový neduživý.

bouda1 – 1. podvod, podraz, lest (v polic. slangu), často ve spojení šít na někoho boudu. Ušili na mě boudu, ty prachy už neuvidim. 2. svět. krádež, srov. čórka [A] tento starý argot. výraz uvádí již Rippl 1926, Podzimek 1937 má v mluvě světských též boudař podvodník

bouda2 – 1. škol. školní budova (brněn. bóda) 2. motor. karoserie auta, jít přes boudu převrátit se přes střechu auta 3. rozhl. hlasatelna, v hudeb. slangu zvukově izolovaný prostor pro bubeníky v nahrávacím studiu, srov. kukaň 4. divad. nápověda, tahat z boudy spoléhat se na nápovědu (když herec neumí roli) 5. želez. stavědlo, hradlo 6. hlava, ovšem asi jen ve spojení dostat na boudu – dostat pěstí do obličeje, srov. dostat na *budku

bouch – rozhl. předěl ve zpravodajské relaci (může být dlouhý, krátký, mluvený)

bouchač – 1. silný muž, frajer, rváč, srov. ranař 2. intimní přítel

bouchačka – pistole, srov. stříkačka, krochna [A] uvádí již Oberpfalcer 1934

bouchanda – argot. zvrhlá, perverzní žena [Z] Rippl 1926 (dosl. citace)

bouchat – 1. pracovat, srov. vybouchat. Bouchám do dvou, ve tři tam můžu bejt. 2. vulg. mít pohlavní styk 3. bouchat službu – voj. být zařazen do služby

bouchlý – motor. nabouraný, srov. klepnutý. Černá audyna z devadesátýho šestýho, decentně bouchlá na předek, za ty prachy skvělej kup.

bouchnout – 1. prodat, srov. střelit. Můžu bouchnout tu stopětku, dvacet táců za ni vždycky dostanu. 2. nabourat. Trochu jsem mu tu fábku bouchnul, nic vážnýho, ale ten vyváděl jak magor, že prej je úplně nová. 3. mít poruchu, vysadit, vypadnout. Jirko, bouchnul nám zvukař, nevíš vo někom na zejtřek, apec máme vlastní. 4. krimin. zastřelit 5. sport. výrazně prohrát [A] první význam uvádí Rippl 1926 (mezi argot./slang. výrazy)

bouchnout si – drog. aplikovat si injekčně dávku drogy

boukač – svět. pes, srov. džukel. Boukač štumfuje. (Pes štěká.) [Z] Podzimek 1937; starý a rozšířený výraz, též v krimin. argotu

bouračka – 1. motor. havárie. Popojížděli jsme snad hodinu, každej zastaví a čumí na tu bouračku jak vejr. 2. demolice 3. krádež, viz bouranda 4. cirkus. zbourání cirkusového stanu, sbalení a odvoz všeho na další místo působení | 1,2SSČ/hovor.

bourák – 1. drahý, silný a zpravidla též velký automobil (obv. zahraniční výroby) 2. silný, resp. odvážný muž, *borec. Takovej bourák zase nejsem, abych mu to řekl do ksichtu. 3. sport. v jachtingu silný vítr. Tohle neni pro mě, jeden den flauta, druhej den bourák. 4. rozhl. chyba ve vysílání, srov. palma 5. cirkus. velmi úspěšné číslo, někdy též novinka [A] druhý význam, podobně jako *ranař, pův. úspěšný zloděj

bouranda – argot. krádež [Z] Rippl 1926

bourat – 1. argot. provést loupež 2. porcovat, např. prase na zabíjačce 3. želez. rozdělovat vlakové soupravy při posunu 4. bourat kachle – viz kachle [A] první význam uvádí Rippl 1926

bouřka – zabíjačková polévka, častěji *prdelačka

boverák – brněn. žebrák, tulák, bezdomovec, *somrák. Za tři tédny sme vypadali jak boveráci, rychna jak sviňa, ale celé vagón pro sebe. [A] něm. arg. bower chudý, to asi z fr. pauvre chudý, vysl. "póvr"

boviják – tramp. nůž se širokou střenkou, dýka [A] angl. Bowie knife nůž se širokou střenkou, který navrhl jistý plukovník James Bowie ve dvacátých letech 19. stol., nejpopulárnější americký nůž v dobách dobývání Západu (býval prý velmi užitečný v soubojích na nože)

boxer – 1. kovový nástavec na prsty, druh zbraně, též *zabiják 2. motor. typ motoru s protiběžnými písty, hlavně u motorek BMW

boxnout, bombnout – dát někomu ránu pěstí

boží – výborný, vynikající, obdivný hodnotící výraz; občas se vyslovuje "bóží". Fakt boží film, seš vůl, chodíš na kdejakou sračku a tohle si necháš utýct. [A] jedno ze slov typických pro slang souč. mládeže

boží požehnání – hazardní karetní hra, viz gottes

božihodový – sváteční, slavnostní viz hodobožový | SSČ

božka – bankovka v hodnotě 500 korun [A] podle obrázku Boženy Němcové

božohodový – sváteční, slavnostní viz hodobožový. Proč sis na to vzal takový božohódový kalhoty? [A] Hod boží

božský – 1. skvělý, vynikající, srov. boží. Jeli jsme letos koncem května do Puly, no byla to božská dovolená, málo lidí, voda už byla teplá a pinglové ještě samá ochota. – Máša byla božská, šla se klanět snad desetkrát. 2. kápnout božskou – viz kápnout

brabčák – vrabec, též přeneseně. Ten plesnivej dědek nad náma furt sype brabčákům a já pak abych to prádlo prala znova. – Ten pitomec si vo ní myslel, že je to takovej bezbrannej brabčák, tak se vod ní dal klofnout.

brabec – 1. vrabec, též druh pokrmu 2. vulg. mužské přirození [A] druhý význam uvádí Nováček 1929

brábinka – viz brávinta

brácha – 1. bratr, srov. ségra. Naval to, nebo zavolám bráchu. – Brácha se po svatbě dost změnil. 2. kamarád, parťák. Brácho, nešel bys mi s tím píchnout? 3. já na bráchu, brácha na mě – označení nečestného, resp. nelegálního využití známostí či příbuzenského vztahu, srov. jánabráchysmus. Máš pravdu, točej se tam velký peníze, ale bohužel je to tam já na bráchu, brácha na mě. [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy, stejně jako bráška či *ségra

bráchanec – bratranec

brajgl – 1. velký nepořádek. Na chatě byl po našich mladejch takovej brajgl, že jsme si fakt nejdřív mysleli, že tam byli zloději. 2. výtržnost, hlasitá zábava, rvačka, rámus … tahle panička chtěla jedné paní na ulici vyrvat z náručí kojence, a přitom ztropila velkou výtržnost a brajgl. (K. Čapek2) [A] jako argot. výraz uvádí již Rippl 1926, též brajglovat způsobit povyk; údajně podle monumentálních venkovských scén holandského malíře Pietera Brueghela (Selská svatba, Selský tanec aj.); psán též Breugel, něm. výslovnost "brojgl" (hol. brechl); Treimer 1937 uvádí, že slovo pochází ze slangu výtvarných umělců | SSČ/ob.

brak – nekvalitní věc, zmetek | SSČ

brambex – bramborák [A] slang souč. mládeže

bramboračka – 1. sport. nehezký, nepovedený fotbalový zápas, většinou zkažený rozhodčím. Rozhodčí z toho udělal totální bramboračku. 2. zmatek, chaos, nesouvislé vyprávění

bramborová medaile – sport. čtvrté místo

brambory – sport. brankoviště (v házené) [A] shoda části slova

bramírovat – svět. mluvit, srov. hanikovat, pchenelit [Z] Podzimek 1937

Brandenburák – Branibor

brandy – voj. praporčík [A] iron. označení, analogie podle hvězdiček

brankostroj – sport. v hokeji: dokonalá souhra mužstva v útočném pásmu s velkým počtem vstřelených branek

brant – morav. otrava krve, sněť [A] něm. Brand požár, též sněť, brennen hořet, zanítit se

branža – morav. chudáci, podřadná skupina obyvatel vesnice

branže – 1. obor, odvětví. … upozorňovala tatínka, aby se do toho nepouštěl, že to není jeho branže. (O. Pavel1) 2. med. střenka nůžek. Nastřihneš lehce kůži a zasuneš tam zásadně nejdřív tupou branži. [A] fr. branche větev (srov. angl. branch) | 1SSČ/hovor.

bráška – argot. mladší bratr, viz brácha [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy; zdrob. z brácha

brašule – bratr

brát – 1. posuzovat příznivě. Chlapci tu novou angličtinářku prý docela berou, ale děvčata ji nějak nesnášejí. – Pět tisíc za víkend? No tak to beru! 2. brát na někoho – zajímat se o někoho, svádět někoho, snažit se na sebe upoutat. Podívej, jak na něj bere. 3. berou? – tradiční rybářská otázka 4. bere mě to – silně mě to zajímá, vzrušuje mě. Lenka už mě ňák nebere. – Že mě nenechá prolízt? Tak to mě moc nebere, fotr mě to zařídí jinde. 5. vydělávat. Kolik tam vlastně bereš?

bratislava – voj. druh šikany, při které se vojákovi obrátí kovová skříňka vzhůru nohama [A] čtyři nožičky připomínají Bratislavský hrad

bratránek – 1. bratranec, srov. bráchanec 2. argot. pobuda, trhan [A] druhý význam uvádí Rippl 1926

bratru – přibližně. Garsonka? Takovejch bratru sedumset táců.

bratříčkování – hanl. předstírané, resp. účelové přátelství. To máš z toho bratříčkování. | SSČ

Brauzec – brněn. bývalé městské lázně pod Františkovem [Z] Nováček 1929; něm. Brausebad sprchová lázeň (ve veřejných lázních), zast. Brause sprcha, Bad lázeň

brávinta, brábinka – svět. kořalka, srov. drátenice, šalabranda, švitorka [Z] Podzimek 1937; rom. bravinta kořalka, srov. breberka, asi z něm. Branntwein pálenka (Wolf), brennen pálit, Wein víno

brázda – 1. řada v divadle, v kině apod. Držim ti flek v pátý brázdě. – Zablokuj mi dvě první brázdy pro šéfa, von přivede nějakou větší společnost a po koncertě nás zvou na nějakej pařák. 2. též fronta

brazilci – vězeň. Romové, srov. indiáni [Z] Suk 1993

brblat – reptat, nesouhlasit. Nenuť je už znovu chodit nahoru, budou brblat. [A] onomat. původu, srov. mrmlat, breptat (Rejzek) | SSČ/hovor.

brbta – morav. učitel, srov. břešťák [Z] Bartoš 1913; jeden z mnoha argot. výrazů pro učitele; snad z brebtat

brča – limonáda [A] slang souč. mládeže

brčko – 1. cigareta, dnes obv. marihuanová cigareta. Já s ním taky párkrát smotla brčko, ale nikdy jsem nehulila pravidelně, to ne. – U nás ve studiu je brčko legální, šéf jako ofiko nic neví, ale pro podporu kreativy prej leccos skousne. 2. hudeb. plátek (strojek) hoboje [A] Rippl 1926 uvádí jako "cigaretový oharek, špaček", oblíbené v slangu souč. mládeže

brdo: na jedno brdo – hanl. jednotvárný, jednotvárně. Ty její vobrázky jsou pěkný, akorát když jich vidíš víc, tak jsou všechny na jedno brdo. [A] stč. brdo část tkalcovského stavu, která zvedá a spouští osnovu, pův. hřeben; dosl. tedy tkát stejným způsobem; od tohoto základu i brdo kopec (viz např. Brdy), pův. rozeklaný horský hřeben (Holub) | SSČ/ob.

brďo: ty brďo – vyjádření údivu

brebentit – rychle, hodně a obv. nesrozumitelně mluvit. Co to celou dobu brebentila? Tys jí rozuměl? | SSČ/hovor.

breberka – 1. malý hmyz. Fuj, von má ve vlasech ňáký breberky. 2. argot. kořalka [A] oba významy uvádí Rippl 1926 mezi argot./slang. výrazy, u prvního jako "veš"; snad z dětské řeči, u Jungmanna bebelka (Rejzek); druhý význam snad příbuzný s *brávinta (bývala též odv. brábinka)

bréca – stará (nepříjemná) žena, též o starších herečkách či zpěvačkách. No jo, už jsem taky stará bréca. – Taková stará bréca, a furt na ni lidi choděj, já to nechápu. [A] Nováček 1929 uvádí význam bába; Rejzek odvozuje od brečet

breja – svět. kaše [Z] Podzimek 1937; něm. Brei kaše

brejk – 1. sport. únik závodníka, sólový nebo v malém počtu (např. v cyklistice), resp. hráče (spojený s protiútokem, např. v hokeji); též získání bodového náskoku, např. v tenise (kdy hráč získá soupeřovo podání, aniž ztratí své). Parádní brejk, blafák a gól. (m) – Zbejvá jim ještě šedesát kiláků, ty dva ten brejk neudržej. (m) 2. vězeň. podvod, někdy také útěk, srov. šmé [A] druhý význam uvádí Hála 2002; angl. break t/v, to break zlomit, utrhnout (se) | 1SSČ

brejknout – sport. udělat *brejk. Brejknul jsem ho ve třetím setu. [A] angl. to break away utrhnout se

brejkovat – tančit break dance [A] slang souč. mládeže

brejle – 1. dejchnout na brejle – argot. utéci, upláchnout, *zdrhnout 2. mít něčeho plný brejle – být z něčeho unavený či znechucený, mít toho dost, srov. kecky. Na konci pátého setu má už těch výměn od základní čáry plný brejle. (m) [A] první význam uvádí Rippl 1926

brejlit na někoho – dívat se na někoho upřeně, srov. vejrat na někoho

brejlovec – člověk, který nosí brýle

brekeš – něco odporného, hnus, srov. degeš, hegeš [A] slang souč. mládeže

brémnót – brněn. zaplatit [A] viz pozn. u hesla *zabrenčit

bremza – brzda, srov. šlajf, šlajfka [A] Jindra 1921; dř. též bremscajk brzdné zařízení; něm. Bremse t/v, bremsen brzdit, Bremser brzdař

bremzák – brzdař, též bremzr [A] něm. Bremser brzdař, bremsen brzdit

bremzovat – brzdit [A] viz bremza

bremzr – brzdař, též bremzák. Ten Olin je tak vymóglované, že aji z teho učňáku ho vylili bez matury, tak u nás včíl fachčí bremzra. [A] něm. Bremser brzdař, bremsen brzdit

bren – denaturovaný líh (brněn. i ostrav.) [A] něm. Brennspiritus t/v, brennen pálit, vypalovat, Spiritus líh

breňák – brněn. denaturovaný líh, též bren [A] něm. Brennspiritus t/v, brennen pálit, vypalovat, Spiritus líh

brenčit – brněn. 1. sejmout karty 2. platit [A] Nováček 1929; něm. brennen pálit, ve víd. arg. brenna (brennen) platit; viz pozn. u hesla zabrenčit

brenšpiritus – ostrav. denaturovaný líh, též bren [A] něm. Brennspiritus t/v, brennen pálit, Spiritus líh

brept – divad., rozhl. přeřeknutí, *překec, srov. blaf, šuml; též ve školním slangu

brepta – kdo hodně a obv. bez hlubšího smyslu mluví | SSČ/hovor.

breptat – 1. mluvit bez hlubšího smyslu 2. mluvit s mnoha přeřeknutími, srov. brept [A] onomat., srov. něm. brabbeln breptat | SSČ

breptnout – divad. přeřeknout se, též ubreptnout se

bretle – brněn. lyže [A] něm. Brett prkno

brezle – ostrav. strouhanka [A] viz prézla

brgul – bramborový guláš [A] slang souč. mládeže, srov. kašpárek

bric – argot. bratr, srov. brácha, švica [Z] Nováček 1929; br- odpovídá českému bratr i něm. Bruder, Oberpfalcer však uvádí vliv jidd. beriss spojení, hebr. b’rith (to potvrzuje i Wolf, který uvádí stejný původ v jidd. beris u něm. arg. Briske bratr i sestra, dále tvary Brieze, avšak zde uváděné pol. bracki bratrský sem nepatří)

brif – brněn. dopis [A] něm. Brief dopis, srov. líbesbríf

brigadýr – 1. vězeň. člen vězeňské samosprávy, nadirigovaný vychovatelem či správou věznice ke komandování spoluvězňů, srov. bonzák 2. nasraný jak brigadýr – velmi rozčílený [A] první význam uvádí Suk 1993

briksla – nehezká žena

briksna – žák, který se pilně učí, ve snaze být pochválen, *šprt [A] slang souč. mládeže

brikula, brikule – viz brykula, brykule

briskně – rychle, svižně | SSČ

brkat – zakopávat. Nemohli byste si ty křápy uklidit, každej vo ně tady brká. | SSČ/hovor.

brko – 1. vulg. mužské přirození. Ty seš mladej kluk, tak když jim budeš vochotnej podržet a hulit brka, tak to nakonec můžeš mít dobrý. 2. řidč. rychlé auto. Tý jo, to je brko, tacháč to má do tří set. 3. cigareta, dnes obv. obsahující marihuanu. Poslední brko, teď čekám na novou úrodu. 4. sport. křídlo, křídelní útočník. Co mu teď nadáváš, von hrál celej dorost levý brko a ty ho postavíš do vobrany. 5. noha, odtud *natáhnout brka [A] Nováček 1929 uvádí pouze poslední význam

brkoko – drog. cigareta marihuany

brkosit – svět. mít pohlavní styk, srov. dorotit, kajlovat, pinkat [Z] Podzimek 1937

brkoslav – voj. vojín v prvním roce dřívější dvouleté základní služby, viz bažant [A] vlastně pták

brky – peníze [Z] Oberpfalcer 1934

brňavka – místo na lokti silně citlivé na úder (místo, kde je kmen loketního nervu těsně pod povrchem, při úderu je cítit brnění i na předloktí)

Brníčko, Brnisko – brněn. Brno, srov. Bryncl. Brnisko je fajn, už to néni takové loch jak třeba Znojmo, ale zas ne jak Prágl, tadyk se každé s každým zná, névéš ešče tak přes jedneho.

brnka – voj. brigáda rychlého nasazení [A] podle zkratky BRN

brnkačka – 1. něco snadného, srov. zívačka, dávačka. Matyku, češtinu a anglinu už má a bižule by pro něj měla bejt brnkačka. 2. vězení 3. vulg. ženské přirození [A] poslední dva významy uvádí Rippl 1926, poslední také ER 1930

brnkat někomu na nervy – rozčilovat někoho, event. někoho stresovat (z dávné představy, že nervy mohou být napjaté jako struny)

brnknout – zatelefonovat [A] Rippl 1926 uvádí mezi argot./slang. výrazy | SSČ/hovor.

Brno: jak Brno – velký

brocak – ostrav. chlebník, srov. procok [A] něm. Brotsack chlebník, viz brótsak

brončíř – brněn. rváč, který začíná hospodskou bitku [Z] Nováček 1929

bront – brněn. rámus, kravál [Z] Nováček 1929

bronz – 1. opálení, často ve spojení chytat bronz, lapat bronz opalovat se 2. škol. známka za tři, dobře

broskvička – 1. vulg. ženské přirození (vyholené) 2. hezká dívka, srov. kočka. Myslím, že Radek má nějakou novou broskvičku. [A] slang souč. mládeže

brótsak – 1. chlebník 2. brněn. tvář, obličej, ústa [A] druhý význam uvádí Nováček 1929; něm. Brotsack chlebník (srov. brocak), Brot chleba, Sack pytel, pytlík, odtud asi čes. *chlebárna, srov. brocak

brouk – 1. klasický Volkswagen vyráběný od 30. do 70. let 2. mít brouka v hlavě – mít starost, event. se tak označuje lehký stupeň duševní abnormality [A] první význam podle něm. hovor. VW Käfer Volkswagen brouk | 2SSČ

broukes – argot. zlý [Z] Puchmajer 1821; něm. arg. brauges zlý, rozhněvaný

brousek – sport. tvrdý hráč ve fotbale či v hokeji [A] viz brousit

brousit – 1. mít pohlavní styk 2. brousit soupeře – sport. hrát velmi tvrdě 3. brousit kolem něčeho – snažit se něco získat. Kolem Jitky mlsně brousí takovej dědek, taky s ní párkrát jel na vleku. [A] první význam pův. argot., resp. v morav. nář., asi z něm. schleifen brousit, v argotu také souložit, rovněž hovor. ausschleifen t/v

bručet – být ve vězení, ve výkonu trestu. Houby v cizině, bručel, aspoň vosum let, vim to vod Pavla, kerej seděl asi půl roku s nim! [A] jako argot. výraz uvádí již Rippl 1926; srov. něm. brummen bručet, být ve vězení, též být po škole

brum, bruml – argot. cigaretový špaček [Z] Rippl 1926, srov. brumajzl

brumajzl – 1. cirkus. foukací harmonika, častý doprovodný nástroj potulných kejklířů 2. argot. doutník, cigáro, srov. bruml [A] Kludský a Cibulka 1970, druhý význam Rippl 1926; něm. brummen bručet

brumendo – hudeb. bručivý zpěv se zavřenými ústy [A] něm. brummen bručet, koncovka připomíná italské hudební názvosloví (ritardando aj.); výraz je zřejmě českého původu, ojedinělý výskyt slova v německé literatuře (brumendo, brummendo) je snad v souvislosti s autory českého původu nebo překlady z češtiny

bruncák – brněn. záchod. … vyfásl akorát tři metry a u sódu jim řekl, že to je kreán, to že si vodkróti kepeňó v putynce na bruncáku. [A] Nováček 1929 (vč. příkladu), podobnou frázi vztahující se ke krátkému trestu uvádí i Suk 1993; něm.+ brunzen močit

brunclíci – film., tel. *ruchaři, pracovníci oddělení, které vytváří ruchy [A] podle Bohumíra Brunclíka (1915–1975), legendárního pracovníka Filmového studia Barrandov, který byl tvůrcem profese "ruchař"

bruncna – brněn. močení, moč, záchod. Počkéte chvílu, musim sešvihnót bruncnu. [A] něm.+ brunzen močit, čurat

bruntál – nespecifické hodnocení, viz brutální [A] slang souč. mládeže

brusič – sport. tvrdý hráč ve fotbale či v hokeji [A] viz brousit

bruslit – 1. neznat něco, neorientovat se, *plavat. Chtělo to trochu drzosti, já v tom taky dost bruslil, ale v třiadevadesátým to účetnictví vlastně neuměl nikdo. 2. surfovat po internetu [A] druhý význam v slangu souč. mládeže

brutální – výrazný, působivý, šokující, někdy též nepříjemný, srov. hustý, drsný, brutus. Ty boty sou trochu brutální, ale skvěle se v nich chodí. – Ty jeho kytarový sóla jsou boží, fakt brutální. [A] slang souč. mládeže

brutus – viz brutální. Má zase nový fáro, starýho vytuněnýho golfa, no jako vždycky, brutus. – V tý vesnici byly jen ženský a děti, něco na nás křičely a hrozily, docela brutus. (w)

brutvana – ostrav. 1. pekáč 2. vulg. ženské přirození [A] vyskytuje se i v jiných morav. nářečích, někdy ve tvaru brutvan, nebo protvan; něm.+ Brotpfanne t/v, Brot chléb, Pfanne pánev, pekáč

brygla, brygula – viz brykula

bryja – ostrav. kaše, jídlo bez chuti, dř. též sladká omáčka nebo povidla [A] pol. nář. bryja (breja) kaše, něm. Brei t/v (nebo Brühe)

brykula, brikula – ostrav. páčidlo, beranidlo, *pajcr; též brygula, brygla [A] Křístek 1956 vysvětluje z něm.+ Bohrkrückel, bohren vrtat (srov. bórmašina), Krückel hůl (srov. kryka)

brykule, brikule – 1. potíže, naschvály, pův. vrtochy. Tu grafickou kartu jsem musel vyndat, dělala tam hrozný brykule. 2. akrobatické kousky [Z] Rippl 1926 uvádí "dělat cavyky, pomlouvat, okolkovat"; dř. se v češtině vyskytoval také tvar brykole; fr. bricole uskakování, vzpínání se koně (Rejzek); jiný význam slova bricole je vrhací stroj, katapult; odtud něm. kulečníkový výraz Brikole, tj. zásah koule zpětným odrazem, který by snad mohlo vysvětlit druhý význam v češtině

Bryncl – brněn. Brno, srov. Brníčko. Ty už jsi jak moja švígrmutr, to sem poslóchal celé život, že Helena je z Brynclu a já su z lontu. [A] asi něm. Brünnzel, což by byla zdrob. z Brünn Brno (běžnější bylo Brünnchen Brníčko)

brynda – 1. řídká kaše, břečka 2. slabá káva. … sotva vypil doma tu bryndu, a něco zabručel ke své ženě … (K. Čapek1) 3. nepříjemnosti, komplikace. … na peníze mají lehkou ruku. Nenechají kamaráda v bryndě. (K. Poláček1) [A] asi z morav. nář. brýzgat kapat tekutinou, přen. tlachat (srov. kecat, které má rovněž oba tyto významy), nebo z brouzdat, které je však rovněž nejspíš od brýzgat (Machek, Holub); jinou možností je pův. z něm. Brühe břečka (Rejzek) | SSČ/hovor.

bryndat – nechtěně rozlít nápoj či tekutý pokrm. Nenech ho prosím tě bryndat na koberec. [A] viz brynda | SSČ/hovor.

brzda – voj. chleba. Zase brzda a lančmít, to se nedá žrát věčně.

brzo: to brzo! – iron. pozdě. To deš brzo, před chvílou všici vodjeli.

břehule – hanl. nepěkná žena. To je vůl, vezme si takovou břehuli a pak se vod ní ještě dá takhle sekýrovat.

břešťák – argot. učitel, srov. brbta [Z] Puchmajer 1821; rozšířený argot. výraz (též v mluvě světských), snad z břeštit, tj. vřeštit; také učitel, jako představitel státu, byl předmětem strachu i posměchu

břichabol – bolest břicha. Prosím tě přestaň už jíst, budeš mít zejtra zase břichabol.

břink – viz šmrnc

břinknout – uvědomit si, dojít, srov. docvaknout. Když mi to břinklo, tak už bylo pozdě.

břitva: na břitvu – med. indikovaný k operaci. Ještě počkáme na laborku, ale nejspíš to bude na břitvu.

břízky – divad. pejorativní označení příliš realistické dekorace [Z] Bezouška 1971

břizolit – omítka typu brizolit

břuch – břicho. Neché už tech třešní, bude tě zas bolet břuch. [A] asi z morav. nář., srov. pol. brzuch t/v

bú – hanl. pozdrav, obv. jako reakce, když někdo nepozdraví. Co se mu stalo? Vodešel a neřekl ani bú. – Mohla bys ho naučit, že má babičce říct aspoň bú, když sem přijedete?

bu bu bu – citoslovce s významem postrašit, vyhrožovat. Na něj stačí udělat bu bu bu a von hned couvne. Větší problém bude s ní. | SSČ

bub, bube – karet. spodek, čtvrtá nejvyšší hodnota v mariáši, též kluk, panáček, nýdr [A] něm. Bub i Bube chlapec

bubák – 1. dět. strašidlo 2. zakončení jádřince na povrchu jablka či hrušky 3. voj. viz starší rajonista | 1SSČ

buben – 1. břicho těhotné ženy. Vyprdni se na ni, je prej v tom, do léta má buben a ty do toho spadneš. – Takovej buben, to budou jistě dvojčata. 2. na buben – vniveč, na mizinu, srov. cu grund. Já ti ten mobil asi zase zabavim, takhle nás přivedeš na buben. [A] souvislost s těhotenstvím je velmi stará, Wolf cituje vojáckou písničku z r. 1815 varující děvčata, aby si nedala "eine Trommel anhängen", tj. pověsit na krk buben, srov. panděro

bublák – 1. provzdušňovací zařízení do akvária. Když jsi dal takový prachy za ty ryby, tak sis měl taky pořídit lepší bublák. 2. rozhl. podkres, hudba pod mluveným slovem (ve zpravodajství)

bublat – tiše a nezřetelně mluvit, tiše nadávat. Nech ho bublat, je nadranej, za chvíli usne.

bublinky – šampaňské, šumivé víno [A] slang souč. mládeže

bubliny – 1. šampaňské, šumivé víno, srov. šampáňo. Lídě chutnaj nejvíc bubliny a taky jí to připadá nóbl. 2. grafický prvek, v němž se v komiksech znázorňuje řeč 3. hudeb. základní způsob vedení basu v rock n´rollu a boogie-woggie, u nás známý jako "dej nám pánbů kýbl bublin"

buc – 1. horn. sochor. Na takovó flec musíme mět aspoň dva buce. 2. vulg. mužské přirození, obv. ve spojení brousit buca (onanovat). Mirek? Teho ženské nestojijó ani čas ani mergle, přinde dom, šópne do videa péčko a brósi si buca. [A] Nováček 1929 uvádí ještě další vulg. spojení nabrósit si buca vo kanál tj. mít pohlavní styk

buclák – větší hrnek vypouklého profilu

bůček: natírat bůček – argot. mít pohlavní styk [Z] Rippl 1926

budár – vězeň. záchod [Z] rom. budaris t/v (koncovka -aris svědčí o tom, že je to slovo přejaté), mohlo by být z maď. bodé budka

budějárna – praž. Budějovické náměstí v Praze 4 Krči, resp. zdejší gymnázium, od 70. let také stanice metra. Dělám vod malička španělštinu, tak jsem šla na Budějárnu. (80+)

budík – kardiostimulátor, pacemaker. Doktor říkal, že jsem měl namále, ale s tím budíkem se teď prej už nemusím bát.

budíky – přístroje s klasickým kulatým číselníkem či displejem. Ty budíky jsou už dost málo čitelný, ale nový si tam dát nenechám, to by nebylo stylový.

budka – hlava. Radši se ho moc neptej, dostal tam na budku.

budník – argot. břicho, obv. ve spojení má naplivanej budník je těhotná [A] Rippl 1926

budulínek – argot. prostý či naivní člověk, v podsvětí označení pro snadnou oběť okradení. Neboj se, to je budulínek, jdi za ním.

bufáč – bufet, rychlé občerstvení

bufet – vězeň. 1. okénko v celových dveřích pro výdej stravy 2. jídlo [Z] Hála 2002

bufeťák – 1. člověk dojídající zbytky v bufetech, pobuda, *somrák, dnes obv. bezdomovec. Zuzko, koukej to nádobí okamžitě vodnášet, jinak se nám sem natáhnou bufeťáci a hosti vemou roha. 2. cirkus. tradiční označení jídelního vozu, srov. maringotka

bufík – bufet

bufr – želez. nárazník, srov. pufr, štosbol [A] Jindra 1921; něm. Puffer t/v

bufy – vyšší boty s tlustou podrážkou do obtížného terénu, někdy užíváno též pro pohorky, srov. traktory [A] uvádí již Rippl 1926; snad z fr. bouffer nadouvat se, srov. pol. bufa zvon u rukávu, rus. nář. velký záhyb (Rejzek)

bugina – 1. motor. buggy, speciální závodní vozidlo 2. vulg. homosexuál, srov. buzerant, buk, bukvice. Řek jsem ti, že za mnou nemáš chodit do práce, ta čúza vod nás z kanclu kdákala na chodbě, že koho prej tu hledala ta bugina. [A] angl. buggy t/v (pův. dětský kočárek), druhý podle začátku slova bu-, který se shoduje se slovem buzerant, zvukově přikloněn k prvnímu

bugr – 1. rámus, výtržnost, hlasitá hádka, hlučná oslava. Vedle na cimře někdo vyhrál ve sportce druhou, dělali bugr až do rána. 2. hlasité kárání podřízených. Ráno vždycky nejdřív přijde na dílnu a udělá bugr. [A] uvádí již Nováček 1929; původ je nejasný, nejspíš z fr. bougre hrome, sakra, bougrement strašně ze stfr. bogre nebo bougre kacíř, sodomita, srov. buzerant (Rejzek); Treimer uvádí jako argot. výraz, možná od brajgl (Machek) nebo z maď. hovor. bugris chrapoun, hulvát, je také bőg řvát

bůhvíjaký – nejistého původu, kvality, složení apod. Najíme se doma, v hospodě máš to maso bůhvíjaký.

buchar – bití, nářez, výprask, srov. tern, mixna. Je to v cajku, dostal buchara, bude hodnej jak beránek. [A] v pův. významu "velké kladivo" je z něm. Pochhammer (resp. z nář. Puchhammer či Buchhammer); k tomu Machek dodává, že k počeštění přispěla domnělá souvislost s bouchat, bušit; něm. pochen bouchat (nář. puchen či buchen) ovšem příbuzné není

buchat se – hlasitě se smát [A] slang souč. mládeže

buchec – brněn. 1. bití, výprask, viz též buchar. Jak donde dom, tak dostane takové buchec, že na to nezapomene. 2. rvačka, srov. mlata. Kam přinde Míla, tam je buchec, on dycky nekoho vyštengruje. 3. legrace, *sranda

buchetka – slečna [A] slang souč. mládeže

buchna – drog. injekční stříkačka, též v polic. slangu

buchta – 1. dívka. Viděl jsem včera tu tvou buchtu s ňákym staršim chlápkem, ale fotr to nebyl, furt ji sahal na zadek. 2. vulg. ženské přirození, srov. buchtička. Že prej nám za pajcku ukáže kozy a za další pajcku buchtu. 3. žert. rána do zad [A] snad podle měkkosti a klenutosti prsou, v morav. nář. žena s tlustým obličejem; poslední význam snad od bouchnout | 1,3SSČ/ob.

buchtička – vulg. ženské přirození. Jestli prej jsem manekýna, když mám vyholenou buchtičku! [A] srov. munsemla

buk – vulg. homosexuál, srov. teplouš, bukvice

bukál – brněn. vulg. homosexuál

bukálka – polic. zajištění slin pro zjištění DNA

bukanýr – polic. homosexuál [A] též ve slangu souč. mládeže

bukva – 1. písmeno. Na mě jsou už ty bukvy malý, přečti mi to prosím tě. 2. vulg. homosexuál, srov. bukvice [A] první význam z rus. bukva písmeno, druhý asi podle začátku slova bu-, který se shoduje se slovem buzerant; zvukově přikloněn k prvnímu

bukvice1 – vulg. homosexuál, srov. teplouš, buk. Do Savoye s nima prosím tě nechoď, tam teď choděj hlavně bukvice. [A] asi podle začátku slova bu-, který se shoduje se slovem buzerant

bukvice2 – hloupý člověk, hlupák srov. bogo [A] Rysová 2003, slang souč. mládeže

bul, bulovnice – svět. zadnice, srov. chynda, karasnice [Z] Podzimek 1937; rom. bul zadnice

bulač – ostrav. kdo vynechává pracovní směny. Takeho bulača jak ty sem tu ešče něměl, to je už třeti šichta v tym měsicu.

bulat – ostrav. vynechat bez omluvy pracovní směnu, chodit za školu. Tuž esli stě mohli na enhačku bulať, tak tutaj ni.

bulaty – ostrav. nešikovný, hloupý

buldok – míchaný alkoholický nápoj (gin s džusem)

bulík – 1. tupý (též naivní) člověk 2. věšet na nos bulíky – lhát, obelhávat 3. argot. policista (dř. četník) [A] první význam podle spis. bulík mladý vůl, poslední význam uvádí Rippl 1926, snad z něm. arg. Bulle policista (spis. býk, odtud i náš bulík), srov. bejk

bulimka – med. bulimie, stav podobný mentální anorexii (srov. mentálka). Ta tvoje holka má bulimku, přestaň si namlouvat, že je to jen blbnutí s dietama.

bulit, bulet – hanl. brečet. Nebul, tak moc se ti zase nestalo.

bulvár – hanl. noviny nebo časopis, který publikuje (zejména) informace o známých osobnostech, včetně zpráv, které jsou těmto lidem nepříjemné. V ňákým bulváru prej psali, že Míša Tejnická ze septimy hrála v ňákým německym pornofilmu, nesehnal bys mi vo tom něco na webu? | SSČ

bulvínek – naivní chlapec, též kdo se všemu diví [A] slang souč. mládeže

bulvit – 1. dívat se 2. být překvapený, srov. zírat. Co tak bulvíš, vona ti to neřekla? [A] slang souč. mládeže

bulvy – oči. Ten tvůj Mireček na mě celej večer valil bulvy.

búm – konjunktura (stavební búm), event. i móda nějaké činnosti spojená s větším odbytem. Tyhle hry maj teď obrovskej búm. [A] angl. boom konjunktura, rozmach

bumážka – potvrzení. Můžem tam jet rovnou nebo potřebujem nějakou bumážku? [A] rus. bumážka od bumaga papír

bumerang – učitel tělesné výchovy [A] slang souč. mládeže

bumerl – brněn. nedobytná pokladna [Z] Nováček 1929; Oberpfalcer 1934 uvádí též tvar bumrl či pumrdle; něm. arg. Bumm’rl pokladna

buml – 1. pomalá procházka, dř. také demonstrativní korzo německých studentů (Holub) 2. flám, pitka [A] něm. bummeln pomalu se procházet, loudat se, také flámovat, Bummel procházka, toulka

bumlák – želez. pomalý vlak, manipulační vlak. Ve dvě pro ně přijede bumlák. (n) [A] něm. Bummelzug pomalý vlak, v dnešní době také turistické vláčky jezdící po silnicích; bummeln viz bumlovat, Zug vlak

bumlovat – 1. loudat se, flákat se, jít hodně pomalu. Bumloval tam celý odpoledne. 2. flámovat, opíjet se. V sobotu večer jezdil bumlovat do Prahy. 3. jezdit *bumlákem [A] něm. bummeln pomalu se procházet, loudat se, také flámovat, Bummel procházka

bundoš – brněn. bunda. To je betálné bundoš, gdes to zehnal?

buneta, buněta – svět. čepice, srov. micka, buneťák klobouk, srov. stádík [Z] Podzimek 1937; fr. bonnet čapka

buňky – talent, nadání. Já jsem na jazyky nikdy neměla buňky. | SSČ

buntek – ostrav. poklopec [A] viz puntek

buntovat – morav. podněcovat k odporu proti úřední moci, proti nadřízeným apod. [A] něm. Bund machen spiknout se, utvořit (tajný) spolek pro vzpouru, Bund spolek, svazek (binden vázat, srov. Bundesrepublik spolková republika), odtud i pol. buntować t/v; kdysi přes puntovat (povstalec byl puntovník) také dnešní *punktovat

bunzie – argot. výčep kořalky [Z] Rippl 1926

bunzírovat – 1. vybuchovat, např. o zátce, která je vyražena vzrůstajícím tlakem plynu uvnitř nádoby. Tu flašku zazátkuj až ráno, teď by to ještě mohlo bunzírovat. 2. vybuchnout vzteky. Já jsem kliďas, ale když se to stalo potřetí, tak už jsem taky bunzíroval.

búr, búra – 1. pětikoruna, mince v hodnotě 5 korun. Máte v tom vozejku pětku nebo búra? 2. vězeň. trest odnětí svobody na pět let. Kvůli tý krávě jsem dostal búra, kdyby držela hubu, tak mi dali rok, nejvejš dva. [A] uvádí Rippl 1926, není však ve starších přehledech (Puchmajer, Juda, Bredler), Oberpfalcer 1934 uvádí "pro 5 Kč je nyní obecně rozšířeno jméno búr n. búra, bora"; asi z něm. arg. Bor hotové peníze, z Bargeld t/v, bar holý, Geld peníze (srov. gelťásek); další obměny byly bor, borek či burek (Rejzek, Rippl), užívalo se i velkej búr pro padesátikorunu | SSJČ/argot.

buráky – burské oříšky, arašídy [A] viz buran | SSČ/hovor.

buran – 1. hanl. venkovan, srov. balík 2. kdo nezná nebo nedodržuje pravidla společenského chování [A] již ve staré češtině se užívalo búr jako hanl. označení sedláka (Rejzek), to převzato z něm.+ bur či bure obyvatel stejné osady (starší gebur, kde bu bylo obydlí, srov. moderní bauen stavět, příb. i s čes. být či bydlet), odtud sedlák, v moderní němčině je Bauer sedlák již bez hanl. podtextu; stejného původu je také hol. boer sedlák (vysl. rovněž búr), z něhož máme v češtině burské oříšky či Búrskou ("boerskou") válku mezi Angličany a potomky holandských přistěhovalců v jižní Africe na konci 19. stol.

buranov – hanl. venkov, vesnice, srov. lont. Hovno s voctem nakyselo! Tohle je náš rajón, blbečku, vrať se do buranova. (P. Jarchovský1)

burdo – svět. vůz [Z] Podzimek 1937; viz vurdo

burek – argot. pětikoruna, pětikorunová známka, srov. búr [Z] Rippl 1926; tento tvar podporuje etymologii, kterou uvádí Rejzek, viz búra

burgla – brněn. motocykl

burgyňa – morav. 1. řepa 2. hlava [A] stejně tak ve slov. nářečích

burizon – brněn. vesničan, venkovan, srov. lonťák, london [A] viz buran

burka – argot. prostitutka [Z] Nováček 1929; snad z něm. Burk kanec, zast. Borg prase

búro – film. silný reflektor o výkonu 5 kW, *pětikilo, srov. kilo

burza – bleší trh, viz též bursa [A] dř. také nelegální obchodování s vězni (Rippl 1926, uvádí též odv. bursovat), resp. zprostředkovatelna práce (Nováček 1929)

buržoust – hanl. příslušník buržoazie (ze socialistické terminologie 19. a první pol. 20. stol.). Kdybych vyhrál milión, kópil bych si perník a vyflákal bych se na celé svět i s okolím a žil bych ze svó staró jako buržóst. (Nováček1; perník, zde chaloupka)

buřina – argot. pevný, tuhý klobouk [A] Rippl 1926

buřt – 1. malý obézní člověk 2. baterie (zejm. užívaná do svítilny), monočlánek R20 – srov. dvojbuřtovka 3. pozdrav, totéž co ahoj 4. je mi to buřt – je mi to jedno, nezajímá mě to [A] třetí význam uvádí Rysová 2003, slang souč. mládeže; čtvrtý význam podle něm. es ist mir Wurst je mi to jedno, dosl. je mi to buřt

buřtguláš – guláš připravený místo masa z některé levnější uzeniny (špekáčky, kabanos, párky apod.). Dneska máte buřtguláš, mám večer schůzi.

buřtoto – tramp. buřtguláš, guláš z brambor a z uzeniny

buřtovat: to si buřtuj! – to si piš! [A] slang souč. mládeže

bus – autobus [A] dnes pod vlivem angl.; původ všech slov končících na "bus" je v lat. omnibus všem (tj. 3. p. mn. č. od omnis všechen); pův. fr. voiture omnibus povoz pro všechny, nápis na konečné stanici první koněspřežné linky v Paříži

bušit – 1. pracovat. Bušit vod nevidim do nevidim? To si pak ty prachy ani neužiješ. 2. vulg. mít pohlavní styk. Jó hoši, ve vašich letech jsem taky mohl bušit třikrát denně. 3. bušit klíny do hlavy – přesvědčovat, ale i klamat, balamutit [A] poslední význam srov. něm. bumsen bušit, v běžném vulg. významu souložit

butela – láhev [Z] Nováček 1929

butr – 1. velký kámen (z šutr) 2. máslo. Máte k snídani jen suchý housky, butr jsem včera zapomněla koupit. [A] něm. Butter máslo, dále viz putra

buty – ostrav. boty [A] srov. pol. bóty (vysl. buty)

buzar – strk (šťouch), po kterém se koule odrazí o mantinel kulečníkového stolu; podobně např. u kuželek či bowlingu, v hokeji apod. Podařilo se mu to zahrát dvojitým buzarem. – Místo, aby puk buzarem vyhodil, tak ho namazal soupeři. (m) [A] fr. pousser strčit z lat. pulsare tepat, srov. pulzovat

buzda – vulg. homosexuál

buzec – vulg. homosexuál [Z] Nováček 1929

buzerace – vulg. obtěžování

buzerák – voj. nástupiště, viz buzerplac

buzerant – vulg. 1. homosexuál, srov. buzna. Já myslel, že tenhle časák kupujou hlavně buzeranti. – Uklidni se, nebuď jak hysterickej buzerant, nám se určitě nic nestane. 2. neoblíbený člověk, který často něčím obtěžuje. [A] odvozuje se od stř. lat. bulgarus Bulhar, což bylo označení různých sekt, zejm. sekty bogomilů, rozšířené mezi slovanským obyvatelstvem Balkánu od 10. stol. až do příchodu Turků; neví se, zda příslušníci sekty prováděli "sodomii" (anální pohlavní styk), pravděpodobné je, že toto nařčení bylo součástí ideologického boje proti sektám; toto označení sodomity přešlo přes starofr. boulgre (a pozdější bougre) do různých evropských jazyků, např. angl. bugger či it. bugero, odtud pak přes benátské buzerar provádět sodomii do rak. buserieren, resp. Buserant, odtud se slovo dostalo do češtiny a maďarštiny; v něm. argotu se udrželo jen busi, avšak v maď. zůstalo buzeráns (homosexuál), buzerál (otravovat) i buzi (odpovídá čes.*buzík)

buzerlist – žákovská knížka, index [A] slang souč. mládeže

buzerovat – vulg. obtěžovat (často o nadřízeném); odtud *buzerplac. Ráno vždycky buzeruje kvůli nevyplněnýmu hlášení. [A] rak. buserieren otravovat, též tlačit se na někoho, pův. také provádět (anální) pohlavní styk, dále viz buzerant

buzerplac – voj. nástupiště, větší prostranství ve vojenském útvaru, kde se odbývají nástupy, tedy i káravé projevy velitelů, srov. buzerák [A] analogicky k *apelplac

buzertaška – pánská kabelka, obv. s jedním uchem

buzik, buzík – vulg. homosexuál, srov. buzna. Jak Řezníček vykládal, že byl pionýrskej vedoucí, tak už tehdy mě napadlo, že to je buzík. [A] jako argot. označení homosexuála (dosl. pederasta – podle tehdy běžné terminologie) uvádí již Rippl 1926; viz buzerant; z něm. argotu slovo Buserant zmizelo již dávno, ojediněle se snad ještě užívá Busi resp. Buserl (etymologie, kterou u tohoto hesla uvádí Wolf, je sporná: prý z Puze, což je zkrác. Arschputze homosexuální prostitut)

buziklub, buzklub – vězeň. místo, kde se stýkají homosexuálové

buzitaška – pánská kabelka, viz buzertaška

buzna – 1. vulg. homosexuál, srov. buzerant, buk, bukvice. Teprv po půl roce jsem zjistila, že ty dva chlapi, co jsem s nima v kanclu, jsou buzny. 2. autobus [A] druhý význam uvádí Rysová 2003, slang souč. mládeže

buzně – svět., ňadra, prsa, též brněn. a v souč. vězeň. mluvě. Ma velky buzně, na jednym ma dole vykerovany srdičko. – Podikhel se, jaký má klabý buzně (J. Suk). [A] něm. Busen ňadra, ve světském prostředí však bývalo chápáno od rom. buzni koza (Podzimek 1937 odvozuje z perského buz kozel); podrobněji viz heslo *kozy

buznit – otravovat, obtěžovat, být dotěrný. Chodí mě sem buznit každý pondělí.

buzola – vulg. homosexuál. Jak se Renata vrátila s Martínkem z porodnice, tak zjistila, že Patrik je buzola a že už má asi tři roky přítele, akorát že chtěl mít dítě. [A] slang souč. mládeže

buzoně – svět. vesta [Z] Podzimek 1937; z *buzně

buzuluk – brněn. vulg. homosexuál

bydlet – voj. spát, ležet na lůžku. Seru na to, jdu bydlet.

bydlo – voj. lůžko, viz bidlo

bydžovák – svět. náhončí při obchodu s koňmi [Z] Podzimek 1937

bychle – viz bichle

být na – vyjadřuje zálibu, dnes často preferovaný sexuální objekt. Vsadil bych se, že Řezníček je na chlapečky.

být odejit – být propuštěn [A] pův. žert. obrat, který se dnes běžně užívá

být v tom – být těhotná. Irena je prej v tom, myslíš, že si to nechá?

bytař – polic. zloděj specializovaný na krádeže v bytech | SSČ/ob.

bytná – manželka, přítelkyně, srov. stará [A] slang souč. mládeže

bzdít – nář. pouštět větry, srov. zabzdít

bzikat – slabě bzučet, povídat. Jestli mi ještě jednou někdo bude bzikat vo ekologii, tak mu rozbiju hubu.

bzučák – zvukový varovný signál, někdy nepřesně také příslušné tlačítko

bžunda – legrace. Byla s ním bžunda, kdybys do něj neryla, tak tu moh ještě tejden zůstat. [A] snad z hornického slangu s významem planého vyfouknutí nálože (Rejzek); Křístek však neuvádí

C

caban – morav. 1. mužské přirození 2. hanl. blbec, obv. jako nadávka. Ty seš stejné caban, jak byl tvůj fotr.

cabina – vulg. ženské přirození

cablačka – rozbředlý sníh, břečka ze sněhu a bláta. U nás v Praze taky sněžilo, akorát že tady je z toho hnusná cablačka. – V tý slaný cablačce mi úplně vodešly boty.

cabnót se – brněn. minout, netrefit se, udělat chybu, srov. felit se. Dvě sta padesát? To by se ale Zbyňa musel nejak cabnót!

cabrio – motor. kabriolet, osobní automobil s odnímatelnou střechou (plátěnou, plastovou i kovovou), srov. gabrio, targa

cácorka – drobná, energická dívka, holčička (dnes někdy i v hanl. významu). Mladý pojedou hned v červenci, takže by naši malou cácorku mohli dát k nám, ne? [A] cácat houpat, vrtět (dnes jen ve slov.), přípona -orka snad podle sýkorka (Rejzek)

cágl – sochor, tyčovina, čtyřhranný materiál, cágle, cáglovky kleště na stříhání tyčoviny (v hutích), resp. na její držení [A] něm. Zaggel sochor, tyčovina

cagoň – morav. 1. hanl. výrostek, puberťák, někdy jako nadávka. Takové cagoň a on se chová jak malé děcko. 2. nápadně vysoký člověk. Jura hrál basket od osmi a ve dvanácti už byl takové cagoň, že ho mlíkárna vzala do dorostu. [A] Machek uvádí ve skupině slov přibližně stejného významu: cahún, cahoň, cagoň, caloň, caláň, cangál, snad prý příb. s *čahoun; dále je jistě příb. čangál (vzhledem k významu vysoký člověk)

cágr – kyvadlo u hodin, pendl. Neměly cágr, ale ten jsem sehnal zase v jinym bazaru. [A] něm. Zeiger ukazatel, hodinová ručička, pův. kovový ukazatel u slunečních hodin; jak došlo k přenesení významu na kyvadlo není jasné, tento původ však potvrzuje např. Menzel a kol. ve slovníku těšínského nář. (zde cajger t/v)

cágrovky – staré hodiny, pendlovky. Měli jsme tam troje cágrovky, jedny dokonce odbíjely.

cágry – morav. 1. ručičky u hodin 2. hodiny. Takové drahé cágry na chatu nechcu. [A] prý spíše na jižní Moravě; asi z něm. Zeiger hodinová ručička

cachtat (se) – máčet (se), koupat. Alena teď cachtá ty svý nestydatý kozy někde ve Španělsku a my dvě poctivý krávy pojedem zase tak maximálně na Mácháč. [A] expr. k cákat (Rejzek)

cajdák – hudeb. pomalá skladba (v populární hudbě)

cajdat – tramp. chodit v přírodě, srov. čundrovat

cajgnis – vysvědčení [A] Jindra 1921; něm. Zeugnis t/v

cajgr – řem. ukazovatel, ručička přístroje [A] Jindra 1921; něm. Zeiger t/v, srov. cágr

cajchnovat – řem. kreslit, rýsovat [A] Jindra 1921; něm. zeichnen t/v

cajchnovat se – morav. chlubit se, srov. vycajchnovat se [A] něm. auszeichnen vyznamenat se, zeichnen kreslit

cajk – 1. nástroj, pomůcka, srov. vercajk. Než si rozložil ty svý cajky, tak to trvalo snad půl hodiny. 2. v cajku – v pořádku 3. druh látky (vyznačující se pevností). Tyhle kalhoty mám ještě po tátovi, ty jsou ušitý z cajku. (n) [A] něm. Zeug nástroj (zast., dnes hlavní význam odpovídá českému drek), též textilie; původ ad 2 nejasný | 3SSČ

cajkšmíd – řem. kovář [A] Jindra 1921; něm. Zeugschmied t/v, Zeug věc, hmota, Schmied kovář, schmieden kovat, dělat

cajky – nářadí, krámy, viz cajk

cajmrsk – výprask, nářez [A] možná z něm. nář. Zeimer záda, hřbet (dnes Ziemer; z jiného nář. tvaru je *cemr), druhá část snad z mrskat (Machek)

Cajsko – brněn. Čechy [A] viz cajzl

cajti – policisté. Cajti tam byli za dvě minuty, to jsem čuměla. A dědek taky, ani za tu dobu nevstal. – Cajti prej dostali dva tácy každej a dejchák zase uklidili. [A] zkrác z (poli)cajti; starý argot. výraz, oblíbený znovu v slangu souč. mládeže, srov. licajt

cajtnot – šach. časová tíseň [A] něm. Zeitnot časová tíseň, Zeit čas, Not nouze

cajtunk – brněn. noviny [A] něm. Zeitung noviny, Zeit čas (slovo se však vyvinulo paralelně ze starého zidung, tidinge zpráva)

cajzl – brněn. Čech (často zejm. Pražák), srov. čížek. Možná ses tu narodil, ale jak vodevřeš šnábl, tak vim, že si zasrané cajzl. – Ti cajzli musijó mět dycky neco lepšího. [A] něm. Zeisel (vysl. cajzl) tj. zdrob. z Zeisig čížek, což asi žert. chápáno jako zdrob. slova Čech

cajzlovské – brněn. český

cákat – vulg. mít orgasmus [Z] Ouředník 2005

cáklý – blázen, duševně nemocný

cáknout – uhodit, praštit

calif – motor. motocykl Jawa 350 California [A] model vyvinutý v 70. letech pro kalifornskou policii

caloň – morav. 1. hanl. výrostek, puberťák, chasník, někdy jako nadávka. Jak teho caloňa zmerčím, tak dostane takové virgajs, že to ešče nezažil. 2. obézní člověk, cvalík, též o malých dětech. Aji náš Jura byl pěkné caloň, štyry kila dvacet. [A] Machek uvádí ve skupině slov přibližně stejného významu – viz pozn. u hesla *cagoň

cálovat – platit. Bude cálovat jak mourovatej. [A] něm. zahlen platit, srov. cólčit

cambus – hluk, rámus, *kravál. Ne abyste tu dneska zase dělali cambus, vydržte to do pátku, my se soudružkou třídní budeme přes noc dole v Peci a vy si tu dělejte, co chcete. (80+)

camfrgajst – argot. sperma [Z] Rippl 1926

camprdlík, camprlík – malý výstupek, tlačítko (srov. čudlík), páčka, často označení malého předmětu, jehož přesný název neznáme. Urval se mi ten camprlík, co se to tim zavírá. – Šáhni pod tu desku a vzadu nahmatáš takovej camprlík.

camrák – 1. osobní vlak, courák. Dneska už akorát camrák v půl jedenáctý, v Ústí budeš něco po půlnoci. 2. sport. pomalá střela v kopané. Takovej camrák, kam čumíš? 3. zápisník, poznámkový blok, deník, srov. cancák

camráky – přepravní doklady v mezinárodní dopravě. Chtěl akorát vidět camráky, co vezu mu bylo ukradený. [A] podle zkratky CMR, tj. fr. Convention de merchandises par route Dohoda o mezinárodní dopravě (zkrácený název)

camrat – 1. mluvit hloupě, bezobsažně, *žvanit, srov. cancat, též ostrav. Nemoh bys už přestat camrat? 2. rozlévat, bryndat [A] souvisí s cákat, cancat a dalšími slovy začínajícími na cá- (Machek)

camrat se – 1. chlubit se, vytahovat se. S takovó škochtló se chceš camrat? 2. loudat se 3. máčet (se), koupat (se) [A] viz camrat

camrda: jet na camrdu – sport. v cyklistice: přenášet kolo ve špatně sjízdném terénu [A] podle Karla Camrdy, mistra světa v cyklokrosu z r. 1988

canc – 1. sdělení bez obsahu nebo bez významu, často v mn. č. Tenhle canc už jsem četl nejmíň stokrát. 2. cár papíru, bezvýznamný dokument. Tehdy to pro tebe byl canc papíru, takže teď holt nemáš v ruce nic.

cancák – tramp. deník, zápisník, památník, někdy se tak označuje také sešit s texty a akordy písniček (oblíbené v trampské a folkařské mluvě). Ivane, nevíš, kde mám ten cancák? Já tam měl celýho Kryla. (80+)

cancat – mluvit hloupě, bezobsažně, *žvanit, srov. camrat [A] souvisí s cákat, camrat a dalšími slovy začínajícími na cá- (Machek)

cancour, cancourek – vyčnívající cár látky, tkanička, krátký provázek. Pojď sem, kouká ti z tý sukně nějakej cancour. – Jak mám na tenhle cancourek ještě něco navázat? [A] snad z cár, existovalo i něm. nář. Zanzer t/v (Machek)

candec – brněn. taneční zábava [A] asi z *candrbál

candrbál – veselice, tancovačka [A] uvádí již Rippl 1926; pro tanec má též candrnaj nebo cajdrnaj, přesto je původ nejasný, podle druhé části slova asi z něm. Ball ples (možná z některé složeniny, např. Tanzball, Sonderball, Zigeunerball, Samstagsball)

cánek – hanl. chlap, lump, podvodník. Ať sem ten cánek víckrát nechodí, hele, že ty se s nim vlastně znáš? (80+) [A] Nováček 1929 uvádí jako brněn. výraz; Treimer odvozuje jako zdrob. (da)cánek, od *dacan

cánperš – cirkus. *perš, kterou spodák drží v zubech [A] něm. Zahn zub

cánrád – řem. ozubené kolo [A] Jindra 1921; něm. Zahnrad t/v, Zahn zub, Rad kolo

cánštangle – řem. hřeben, ozubený hřeben, ozubená tyč, ozubnice [A] Jindra 1921; něm. Zahnstange t/v, Zahn zub, Stange tyč

cány – argot. žvásty

cap – 1. morav. kozel 2. škol. nedostatečně [A] srov. něm. Bock kozel, i zde prý označovalo chybu (Oberpfalcer)

capart – malé dítě | SSČ/hovor.

cápek – 1. mladík, nezkušený muž, hlupák 2. muž menšího vzrůstu. Takovej ušmudlanej cápek, ale vona se ho drží jak klíště, že prej z ní konečně udělal ženskou. [A] uvádí již Oberpfalcer 1934 jako jeden z výrazů pro voj. nováčky; odvozuje z nář. cap kozel (avšak srov. chcápek) | SSČ/ob.

capfenštrajch – nář. večerka, ve starém voj. slangu čepobití [A] něm. Zapfenstreich čepobití, večerka, Zapf čep

capka – brněn. párek

caplík – nýtek, kolíček, někdy také tlačítkový vypínač. Ten caplík držel to víko, ty chytráku!

car – brněn. vulg. mužské přirození

casat, casnit, casnovat – tahat za něco (častěji brněn.), třepat, srov. ucasaný. Necasej ty rukávy! [A] z morav. nář.

casnunk, casunk – morav. tanec, zápas

casting – první rande [A] slang souč. mládeže; angl. casting konkurs (užívá se u filmu, v modelingu aj.)

cávr – brněn. dva, dvě [Z] Nováček 1929; něm. zwei dvě

cébrat (se) – brněn. brouzdat se, koupat se, rozlévat [A] brněn. tvar slovesa *cejprat

cecky – vulg. ženská prsa, ňadra (obecně nebo hanlivě). Cecky má velký, ale vošklivý. [A] z cecek struk, stč. cecat sát, příb. s cucat (Holub)

céčko – 1. označení třídy ve škole. Jestli se to bude opakovat, tak tě dám přeřadit do céčka. 2. vitamin C 3. trasa C pražského metra, srov. áčko, béčko 4. brněn. hotel Continental 5. brněn. pomalá hudba, *ploužák, *ciťák 6. plastový výlisek tvaru C, předmět sběratelského zájmu dětí první pol. osmdesátých let. Tys nesbíral céčka? 7. voj. civil, resp. civilní oděv. Tak zejtra jdeme do céčka. 8. krimin. Rom, Cikán | SSČ/hovor.

cédačka – brněn. koupání. Na Rivecu bévala cédačka aji v řece.

cédák – brněn. koupaliště. Chodíme s dětima na cédák v Zábrdkách.

ceďák – prudký déšť [A] viz cedit

cédat se – brněn. koupat se. Járin a já jsme se cédali celé den, ale na Alenu to bylo trochu studénka, tak jen lapala bronz. [A] Nováček 1929

cédéčko – 1. kompaktní disk 2. celodenní směna [A] podle zkratky CD, tj. angl. compact disk | 1SSČ/hovor.

cedeso – comp. kompaktní disk, CD [A] slang souč. mládeže

cedit – pršet. Jestli do zejtřka nepřestane cedit, tak jedem domů.

cedník – rozhl. mikrofon, srov. bambule, mikrák

cédo – comp. kompaktní disk, *cédéčko. Mám pro tebe to cédo, ale je bez bukletu. [A] slang souč. mládeže; podle zkratky CD, tj. angl. compact disk

céeska – voj. celodenní směna

cégr – 1. argot. ženské poprsí, častěji brněn. Fanóš má novó pinklicu, ta ti má takové cégr, že má tu svó palušu zas každé večer narvanó. 2. morav. velká nebo těžká taška [A] první význam uvádí Rippl 1926, Nováček 1929 uvádí v brněn. mluvě; rak. nář. Zeger nůše, taška

cech – brněn. účtenka, paragon

cejch – 1. řem. značka, ryska, míra 2. hanl. známka něčeho špatného, srov. nálepka 3. svět. znamení, někdy ve spojení vkydnout cejcha dávat znamení, srov. cink, cunt [A] Podzimek 1937; něm. Zeichen znamení | 1,2SSČ

cejcha – 1. cícha, povlak na peřinu 2. obézní mužské břicho, srov. vana, vampna. Má pivní cejchu. [A] rak. Zieche (Bettzieche) povlak na peřinu (běžný něm. výraz je Bettüberzug, tj. doslova povlak na postel, Bett postel, über- přes, ziehen povléct)

cejn, cejna – argot. 1. dvacetikoruna, srov. denča, kříž, hromada, rukáv 2. peníze obecně, zejm. získané loupeží, odtud také zlato. Bylo suchý léto, bylo málo cejnu … (z písničky o Máně) – Cejn z čórovačky se musí zkódrovat, nemůže se dát do placu navostro (J. Suk). [A] Podzimek 1937; něm. zehn deset (zlatých, tj. dvacet korun), viz poznámku u hesla *šesták; slovo cejn však v argotu označovalo také cín, Rippl 1926 uvádí např. cejnař zloděj hrnců na prádlo, resp. cejnařit krást hrnce na prádlo

cejprat – rozlévat něco, *bryndat, plýtvat vodou, častěji brněn. jako *céprat

ceknout – hlesnout, něco říci, něco prozradit. Jestli cekneš, tak víš, co se stalo tomu Slovákovi. [A] vzniklo vložením "e" do starého slova ckáti označujícího vyslovení "c", jak se pronáší při údivu nebo zalíbení, později dostalo dnešní význam (Machek) | SSČ

celňák – celník. Čekali jseme v Gmündu do úterka, až bude mít službu nějakej Láďův známej celňák.

celopéro – sport. v cyklistice celoodpružené kolo (odpružené vpředu i vzadu), též ful [A] je-li takové kolo zakoupeno v hypermarketu (a ne ve specializované prodejně), pak se prý poněkud posměšně nazývá celotesco

celt – cirkus. cirkusový stan [A] něm. Zelt stan, srov. celta

celťák – 1. cirkus. stavěč stanu, dělník, který staví nebo bourá putovní cirkus (dříve tuto práci vykonávali také cirkusoví hudebníci), též tenťák 2. tramp. maskáč, bunda z celtoviny [A] něm. Zelt stan

celtit – svět. platit [Z] Podzimek 1937; něm. zahlen počítat (asi z nář. či staršího er zählt), srov. cálovat, cólčit

cemr – zadek, záda. Tohle je hrozná móda, nahej pupek, nahej cemr, kdyby aspoň ty holky neměly ty břicha tlustý a ty záda pokérovaný. [A] srov. morav. nář. cemer; něm.+ Zemer hřbet, dnes Ziemer

cengr – svět. voják, četník, srov. kanďas, rulďák, slepka [Z] Podzimek 1937; snad pův. z perského džengaver bojovný, nejspíše prostřednictvím romštiny

cengrovka – svět. válka [A] viz cengr

cénka – brněn. desítka (pivo, číslo tramvaje apod.), srov. desina [A] něm. zehn deset

cenťák – centimetr. Vo cenťák jsem se nemoh seknout, to si děláš srandu! [A] uvádí již Oberpfalcer 1934

centr – sport. 1. střed, přihrávka do středu (obv. v kopané) 2. střední útočník [A] viz centrforvard | SSČ

centrál – centrální zamykání u auta. Sorry, podělal se mi centrál a já debil jsem si dal zaslepit ty kreténský zámky. [A] lat. centrum střed

centrálka – brněn. Ústřední hřbitov [A] něm. Zentralfriedhof t/v, zentral centrální, ústřední, Friedhof hřbitov (Frieden klid, pokoj, Hof dvůr)

centrálmolkeraj – vulg. ženská ňadra [A] uvádí Nováček 1929, Rippl 1926 i Treimer 1937; něm. Zentralmolkerei ústřední mlékárna, dodnes se Molkerei užívá jako jeden z vulg. výrazů pro ňadra

centrforvard – střední útočník [A] angl. centre forward t/v, z lat. centrum střed

centrhalvbek – střední záložník. Ještě jsem neviděl, aby centrhalvbek se zlomeným žebrem zachraňoval situaci! (E. Bass1) [A] angl. centre halfback t/v

cep – vulg. mužské přirození [A] srov. cyp

cepovat – přísně vychovávat, tvrdě cvičit, drilovat [A] vlastně tlouci cepem | SSČ/hovor.

céprat – brněn. rozlévat něco, plýtvat vodou, srov. cejprat

céres – 1. nadávání, hádka, *sprdunk. Řekla jsem tátovi, že bude dědečkem, tos měla vidět ten céres. 2. bití, porážka, *nakládačka. Dvakrát si začli a dvakrát dostali céres, akorát že dvacet let po válce dostáváme céres my, každej den. (80+) – Jak tě potkám samotnýho, tak dostaneš céres, na to nezapomeneš. 3. rychlost, výkon, síla, obv. ve spojení "na plnej céres", nebo "dát céres", tj. přidat plyn. Se studenym motorem na plnej céres, pro tebe je takovýho auta fakt škoda. [A] srov. kséres

cerha – svět. plachta, srov. kapna [Z] Podzimek 1937; rom. cerha plachta

césen – brněn. jízdní kolo [Z] Nováček 1929

cesťák – 1. cestovní příkaz. Doktore, uvědomujete si, že jste do těch Litoměřic jel bez cesťáku? (80+) 2. cestovní výkaz. Když nemáš vyplněnej cesťák do vosmýho, tak ty prachy dostaneš až další měsíc, jasný? 3. obchodní cestující, obchodní zástupce. Když tátu ve dvaačtyřicátým vyhodili vod dráhy, tak dělal panu Pohankovi cesťáka. 4. polic. nájezdný pachatel

cetky – drobné věci bez (větší) hodnoty, laciné ozdoby či dárky. Ta Ruth je hrozně lakomá, přiveze každýmu akorát pár cetek, který koupí při přestupu ve Frankfurtu na letišti, no vona je echt po tvý mámě. (80+) | SSČ

cetl, cetle – 1. tabulka, cedule. Ty cetle jsou po celým Liberci. 2. tradiční druh pečiva 3. brněn. potvrzení [A] něm. Zettel tabulka

cezak – ostrav. cedník [A] srov. cezan

cezan – morav. cedník

cézar – císařský řez, srov. kajzr. Vona má nějak úzkou pánev, vobě děti měla cézarem.

cíba – cibule. Nemohla bys tu cíbu nakrájet ty?

cíbata – svět. ženské prsy, srov. basamtrlíky [Z] Podzimek 1937

cibéby – morav. rozinky. Vezmeš cibéby, zaliješ je rumem až po rantl a necháš je tam namočené do rána. [A] něm. nář. Zibebe t/v, dříve typický rak. a jihoněm. výraz, postupně byl vytlačován severoněm. Rosinen, podobně jako je morav. výraz vytlačován českým; snad ze sicilského zibibbo, to pak z arab. zibiba rozinka

cibule – argot. kapesní hodiny, též ve svět. mluvě, srov. gambáně, pídě [A] Podzimek 1937; srov. něm. Zwiebel cibule, v argotu hodiny | SSČ/hovor.

cicmat se – hanl. líbat se s někým (obv. na veřejnosti), srov. muckat

cíčko – cigareta [A] slang souč. mládeže

ciferník – obličej

cifra – číslo | SSČ

cifrovat – hudeb. "ozdobně" tančit nebo hrát na hudební nástroj, obv. s použitím velkého počtu jednoduchých, málo nápaditých kroků, figur či melodických chodů

cifršpión – 1. účetní 2. účetní revizor, revizor pokladen na železnici [A] druhý význam Hubáček 1981

ciftla – cigareta [Z] Nováček 1929

cigánit – lhát [A] z morav. nář.

cigárko – cigareta. Tak já nevim jak vy, ale já bych dal cigárko, děláme už zase hodinu v kuse.

cigáro – 1. cigareta, srov. cígo, cíčko. Zastav mi tady, potřebuju si koupit cigára. 2. doutník [A] uvádí již Rippl 1926

cígle – 1. otěže. Hlavně drž pevně cígle. 2. vliv, možnost nátlaku, srov. páka. Mělas říct dřív, už na něj nemám cígle. [A] něm. Zügel uzda, oprať, srov. fírcígl

cígo – cigareta. Tohle cígo bylo poslední, další fakt nemám, sorry.

cigorky – xenofob. Romové, častěji *cikorky

cigoš – xenofob. Cikán, Rom. Ale my nejsme žádný cigoši. Cigoši bydlej za řekou. (J. Topol)

cihelna – argot. porodnice v Praze u Apolináře [Z] Rippl 1926

cihla – 1. brněn. koláč, buchta, chléb, srov. bims, komisárek 2. cirkus. sloní trus [Z] první význam Nováček 1929, druhý význam Hančl 1995

cihlička – ostrav. žehlička [A] ve slezské části Ostravy se vyslovuje tihlička

cihlina – řem. škrabka na dřevo, na vyhlazování povrchu [A] Jindra 1921; něm. Ziehklinge t/v, ziehen táhnout, Klinge čepel, ostří

cikcak, cik cak – klikatě. Budeš muset jet cik cak po okreskách, hlavní silnice už hlídaj. – To si ze mě snad děláte srandu, dyť jste ten plot udělali cikcak. [A] něm. zickzack t/v (vysl. cikcak), asi z zackig zubatý; souvislost s fr. zigzag je nejasná (Kluge) | SSČ/hovor.

cikno – svět. malý, srov. tykno [A] rom. tikno malý, ve slov. romštině cikno t/v

cikorky – xenofob. Romové, též cigorky. Nemusíš mět fédry, ty cikorky na Pekařské jen štengrujou, ale večer choď radš přes Pellicovou, to máš recht. [A] podle cikáni

cílo – svět. 1. ujednané místo 2. schůzka 3. souboj [Z] Podzimek 1937 odvozuje z něm. Ziel cíl, asi s rom. koncovkou; rom. cilo však označuje klacek, kůl, vztah k uvedeným významům je nejistý

cimerka – voj. úklid ložnice [A] viz cimra

cimpfrlich – viz cimprlich

cimpr campr – (na) malé kousky, střepy [A] rak. Zimperl, resp. Zimper malý kousek (Holub) | SSČ/ob.

cimprdlík – viz cimprlich

cimprláček – morav. kudla, čepelka [A] snad z čepel, přes lašské čempel, čemprle (Machek)

cimprlich – choulostivý, přecitlivělý, rozmazlený nebo příliš stydlivý člověk [A] něm. zimperlich, zimpferlich pův. zimper, zimpfer přecitlivělý, málo odolný, event. nadměrně stydlivý

cimprlína – ženský tvar od cimprlich; v češtině užíván i pro muže. Jirko, nebuď taková cimprlína. [A] něm. Zimperliese, žert. k zimperlich a Liese Líza (označuje ženu); dále viz cimprlich

cimra – místnost určená k ubytování, častěji ve voj. či vězeň. mluvě. Dali k nám na cimru novýho chlapa, řek bych, že to bude práskač. (80+) [A] něm. Zimmer místnost, pokoj | SSČ/ob.

cimrovat – horn. dřevit [A] něm. zimmern dřevit, pracovat jako tesař (Zimmermann), srov. cimra

cinda – praž. Císařská louka

cindr – řem. zapalovač [A] Jindra 1921; něm. Zünder t/v, zünden zapálit

cindra – techn. zápalná šňůra (v lomech) [A] něm. Zünder zapalovač, zápalná šňůra, zünden zapálit

cingrlátka – ozdoby, obv. kovové, visící

cink, cynk – argot. 1. tajné znamení, tajná zpráva, též v souč. vězeň mluvě, levý cink falešné dokumenty, falešné jméno, falešné razítko apod., srov. cunt 2. v užším slova smyslu značka nenápadně nakreslená na dveřích, na zdi domu, na plotě, na schránce apod., pomocí které dává informaci o příslušném domě ten, kdo jej navštívil, tomu, kdo teprve přijde (tradičně využívali žebráci, ale i bytaři) [A] v naší literatuře uvádí poprvé Puchmajer 1821; jedno ze základních slov argotu u nás i v okolních zemích, proniklo do dalších oblastí lidské činnosti (např. v cirkus. slangu označuje cink nenápadný pokyn krotitele, na který je zvíře naučené, avšak divák jej nepostřehne; cinky se ve starých rodinách dědily) i do obecné mluvy; za cink lze obecně považovat jakékoli tajné znamení, typické byly např. posunky při karetní hře – temeno hlavy např. označovalo eso, čelo krále, nos svrška, ústa spodka, brada 10, knoflíčky košile 9, 8 a 7, počet poškrábání pak signalizuje barvu (tento systém dobře funguje, i když se hraje s novými, tedy neznačenými kartami), podobné posunky se užívaly též v soudní síni; v něm. arg. Zink tajné znamení, tradičně vysvětlováno z lat. signum znamení, jinou možností je staré něm. Zink ve významu zub (pily), skoba, snad podle tvaru starých cinků

cinknout se – morav. opít se

cinknout1 – 1. svět. prozradit 2. krimin. tajně označit (karty, dveře apod.) 3. ředit alkohol vodou, srov. křtít, pančovat [A] Podzimek 1937; viz cink

cinknout2 – lehce se dotknout

cinknutý – 1. označený, pův. tajně (zejm. karty na rubové straně). Nehraj s nima, ty karty budou cinknutý. – Já věděl, že to byl fízl, co já pamatuju, měl dycky cinknutý číslo, na tom žigulu měl devět devět nula nula. 2. svět. prozrazený, známý, srov. proštumfovat 3. (alkohol) ředěný vodou 4. opilý [A] uvádí již Rippl 1926, poslední význam uvádí Zimová 1965; něm. arg. gezinkt t/v, zinken tajně označit (karty, dveře aj.), viz cink

cinkostn – prosklená skříň, skleník [A] asi z něm. Zinnkasten (Zinn cín, Kasten skříň), asi proto, že se tam dř. umísťovalo cínové nádobí (nář. výsl. a>o)

cinkovaný – argot. známý; věc, kterou již lidé dávno znají, cinkovaný chmaták známý zloděj [Z] Juda 1902; něm. arg. gezinkt t/v, zinken tajně označit – karty, dveře apod., viz cink

cinkplac – argot. umluvené místo, místo schůzky ke zločinu [Z] Puchmajer 1821; něm. arg. Zinkplatz t/v, Zink znamení, cink, Platz místo

cinkvajs – argot. peníze [Z] Rippl 1926

cintat – 1. bryndat 2. hanl. mluvit nesmysly

cinti – cirkus. někdejší řeč potulných lidí, kejklířů a komediantů [Z] Kludský a Cibula 1970; jde o označení části evropských Romů, resp. jejich řeči; rom. sinto svobodný, viz sinťák

cintr – vězeň. vězeňský oděv, srov. sintr [Z] Hála 2002

cinty – hlouposti, žvásty

cintyla – řem. vyřezávací pilka, srov. šukalka

cip – viz cyp

cípant – řem. objímka, stahovačka, obroučka [A] Jindra 1921; něm. Ziehband t/v, ziehen táhnout, Band pásek, stuha

cipísek – malé dítě [A] podle dětské postavy z pohádek o Rumcajzovi (autor Václav Čtvrtek), zkrác. ze zaklení (kru)cipísek

ciplík – hubička (u džbánu, u konve) [A] Jindra 1921; něm. Zipfel t/v

cirach – svět. střevíc (někdy mn. č. ciracha), též v souč. vězeň. mluvě, srov. týrach [Z] Podzimek 1937; rozšířený argot. výraz; rom. cirach, tirach střevíc, Wolf uvádí tirachengero švec

cirát – ozdoba, okrasa [A] Jindra 1921; něm. Zierrat t/v, zieren zdobit, ozdobit

ciráty – 1. okolky, drahoty, srov. cavyky. Tak nedělej ciráty a svlíkni se! 2. ozdoby [A] něm. Zierrat ozdoba (někdy se zdůrazněním zbytečnosti), zieren zdobit

cirgl, cirkl – řem. kružítko, kružidlo [A] Jindra 1921; něm. Zirkel t/v, zirkeln přesně vyměřit kružidlem

cirgus – viz cirkus

cirkus – pozdvižení, výtržnost, vřava, (obv. oslava, výtržnost, nadávání), srov. bengál. Každej den tam nahoře byl takovej cirkus, že na ně Jára zavolal bezpečnost. [A] něm. Zirkus cirkus, také však pozdvižení, shon, zmatek

cirkusák – pracovník cirkusu

císař – med. císařský řez, srov. cézar, kajzr. Dvojčata snad císařem, ne?

cíťa – žena, která se snadno dojme, někdy i o mužích [A] slang souč. mládeže

ciťák – 1. citlivý či přecitlivělý člověk, kdo se snadno dojme či často pláče, cíťa, céčko 2. dojemný film, kniha, píseň apod., též doják. To už nebyl ani ciťák, to byl sprostej kýč, Maruško, a navíc, tys brečela jednu chvíli i při Velkým flámu.

cítit – viz necítit

cítit se – věřit si, mít dobré sebevědomí. Ten Milan se teď ňáko cejtí, debil, doufám, že mu to ten Rumun dneska nandá. | SSČ/hovor.

citlivka – přecitlivělý člověk, srov. háklivý, háklich

citróny – vulg. prsy [A] Nováček 1929

citýrovat – zbytečně obtěžovat, pův. předvolávat [A] něm. zitieren předvolávat (na úřad, na ředitelství), pův. citovat, z lat. citare jmenovat, citovat

civil – 1. voj. označení běžného (civilního) života užívané ve vojenském a vězeňském prostředí, srov. céčko 2. hudeb. neformální oblečení. Hrajeme ve smokase nebo v civilu? | SSČ/hovor.

civilka – 1. dř. civilní služba (nahrazující základní vojenskou službu) 2. divad. hra ze současnosti hraná v civilu [A] druhý význam uvádí Hubáček 1981

civilkář – muž na civilní službě. Ten novej civilkář dal do pořádku síť v celym špitále.

civilky – vězeň. peníze

civilní hovno – vězeň. tradiční posměšné úsloví vztahující se k nově příchozím vězňům, dř. i ve vojenském slangu. Má v sobě civilní hovno. [A] Oberpfalcer 1934 uvádí ve vojenské mluvě (vč. příkladu)

cizen – argot. dobré, v pořádku [Z] Nováček 1929

clona: do clony – rozhl. konec zvukového záběru, při stáčení pozvolna zesilovat, srov. najet, fejdnout

cloumák – dávka povzbuzujícího nápoje, obv. tvrdý alkohol, silná káva apod.

cmrndat – nechtěně rozlévat, bryndat

cmunda – bramborák [A] smoudit, expres. k čmoudit (Holub)

coglař – brněn. cihlář [A] něm. Ziegel cihla

cochcárna – 1. divad. nekvalitní inscenace, v níž si každý na jevišti dělá co chce 2. v běžném životě se dnes užívá zejm. tam, kde mají děti příliš volnou výchovu, resp. tam, kde nevládne pevná ruka

cólčit – viz cólovat

cólovačka – brněn. placení [A] viz cólovat

cólovat, cólčit – brněn. platit, srov. lepit, cálovat. Nechcu cólovat to, co sem nepil, dondite mi pro vedócího. [A] něm. zahlen platit (nář. zohlen, viz pozn. u hesla fotr)

colštok – řem. míra, měřítko, ¬*metr [A] něm. Zollstock t/v, Zoll palec (coul), míra, Stock tyč

coul – řem. palec [A] něm. Zoll palec (coul) | SSČ

coura – vulg. žena často střídající sexuální partnery (není obv. pro prostitutku), srov. běhna, čůza, kurvička. Zamlada to byla pěkná coura a teď káže.

courák – 1. pomalý osobní vlak (v protikladu k rychlíku) 2. pomalý tanec, srov. ploužák 3. divad. málo významná role, avšak s opakovanými výstupy v průběhu celé hry

couranda – škol. sborovna [Z] Oberpfalcer 1934

courat se – 1. jít pomalu, vléci se, loudat se. Dělej, co se tak couráš. 2. toulat se. Coural se ze školy až do večera a vymejšlel, jak to doma řekne. | SSČ/hovor.

cournout se – jít kousek cesty pěšky (někdy jako protiklad k jízdě). Nechce se mi lízt do metra, radši se cournem.

couvačky – motor. couvací světla. Já mám ty modrý couvačky i v techničáku, fakt!

cpaniko – cigareta, kterou si kuřák sám nacpává, srov. dělaniko [Z] Oberpfalcer 1934

cpát něco někomu – argot. obviňovat někoho z krádeže [Z] Rippl 1926

cpát se – hodně jíst. Vlastik teď hodně přibral, po tý operaci přestal běhat, ale cpe se jako před tím. | SSČ/hovor

crcat se s něčím – udělat něco s obtížemi či pracně, párat se s něčím. Crcali se s tou korekturou celej tejden, já bych to příště dal někomu jinýmu. – Na ten vejlet jsme se crcali starou Karosou, nemělo to ani vopěrky.

cu fíl – příliš. Tak tohle už je cu fíl. [A] něm. zu viel, zu- příliš, viel hodně, mnoho

cu grund, cu grunt – viz cugrunt

cuc na špejli – lízátko, nanuk apod.

cucák – 1. nezkušený mladík. Vy se bát nemusíte. Na cucáky nejdu … (M. Kundera, Směšné lásky) 2. cucflek. Vona si snad myslí, že jsem úplně blbej, že to měla prej vod houslí. Byl to cucák, bylo to na druhý straně. 3. motor. sytič

cucat – hanl. pít | SSČ/hovor.

cucat se – líbat se [A] víd. zuzeln t/v

cucavý – určený k cucání, obv. ve spojení cucavý bonbon. Kup děckám aspoň nějaký cucavý bonbony.

cucflek – zarudlé místo na kůži jakožto stopa po intenzivním líbání, obv. na krku. Ty seš fakt blbej, dyť jsi mi udělal cucflek. [A] víd. Zuzlfleck t/v, zuzeln cucat se, líbat se

cuckovat – trhat na malé kousky

cucnout si – napít se. Můžu si trochu cucnout?

cug – ostrav. vlak [A] něm. Zug vlak, srov. cuk

cugcvang, cucvang – šach. nevýhoda tahu [A] něm. Zugzwang tlak nutnosti jednat, Zug tah, Zwang nátlak

cugfira, cugfirer – viz cukfíra

cughák, cugluft – viz cukhák, cukluft

cugrunt – nazmar, k zániku, na dno, srov. na *buben. Myslím, že tvůj synáček přivede fabriku cugrunt. [A] něm. zu Grunde nazmar, Grund dno

cuchna – nář. *cuchta

cuchta – vulg. nepořádná žena, viz cuchtle. Jak sis moh vzít takovou cuchtu? Nic mi nepovídej, každej ví, že nádobí meješ ty, luxuješ ty a hajzly, ty bych u vás fakt nechtěla vidět. [A] viz cuchtle

cuchtle – vulg. nepořádná žena, špindíra, event. žena, která často střídá sexuální partnery, srov. šlompna, cumploch. Taková prsatá cuchtle, a Olda musí sedět v kanclu akorát s ní! [A] něm. nář. Zuchtel nepořádná žena, pův. (chovná) prasnice, od Zucht chov zvířat; dodnes se občas užívá nadávka "Du alte Zuchtel"; takto se zdá, že pův. přejatý tvar byl cuchtle a cuchta by vzniklo až v čes., v něm. totiž slova obsahující kmen "zucht" (bez "l") označují spíše pořádek, disciplínu a dobrou výchovu (strenge Zucht přísná výchova, preußische Zucht pruská disciplína); dnes již mnozí necítí hanlivý význam: Tu atestaci jsem do porodu nestihla, takže ze mě nakonec možná bude spíš domácí cuchta.

cuk – 1. průvan, též cukluft 2. řem. tah v komíně od kamen, průtah u topeniště. Máš zatopit hned, jak vstaneš. Jak na komín praží slunko, tak to nemá žádnej cuk. 3. v cuku – spěšně, rychle 4. brněn. vlak, srov. ajska 5. hudeb. snížec u pozounů, srov. cukpozoun 6. falešnej cuk – argot. špatný krok [A] poslední význam uvádí Rippl 1926; něm. Zug tah, průvan, vlak, třetí význam buď z něm. in einem Zuck nebo in einem Zug obojí má význam naráz (zucken škubnout, cuknout)

cukajzn – řem. poříz, řezák [A] Jindra 1921; něm. Zugeisen t/v, ziehen táhnout, roztáhnout, Eisen železo

cukání – chuť nebo potřeba něco udělat, srov. svrbění. Měl jsem cukání mu jednu vrazit, ale nechtěl jsem, aby to vypadalo, že se předvádím před Jitkou. | SSČ/hovor.

cukat se – dělat drahoty, váhat se souhlasem. Jestli se bude cukat, tak soused na chatě by to určitě koupil.

cukatúra – trhavé pohyby (obv. o stroji). Má to trochu cukatúru, ale do servisu s tim dojedeš, na semaforech drž nohu na plynu, ať ti to nechcípne. [A] dnes se někdy slyší též ve významu "mít cukání"; slovo prý vytvořila dvojice Voskovec+Werich, srov. napnelismus

cukfíra – želez. vlakvedoucí [A] něm. Zugführer vlakvedoucí, méně často strojvedoucí, Zug vlak, Führer vůdce, führen vést, řídit

cukhák, cughák – řem. tažný hák [A] Jindra 1921; něm. Zughaken t/v, Zug tah (ziehen táhnout, zatáhnout), Haken hák, skoba, závěs

cukhup – řidč. kladkostroj, viz hupcuk [A] něm. Zughub zvedák, kladkostroj t/v, ziehen táhnout, zatáhnout, Hub zdvih

cukle – ostrav. pantofle [A] znovu se objevuje v slangu souč. mládeže; morav. nář. cukel dřevák (též cokitle), z bavor. zokel, it. zoccolo dřevák

cukluft – průvan. Votevři dveře, ať je trochu cukluft, je tu k zalknutí. [A] něm. Zugluft průvan, Zug tah, průvan, Luft vzduch

cuknout – 1. trhnout něčím. Cuknul jsi moc brzo. 2. rozmyslet si něco, ustoupit od něčeho. Je to až moc výhodný, bojim se, aby nakonec necuknul. 3. argot. zatknout, zadržet [A] třetí význam uvádí Rippl 1926; něm. zucken trhnout, škubnout

cukpozoun – hudeb. snížcový (tahový) pozoun [A] něm. Zugposaune t/v, Zug tah, snížec (zde), Posaune pozoun

cukr – drog. kokain

cukrbliky – přehnaně přátelské úsměvy, flirtování. Střídavě mi vejral na kozy a na malýho dělal cukrbliky. [A] něm.+ Zuckerblick sladký pohled z Zucker cukr, Blick pohled

cukrle – sladkost, bonbón, lahůdka. Von je naučenej, že po jídle dostane cukrle. [A] rak. Zuckerl cukrovinka, bonbón

cukrouš – oslovení, obv. posměšné. Hele cukrouši, ty prachy chci do pátku.

cukroušek – miláček, někdy jako posměšné označení muže [A] viz cukrovat

cukrovat – mluvit zamilovaně, roztouženě [A] od citosl. kukru kukru (hrdlička jako symbol zamilovanosti), přikloněním k cukroušek; srov. něm. nář. kuckern kokrhat, ale i vydávat zvuk jako hrdlička, patří do okruhu výrazů pro ptačí zvuky (nář. kuckern, kükerükü, kuckuck rufen, krähen)

cukrovat kolej – doprav. sypat písek pod kola

cukštangle – řem. táhlo [A] Jindra 1921; něm. Zugstange t/v, Zug tah, ziehen táhnout, Stange tyč

culifinda – slabá či špatná káva, pův. káva z cikorky. Po tý její culifindě se mi vždycky chce ještě víc spát. [A] dř. též cilifinda, curifinda, cifinda, ficinda aj.; něm. Cikorikafe, odtud cikorikafinda (-nda podle brynda), další tvary zkracováním (Machek)

culík1 – pramen vlasů stažený těsně k povrchu hlavy (gumičkou apod.), ohon [A] snad od culit zaplétat, žmolit (Jungmann), dále nejasné | SSČ/ob.

culík2 – argot. kousek železa sloužící k vystrčení klíče ze zámku [A] uvádí Rippl 1926; jeden z tradičních způsobů vloupání zadními dveřmi z dvorků apod., kde bývaly dveře bez prahu, často s mezerou dole (pod dveřmi se nejprve podsunul hadr, na který pak vysunutý klíč spadl)

culit se – usmívat se [A] snad expr. k tulit se (Machek) | SSČ/hovor.

cumel – 1. kus látky namočený v něčem sladkém (sladká voda, med, event. s rumem), který se vkládal kojencům do úst jako dudlík, přen. něco silně sladkého. Má ráda kafe sladký jak cumel, prej že si na to zvykla v Tunisu. 2. opilec | 1SSČ

cumle – vulg. ženská ňadra

cumploch – vulg. nepořádná a líná žena, srov. cuchta, šlompna. Co já pamatuju, tak chodila ve špinavejch šatech, a když vyprala, tak to nosila nevyžehlený, takovej cumploch a teď nás bude poučovat z rádia? (w) [A] též v morav. nář. (nejen žena, ale i muž); snad z něm. nář. Zumpel nepořádná, líná žena, rak. nář. Zumpl prosťáček (souvisí snad se starým Zump či Zumpf mužské přirození, též cíp látky, v bavor. nář. též hlupák, srov. cyp); Machek uvažuje také o souvislosti s rak. Tschümpeli coura, Eisner odvozuje (asi nesprávně) z něm. Sumpfloch (Sumpf bahno, Loch díra)

cund – brněn. zpráva, tip [A] viz cunt

cunda1 – brněn. balon, míč

cunda2 – svět. znamení, srov. cejch, cunt, cink [Z] Podzimek 1937

cundr1 – 1. dohazovač 2. řem. okuje, opal [A] první význam Kott 1910, druhý Jindra 1921; něm. Zunter t/v

cundr2 – vězeň. materiál sloužící k zapalování, obv. vyráběný z nastrouhaného celuloidu (např. hřebenu), chlupů z deky, kusů omítky a celofánu [Z] Suk 1993; něm. Zunder troud

cunt – 1. argot. oznámení, hláška, tip (pův. na krádež). Dostal cunt na betálnó káru. 2. divad. narážka, náznakové slovo, jež je orientačním znamením pro započetí nějaké činnosti, též šlágvort [Z] Nováček 1929 odvozuje z něm. zünden zapálit, Suk 1993 z něm. zunutze k užitku, zu- k, nutzen užívat

curyk – brněn. nazpátek, zpátky, zpět [A] něm. zurück zpět, zu- k, Rücken záda, srov. ruksak

cuvaks, cúvaks – voj. nováčci, též ve vězeň. mluvě o novém vězni. Hele, tohle říká každej cuvaks a pak si zvykne. Ale když utečeš, stejně tě chytnou a pak to budeš mít posraným navrch … (Vašek Káňa) [A] něm. Zuwachs přírůstek, zu- k, při, přidat, wachsen růst, srov. rekrut

cvaja – škol. známka chvalitebně, dvojka [A] Oberpfalcer 1934; něm. zwei dvě

cvakat – 1. platit 2. cvakat zubama – pociťovat silný chlad

cvaknout – 1. polic. zatknout, vzít do vazby 2. zaplatit

cvaknout se – 1. sport. převrátit se s lodí, *udělat se (ve vodáckém slangu) 2. mít drobnou autonehodu, srazit se

cvaknout si – napít se alkoholu (tvrdého). Cvakni si, než zas pojedeš, tak to vydejcháš. [A] uvádí již Rippl 1926 (dosl. "dát si loka")

cvalda – cvalík, baculaté dítě, menší obézní muž. Co by ji na padesátiletým cvaldovi jako ty mělo přitahovat? [A] něm. Zwalch cvalík, malé dítě (Rejzek)

cvargle – morav. tvarůžky, syrečky [A] asi z něm. nář. Zwarg nebo Twarg, dále viz u hesla *tvargle

cvek – 1. účel, smysl. To nemá žádnej cvek, do tmy ho stejně nenajdem. 2. řem. hřebíček [A] první význam uvádí již Oberpfalcer, druhý Jindra 1921; něm. Zweck účel, cíl, hřebík; odtud asi také *cvok

cverhok – 1. morav. krumpáč 2. řem. křížovka, příčnice (příčná neboli křížová sekyra) [A] něm. Zwerchhacke příčná sekera, křížovka, tj. sekera k čepelí kolmou k topůrku, odtud pak nář. význam krumpáč, Zwerch příčný, Hacke sekera, srov. cverok

cverok – řem. křížovka, příčnice (příčná neboli křížová sekyra) [A] viz cverhok

cvíbak – 1. sušenka 2. nepovedené těsto nebo výrobky z těsta apod. Nic si z toho nedělej, já když dělala první vánočku, tak z toho byl taky takovejhle cvíbak. [A] něm. Zwieback speciální suchar, sušenka, označení pro pečivo vyznačující se dlouhou trvanlivostí, které se dosahovalo dvojím pečením, do 17. stol. především námořní strava; zwei dvě, dvakrát, backen péci (stejný původ má i slovo biskvit, něm. Biskuit, přes fr. z lat. panis bis coctus chléb dvakrát pečený, z it. biscotto je přes rak. Biskotte je také náš piškot)

cvičák – cvičiště, dř. zejm. vojenské, dnes obv. kynologické. Do voběda na cvičáku, půl hodiny na žrádlo a pak do večera buzerace na pévéesce. (80+) – Měl jsi s ním tehdy pořádně chodit na cvičák.

cvíčka, cvíka – škol. cvičení, praktika, dř. též domácí úkoly. Dělá se na cvíčkách prezence? – Můžu až od pěti, máme cvíka z chemie. [A] uvádí již Oberpfalcer 1934

cvičky – motor. výrazně ojeté pneumatiky, prakticky bez vzorku, srov. galusky, bačkory

cvígra – škol. cvičení, praktika, dř. též domácí úkoly [A] uvádí již Oberpfalcer 1934 (argotizující, romsky znějící koncovka)

cvikací kleště – štípací kleště, štípačky

cvikat – štípat (kleštěmi) [A] něm. zwicken nebo zwacken štípnout, štípat

cvikl, cviklík – řem. klínek, hmoždinka [A] Jindra 1921; něm. Zwickel t/v

cviknout – štípnout. Moh bych si zkusit ten lístek cviknout? [A] něm. zwicken nebo zwacken štípnout, štípat

cvingle – řem. zdířka, obroučka [A] Jindra 1921; něm. Zwingel t/v, zwingen násilím vtlačit, vsunout

cvízl – řem. rozbočka [A] Jindra 1921; něm. Zwiesel t/v, též rozcestí, zweigen větvit se

cvok – 1. blázen, srov. dylina, homolka 2. jedinec s nekonvenčním či výstředním chováním 3. řem. hřebík, nýt [A] Podzimek 1937 uvádí jako světský výraz s velkým počtem synonym (dalaman, drn, dylina, makovec), Rippl 1926 uvádí též odv. cvokovat bláznit; snad ze starého rčení mit v hlavě cvek, kde cvek, stejně jako cvok označuje hřebík (Machek) | 3SSČ

cvokárna – psychiatrická léčebna, blázinec, srov. cvokhauz, pakárna. Já přesně nevim, jestli se zcvoknul z toho chlastu nebo jestli se nejdřív zvencnul a pak začal chlastat, ale jistý je, že ho z tý cvokárny hned tak nepustěj. [A] pův. argot. výraz, uvádí již Rippl 1926 i Podzimek 1937

cvokař – psychiatr, někdy též psycholog. Prej jestli nezačnu jíst, tak mě vodveze k cvokařovi. [A] dřív však označovalo blázna (Rippl 1926)

cvokařit – bláznit, panikařit

cvokatět – začínat bláznit, někdy o rozvoji duševní nemoci, srov. pakatět

cvokhauz – blázinec, srov. cvokárna, pakárna. Nedivil bych se, kdyby z vás ta úča přišla do cvokhauzu. [A] uvádí již Podzimek 1937

cvrčkárna – vězeň. blázinec. Zkusím to sjet přes cvrčkárnu. [A] Suk 1993 (vč. příkladu)

cvrčky – vězeň. pouta, okovy bez řetězu, želízka, srov. klepeta. Vedli mě přes nemocnici, cvrčky na ruce, civilové čuměli a já se chlemtal. [Z] Suk 1993 (vč. příkladu)

cvrkot – 1. ruch, práce v rychlém tempu. Tam je pro mě trochu velkej cvrkot, to radši ty prachy voželim. 2. sledovat cvrkot – pozorovat dění, snažit se v něm vyznat [A] Rippl 1926 uvádí jít na cvrkot vyslídit něco, mít na něco čich

cvrlikat – zamilovaně mluvit (srov. cukrovat, vrkat, tokat), někdy jen mluvit přehnaně přátelsky. Cvrlikala jsem s nim včera celý dopoledne, myslim, že už ho to přešlo, prej zase příští měsíc něco vobjedná.

cvrndat – nechtěně rozlévat, bryndat, též cmrndat

cvrnknout si – neudržet moč, pomočit se, obv. se užívá o mírném úniku moči do spodního prádla, srov. připočurat se, stříknout si [A] pův. cvrnknout si do trenek

cyferblat, cyfrblat – ostrav. hodinky, též obličej (srov. ciferník) [A] též v pol. nář., z něm. Zifferblatt ciferník, Ziffer číslice, Blatt list

cymbal – ostrav. nešika, hlupák

cynk – viz cink

cyp – ostrav. 1. hlupák, někdy však bez podtextu v podobném postavení jako "týpek" apod. Nejsem žaden cyp, tak drž pysk. – Jedneho sparťanského cypa zašili za rasisticke kidy. 2. vulg. mužské přirození. Možeš dostať po pysku, až se ti cyp postavi. 3. jak cyp – nespecifické hodnocení, charakteristické pro současný ostravský dialekt, analogie (dnes už nejen) brněnského "jak sviňa". Ten film byl dobry, kurva, jak cyp. – Budě to pruser jak cyp. [A] pův. nevyučený havíř, pomocník havíře, což je zřejmě z něm. nář. Zipf nezajímavý muž, trouba, v hovor. němčině také mužské přirození; slovo je příbuzné s čes. cíp: něm. Zipfel, resp. Zipf (ve staré němčině bylo Zip, vysl. cip) označuje výčnělek, cíp nebo také mys (dosl. výčnělek do moře)

Č

čabajka – doprav. kloubový autobus zn. Ikarus, srov. harmonika, housenka [A] žert. podle maď. původu, narážka na oblíbený druh klobásy, maď. csabai kolbász čabajská klobása, podle města Békéscsaba (dř. Csaba, vysl. čaba)

čabátko, čábě – svět. dítě, srov. čávo

čabrák – morav. vrabec, vrabčák

čabraka – cirkus. zdobená přikrývka pro koně

čabrat se – ostrav. cákat se, koupat se

čábřit se – 1. o počasí: jasnit se. Už se to čábří, za chvílu jedem. 2. o problémech: řešit se [A] viz vyčábřit se

čáčo, čáčovný – svět. hodný. Ta gádžinka je čáčovná. (Ta selka je hodná.) [Z] Podzimek 1937 uvádí pro rom. čačo význam hodný, skutečný význam však je pravdivý, pravý (hodný je lačho)

čáčura – argot. prostitutka, srov. běhna, děvka [Z] Rippl 1926

čadit – 1. kouřit, obv. o ohni, ze kterého vychází nápadný tmavý kouř, někdy též kouřit cigaretu, srov. očadit, začadit 2. hledat zloděje (o detektivech) [A] druhý význam uvádí Rippl 1926, též odv. čadil nebo čadidlo detektiv (Oberpfalcer 1934)

čágo – pozdrav podobný, i když méně používaný, jako čau, někdy též čágo belo

čáchat (se) – morav. koupat (se), máčet (se) ve vodě. Letos se děcka mohly čáchat v řece už začátkem května. [A] příb. s čachtat se a s ráchat se

čachrář – kdo neprůhledně jedná v něčí neprospěch, intrikán, kšeftař [A] viz čachry | SSČ

čachrovat – dělat intriky, neprůhledně jednat v něčí neprospěch, brněn. též čachřit [A] něm. arg. schachern nepoctivě obchodovat, krást, to z jidd. šacherer obchodník, kramář (Machek, Wolf)

čachry – intriky, tajné a současně nepoctivé jednání, podvodné obchody, srov. kúhandl [A] viz čachrovat | SSČ

čachry machry – intriky, podvodné jednání [A] Machek uvádí hanácké čachre machre a dává druhou část do souvislosti s *machlovat

čachřit – brněn. dělat intriky, viz čachrovat [A] viz čachry

čachtat (se) – máčet (se), koupat, častěji *cachtat. My si čachtali nohy v chladné vodě a přitom jsme rybařili. (O. Pavel2) [A] asi z čvachtat se

čaj – kdo je velmi slabý, také slabý soupeř. S takovým čajem nemůžeš prohrát.

čaja – 1. svět. dívka, milá 2. brněn. kibic [Z] Vondrák (cit. Nováček 1929); maď. csaj dívka

čajda – čaj [A] Suk 1993 uvádí ve vězeňském slangu (sjet čajdu na čmouda)

čaje – svět. 1. děvče, srov. rákle, raklička. To je šukárná čaje. (To je hezké děvče.). 2. žena, srov. bílý kůň [Z] Podzimek 1937; rom. čhaj romská dívka, dcera

čajíček – slabý film (divadelní hra, kniha apod.), někdy s podtextem cíleného zastření násilí

čajka – dívka [A] slang souč. mládeže; rom. čaji děvče, to však asi z maď. csaj t/v

čajznout – ukrást, viz čmajznout [A] snad expr. z (roz)čísnout, srov. štípnout (Rejzek)

čáka – čepice (obv. válcová) s řemínkem pod bradu, dř. běžná součást voj. C. a K. uniformy [A] z maď. csákó (Machek); jiného původu je čáka jako naděje (od čekat)

čakr – svět. obchod [Z] Podzimek 1937; asi jde o obměnu slova čachr

čalamáda – krájená zelenina v nálevu z octa a oleje, základem obv. bývají papriky, rajčata, cibule a zelí, může obsahovat i další druhy zeleniny [A] maď. csalamádé kukuřice na krmení, hovor. čalamáda

čamrda – vlček (hračka), přen. čilá žena. Je jí přes devadesát a ty schody vyběhne jako čamrda.

čamtat – nář. 1. mlaskat. To takhle čamtáš, i když obědváš s klientama? 2. hanl. usrkávat, chlemtat. Čamtá jednu matonku už dvě a půl hodiny. [A] častěji snad na Moravě, popisuje se však i v jiných nářečích

čananý – morav. pěkný, srov. činaný

čančat – morav. zdobit, krášlit, srov. načančat

čang – xenofob. Číňan, event. jiný příslušník žluté rasy (Vietnamec, Korejec apod.)

čangál – morav. vysoký člověk, dlouhán

čangr – vězeň. Rom [Z] Suk 1993

čangrovica – argot. polévka [Z] Nováček 1929

čapák – dobrý fotbalový brankář (opak je živá díra)

čapáky – 1. dlouhé nohy 2. sport. v cyklistice zimní cyklistické kalhoty

čapáry – dlouhé nohy

čapat – brněn. chytat, též ve sportu. Kdo čapal? Ten nátaha, ten Klenovec. (O. Nováček)

čapatý – morav. s krátkýma nebo křivýma nohama [A] srov. čapy

čapek – brankář [A] slang souč. mládeže

čapět – morav. dřepět, též čupět

čapnout – vzít, uchopit. Neměl jsem prut … když, tak čapnu nějakého do ruky. (O. Pavel2)

čapnout si – sednout si na bobek, dřepnout si

čapy – brněn. 1. nohy. Dál nendu, už ně bolijó čapy. 2. dělat čapy – nadávat, vyčítat, dělat nepříjemnosti. Zas mně dělala čapy, příště tam deš ty.

čára – 1. hra, při které se házejí mince co nejblíže k čáře nakreslené na zemi. 2. člověk výjimečně vysokého vzrůstu 3. brněn. Česká ulice v Brně, srov. Štaplenda (dř. pojem označoval linii Hlavní nádraží – Masarykova ulice – náměstí Svobody – Česká ulice) 4. argot. cesta, silnice, časté bylo spojení Čárou nevlíkej. (Po silnici nechoď.). 5. státní hranice, srov. kopečky. Sloužil jsem dva roky na čáře. 6. vzít čáru – utéci 7. vulg. ženské přirození, viz čárka

čarachán – krimin. policista, srov. šarachán. Neplaš, to je sanita, hovno čaracháni.

čárat – neuměle nebo nepořádně kreslit. Začíná bejt nervózní, celou schůzi něco čáral na okraj zápisu.

čárka – 1. vulg. ženské přirození, též čára 2. hezká dívka 3. zásluha, obv. ve spojení mít čárku šplhnout si u někoho [A] první význam uvádí např. ER 1930, druhý ze slangu souč. mládeže

čarovat – divad. dělat z role, co v ní není [Z] Bezouška 1971

časák – 1. časopis 2. rozhl. časové znamení

časovka – sport. 1. časová kontrola, časový závod v cyklistice 2. šach. časová tíseň, srov. cajtnot

časy – hodiny [A] slang souč. mládeže; rus. časy hodinky (žert.)

čau – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, někdy vysl. s dlouhým "á". Čáu, ty seš už zpátky? – Čau Pavle, potřebovala bych s něčím pomoct. [A] it. ciao (vysl. čáo), přesněji z benátského ciau, které v místním dialektu odpovídá it. schiavo otrok, služebník; k nám přišlo přes Vídeň, kam tento pozdrav v první polovině 19. stol. přinesli vojáci sloužící v severoitalské části monarchie; odpovídá našemu "(uctivý) služebník", resp. víd. "G’schamster Diener" se stejným významem; srov. šamstr, servus

čaues – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, též čauves, čauvec. Tak čaues, já du. [A] viz čau

čauky – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, častěji mezi ženami, event. ve snaze o přátelský výraz; častý pozdrav na internetu při chatování (ovšem cca 6krát méně než ahojky). [A] viz čau

čauvec, čauves – pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, srov. čaues [A] viz čau

čávo – svět. dítě (mn. č. čávata), též v souč. vězeň mluvě [A] Podzimek 1937, kdysi běžný argot. výraz, odv. čávoro nemluvně, čávalo hloupý, dětský; rom. čávo dítě (příb. s *čaje), čhavoro malé dítě, děťátko (-oro je zdrobňující přípona)

čéče – člověče (oslovení), srov. člobrdo

čédina – škol. český jazyk, srov. češák [A] Oberpfalcer 1934 uvádí jako nejčastější výraz (dále čénina, čenčina, čéša, češka), pro slovenštinu pak analogické slonina

čégra, čégřina – škol. český jazyk, srov. čédina

čégro – čestné slovo (ujištění). Fakt to bylo, už když jsem přišel, čégro! (80+)

čéháčko – brněn. Černohorská pivnice, černohorské pivo

čehún – Čech [A] pův. slov. výraz, později i na Moravě

čech – stud. Dějiny státu a práva České republiky (vyučovací předmět na právnických fakultách)

čecháček – hanl. Čech; v podtextu jsou tradičně kritizované vlastnosti – malost, vypočítavost, závist či sklon k žalování

čechr – brněn. pivo [A] uvádí již Nováček 1929, odvozuje z něm. Zecher piják, souvisí asi víd. arg. Tschoch, též Tschocherl či Tschecherl dř. hanl. označení levné kavárny či putyky, dnes také ve smyslu útulné hospůdky

čechrovat – brněn. pít pivo, točit pivo, srov. začechrovat [A] uvádí již Nováček 1929; viz čechr

čeják – škol. český jazyk [A] slang souč. mládeže

čéjéčko – číslo jednací. Jestli to nemá čéjéčko, tak to pro mě neexistuje.

čekanka – dlouhodobá přítelkyně, kterou se její partner stále ještě nerozhodl si vzít (její matka je tchyně čekatelka)

čekovat – sledovat, dívat se [A] slang souč. mládeže; angl. to check kontrolovat

čeledník – místnost podřízených (např. architektonické nebo právnické kanceláře), srov. šéfárna

čelo – hudeb. violoncello

čelo: hodit čelo – usnout na lavici [A] slang souč. mládeže

čenda – kolega, kamarád [A] slang souč. mládeže

čendž – 1. sport. změna, tj. posun v postavení hráčů na hřišti ve volejbale 2. odtud i mimo sport. Tak pánové, čendž, teď deme my. [A] angl. change změna

čenich – hanl. nos

čenichovka – úder pěstí do obličeje

čepičář – 1. pouliční prodavač obv. ruských, resp. sovětských vojenských beranic 2. hanl. důchodce za volantem [A] druhý význam ze slangu souč. mládeže

čepička – vulg. prezervativ

čepka – čepice. Taky jsi vyhrál akorát čepku?

černá – 1. argot. noc, celou černou po celou noc 2. vězeň. poslední noc před výstupem [Z] Puchmajer 1821; příklad způsobu tvorby slov typického pro hantýrku 19. století, kdy vlastnost označuje věc samu (metonymie), srov. hluboká, červná; druhý význam uvádí Hála 2002

černá flákota – argot. uzenina, uzené maso [Z] Puchmajer 1821

černá sjezdovka – sestava asi pěti velkých kalíšků (*panáků) různých barev (fernet, rum, zelená atd), často ve spojení sjet černou sjezdovku, srov. paleta

černá šlechta – želez. lokomotivní personál [Z] Hubáček 1981

černíci – argot. Romové [Z] Puchmajer 1821, srov. kálo

černo: na černo – argot. tajně, pod falešným jménem, bez platné jízdenky [A] uvádí již Rippl 1926

černobyl – vězeň. silný čaj [Z] Hála 2002

černoch – 1. vězeň. Rom 2. doprav. černý pasažér

černoprdelník – hanl. 1. kněz (obv. katolický), dnes také někdy člen křesťansko-demokratické strany 2. sport. fotbalový rozhodčí (méně častý význam). Každej věděl, že tenhle černoprdelník dycky tlačil Viktorce a normálně píská dál. 3. důchodce pracující jako závodní stráž [A] první význam uvádí Nováček 1929, třetí Suk 1993

černošina – hudeb. hanlivé označení jazzové hudby [A] užívali její odpůrci před válkou, i později v 50. letech, v podobném významu se užívalo i kočičina aj.

černota – 1. nezákonná činnost (obv. ekonomického charakteru) 2. tisk. černobílý tisk (v protikladu k barevnému). Tu černotu máme vytištěnou za dva dny, ale ta barva to zdrží aspoň do pátku.

černý – 1. argot. bez peněz, srov. švorc 2. xenofob. Rom, srov. kálo [A] Rippl 1926; v argotu bývala též řada spojení s významem tmavý či noční (srov. černá), resp. tajný (viz na *černo)

černý havrani – pohřební služba, pohřebáci

čerpačka – cirkus. nástroj či předmět, který kouzelník nejprve ukáže jako zcela prázdný, ale vzápětí je naplněn různými předměty, též prezentka

čert – 1. brněn. policista, srov. beng 2. jako čert – hodnocení intenzity, např. silný, nesnesitelný (o bolesti), lačný (peněz), též ochotný hodně pracovat apod. Kristla byla na prachy jako čert, ale uměla hospodařit, to se musí nechat. [A] Rippl 1926 uvádí též význam advokát, právník; druhý význam z pův. jako čert na hříšnou duši

čertíci – policisté, obv. dopravní

červená – 1. krev, srov. malinovka. Nech ho, už mu teče červená! 2. znamení "stát" na semaforu. Za to, že přehlíd červenou, to je trochu drsný. [A] první význam (jako argotický) uvádí Rippl 1926; jde o jeden z mála dochovaných výrazů vytvořených způsobem typickým pro argot 19. stol., kdy vlastnost označuje věc samu (metonymie), viz pozn. u hesel *černá, *hluboká; srov. něm. arg. rote Sauce krev (dosl. červená omáčka)

červeňáky – polic. protokol o zadržení, vzetí do vazby

červený – karet. srdce, jedna ze čtyř barev v mariáši, srov. herce

český střed – hudeb. typický harmonický postup 8 taktů ve formě AABA, a to v části B, což je symbol pro střední část této formy

česnečka – nář. česneková polévka, úkrop | SSČ/hovor.

česnekačka – nář. česneková polévka, viz česnečka

čest – pozdrav (při příchodu i odchodu) používaný dř. mezi stranickými funcionáři, také žert. Tak čest, Jarmilko, zkontrolujte pak prosím vás, jestli jsou zavřený vokna. – Čest, je to prej vo hodinu posunutý, nepudem ještě teď na jedno? [A] vlastně čest práci

češák – škol. český jazyk, srov. čédina (užíváno spíše na základních školách)

četka – česká tisková agentura. Bude to bohužel tak, hlásila to kromě četky taky BBC. [A] podle zkratky ČTK

četník – žert. policista

čezeta – motor. motocykl značky ČZ [A] pův. Česká Zbrojovka

či – svět. nic, srov. nývo, vyskytuje se i v souč. vězeň. mluvě. Nevkydávej mu či. (Nedávej mu nic.). – Či pchen. (Nic neříkej.) [A] Podzimek 1937; rom. či nic, Wolf odvozuje z perského či něco

čib – argot. řeč [Z] Rippl 1926; rom. čhib jazyk, řeč; pod názvem Romani čib vydal v r. 1821 učebnici romštiny Ant. Jar. Puchmajer; její dodatek věnovaný zlodějské hantýrce je významným zdrojem poznání českého argotu

číbalák, číbalo – svět. starosta, srov. husťák, hustý [Z] Podzimek 1937; rom. čhibalo starosta, čhib řeč

čibuk – cigáro [A] slang souč. mládeže

číča – 1. kočka 2. vulg. ženské přirození 3. hezká dívka

čičenka, číčka – vulg. ženské přirození [A] uvádí např. ER 1930

čičmat se – brněn. mazlit se, srov. cicmat. Čičmal se s fronk larvó. (Mazlil se s hezkou holkou.) [A] Nováček 1929 (vč. příkladu)

čičmunda – hanl. nevýznamný člověk, pomocník, přidavač, srov. podržtaška. Na Kavkách dělá, to jo, ale je to nějakej čičmunda.

číhnout – podívat se na něco. Číhni na to, má novej bourák.

čichač – drog. kdo vdechuje těkavé látky

čichačství – drog. závislost na těkavých látkách

čichat – drog. jako drogu vdechovat páry organického rozpouštědla (toluenu a dalších těkavých uhlovodíků), srov. čichač

čik – argot. cigareta, srov. čiko [A] víd. arg. Tschig nebo Tschik cigareta, nedopalek (také v maď. argotu je czikk t/v), z it. cicca t/v, prý odvozeno od faktu, že nedopalky se dříve žvýkaly

čiko – 1. krimin. cigareta. Než to vysypeš, tak z toho dycky musíš vybrat čika. 2. xenofob. Rom, srov. čikoš [A] první význam z argot. *čik, druhý viz čikoš

čikoš – xenofob. Rom, srov. čiko [A] běžně chápáno jako cigoš, slovo samo však označuje maďarského pastevce koní (maď. csikós, z csikó hříbě)

čikyta – frajer [A] slang souč. mládeže; spíše snad v souvislosti se známou značkou banánů než přímo ze špan. chiquito dítě

čílit se – zlobit se, rozčílit se. Co se čílíš? Počkej tejden a dej se překvapit.

čimágo – svět. cigareta, srov. čudka, pimangere [Z] Podzimek 1937

číman, čiman – podnikavý člověk. To víš, neni inženýr jako ty, ale zato je to čiman. [A] uvádí již Rippl 1926, pův. asi z morav. nář.

čimelík – vězeň. podřadný vězeň, sluha (otrok) silnějšího vězně, též čmelík

čimelit – vězeň. posluhovat silnějšímu vězni

čína – čínská restaurace, čínské jídlo

čina, čína – špatné počasí, obv. s prudkým deštěm a větrem. Táta musel k pacientům za každýho počasí, i když byla třeba venku hrozná čina.

číňák – 1. klasické kuličkové pero s kovovou krytkou a excentricky umístěným hrotem speciální silné náplně (kdysi považováno za relativně luxusní předmět). Propiskou jsme psát nesměli, ale v pátý třídě jsme dostali Zítkovou a ta dovolila číňáky. 2. xenofob. Číňan, člověk asijského původu. Ovoce kupuju akorát u číňáků, to, co prodávaj v sámošce, můžeš rovnou vodnýst na kompost.

činaný – 1. hezký, milý. Ty seš můj činanej pejsánek, viď? 2. řidč. chytrý

činelit – svět. psát, též v souč. vězeň. mluvě, srov. šrajbovat. Kchéruješ činelit? (Umíš psát?) [Z] Podzimek 1937; kdysi běžný argot. výraz, odv. např. činiben dopis; rom. čhinel řezat, psát i psát

činit se – snažit se, udělat rychle a důkladně. Ten se musel činit, byla prej jen koupit chleba a byt je vybílenej.

činóglovat – brněn. pracovat [Z] Nováček 1929; něm. arg. tschinageln těžce pracovat (nář. výsl. tschinogeln), viz šináglovat

čínská tělka – divad. neviditelná tělka (viz tělka), nenalíčit se [Z] Bezouška 1971, žert. výraz

činžák – nájemní dům. Hele, v devětatřicátým měl prd a v šestačtyricátým koupil dva činžáky? Tak drž radši hubu. | SSČ/hovor.

činže – 1. nájem. To vám ještě porád činži platí máma? 2. jak činže – hanl. nepříjemný, protivný. Marcela je zas vod rána protivná jak činže.

čípek – dobrý člověk [A] též v polic. slangu

čipka – morav. krajka

čipovat – motor. zvyšovat výkon motoru. Některý diesely se daj docela slušně čipovat, z tohodle jsem vycedil štyricet koní navíc. – To by sis to nesměl nechat čipovat vod takovýho trouby. [A] angl. to chip t/v

čipsy – bramborové lupínky [A] angl. chips bramborové hranolky, pomfrity, v americké angl. bramborové lupínky

číro – druh účesu s vlasy vyčesanými vzhůru, obv. "do kohouta"

čirykle – 1. svět. pták 2. vězeň. slabší vězni posluhující silnějším [A] Podzimek 1937; rom. čiriklo pták

čísla: dělat čísla – polic. hanl. snažit se o objasněnost bez ohledu na závažnost jednotlivých případů

číslo – 1. přátelská, někdy též obdivná "výtka", srov. numero. Ty jsi ale číslo! 2. vulg. pohlavní styk. Než usnul, tak ještě udělal dvě čísla. 3. centimetr. Má prej dobrejch pětadvacet čísel, teda jestli Olina nekecá! 4. voj. počet dnů zbývajících do odchodu do civilu; kolem tohoto čísla býval celý kult, číslo vojáka zařazovalo do jednotlivých skupin (bažant, půlka, mazák, suprák), obv. s předložkou "za" (za šestset, za padesát, odtud i *zapár). Zobák, řekni číslo. Pětset třicet. Ty pičo, to je za milion. (80+) 5. vězeň. odsouzený, trestanec [A] Rippl 1926 uvádí i význam policista

čistá ruka – částka peněz po zdanění nebo nepodléhající zdanění, srov. čistého. Měl jsem tam každej měsíc nejmíň patnáct tisíc čistá ruka, a to byly tenkrát sakra prachy.

čistý – 1. polic. nevinný, kdo se nedopustil ničeho špatného. Prověřil jsem to, je čistej, držel jsi ho tu zbytečně. 2. být čistý – drog. nebrat drogy, abstinovat 3. čistého – částka peněz po zdanění nebo nepodléhající zdanění, srov. čistá ruka. Já jsem říkal, že budete mít pětatřicet tisíc, ale snad jste si nemyslel že čistýho? 4. čistá – karet. čistá kanasta. Máme čistou a dvě červený trojky. 5. čistá – morav. žitná kořalka

čitelný – v souvislosti s lidmi či firmami: do čeho je vidět, co lze ověřit, co je dobře známé. Ti Taloši nésó moc čitelní, lepší bude je z teho tendru vyřadit.

čítovat – 1. comp. podvádět, užívá se zejm. v počítačových hrách. Jestli nechceš čítovat, tak musíš furt sejvovat, nejlíp každej krok. 2. odtud i podvádět obecně. Dej si bacha, při losování posledně čítovali. [A] angl. to cheat podvádět

číty – comp. triky, podvody, užívá se zejm. v počítačových hrách. Vod třetího levlu to dohraju akorát s čítama. [A] angl. to cheat podvádět

číza – motor. motocykl značky ČZ, srov. čezeta. Já mám tu čízu už štyricet let. [A] pův. Česká Zbrojovka

čížek – brněn. Čech, srov. cajzl

čižmy – morav. boty, dříve obecně, někdy se tak dnes označují zejm. kozačky [A] maď. csizma vysoká bota, holínka, snad z tur. čizme

člen – 1. zajímavý člověk, kamarád 2. dř. někdy ve stejném významu jako *týpek. Ty vole, ten Ivan je ale člen. 3. bét členem – brněn. být opilý [A] poslední významu uvádí Nováček 1929

člobrda – člověk [A] Nováček 1929

člobrdíček – človíček

člobrdo – hra "Člověče, nezlob se!"

človák – xenofob. Slovák

čmajznout – ukrást, odcizit [A] viz čajznout

čmaňa – cigareta [A] slang souč. mládeže

čmáral – staveb. hanlivé označení projektantů řemeslníky. Nějakej čmáral mi bude říkat, jak mám připojit odpad!

čmárat – psát nečitelně, někdy jen psát

čmáry – dekorativní kosmetika, make-up [A] slang souč. mládeže

čmelák: mět čmeláka – brněn. špatně vypadat [Z] Nováček 1929

čmelík – viz čimelík

čmikat – polic. odpykávat si trest

čmoud – kouř, také čoud

čmoudit – kouřit, také čoudit

čmoudlý – snědé barvy pleti, obv. Rom (xenofob.), častěji *přičmoudlý. Olda je trochu čmoudlej, tak se policajti vždycky choděj ptát nejdřív jeho.

čmrgna – brněn. holka [Z] Nováček 1929

čmucík – pusinka [A] slang souč. mládeže

čmuďák – argot. tabák, čmudka cigareta, též v souč. vězeň. mluvě [A] uvádí již Puchmajer 1821

čmuchat – argot. pátrat, vyšetřovat zločin [A] jako argot. výraz uvádí již Rippl 1926, též odv. čmuchací žukl policejní pes | SSČ/ob.

čmuchyna – pes, kočka [A] slang souč. mládeže

čmukovat – líbat se [A] slang souč. mládeže

čobnót – brněn. ukrást, srov. šluknót. Jak byl nakéřené, tak mu pré nejaké grizlák v šalině čobl šrajtoflu. [A] Nováček 1929

čobol, čobolák – xenofob. Slovák (dnes často jen žert.) [A] zřejmě podle knihy Miroslava Švandrlíka Černí baroni: Čo bolo, to bolo, terazky som majorom! (slavný výrok majora Halušky zvaného Terazky)

Čobolsko – xenofob. Slovensko (dnes často jen žert.), srov. Slovač [A] viz čobol

čočkin – člověk, který nosí brýle [A] slang souč. mládeže

čočky – 1. brněn. brýle, oči 2. dát/dostat čočky – vynadat/dostat vynadáno, dát/dostat kapky. Počkej až přijde, já mu dám čočky. 3. doprav. světelná signalizace pro tramvaje

čočmeny – brněn. brýle, oči. Ten kalósek ti musel scat na nohu, s takovéma čočmenama nemůže fachčit mašinfíru!

čofky – vulg. malá prsa

čógra – čočka. Hlavně teď přestaň žrát fazole a čógru.

čógry – čočky (oční). Proč si radši nepořídíš čógry?

čoch – brněn. hospoda (pův. laciná, *pajzl), pitka, soukromá oslava, mejdan. Jednó sme se v jednom čochu trochu víc kósli … (P. Jelínek) [A] Nováček 1929 má výklad "hospoda, kde se prodává čaj, čajovna", ve slangu souč. mládeže také ve významu taneční zábava; víd. arg. Tschoch, Tschecherl hospoda, srov. čechr

čochnit – mazlit se s něčím, dělat něco s velkým zaujetím. Nesmíš se s tím tak čochnit, stejně to bude za měsíc zase vodřený. [A] asi z *rochnit

čochr – brněn. páčidlo [Z] Nováček 1929

čochtan, čochtánek – hanl. pivo načepované bez pěny, např. čepované z pípy po velmi malých dávkách (takže než je sklenice plná, je část již zvětralá) nebo pouze po stěně sklenice

čochtat se – máčet se, koupat se. To necháš děcka se čochtat v týhle ledový vodě? [A] asi z čachtat se

čokl – hanl. pes. Museli jsme holce koupit k vánocům čokla, ale vydrželo jí to přesně měsíc, teď ho chodim venčit už jenom já. [A] rom. džukel pes, srov. džukel | SSČ/ob.

čoklař – hanl. majitel psa, resp. kdo chodí psa venčit, *pejskař. Musíš čumět, kam šlapeš, dyť víš, jaký jsou ty čoklaři prasata!

čoklbuřt, čoklvuřt – hanl. laciný salám, v brněn. mluvě obv. kabanos. Já nésu háklich pani Dajčová, stačí ně nejaké čoklbuřt. (80+) [A] uvádí Nováček 1929 (koňský salám) i Treimer 1937; něm. Hündewurst t/v, Hund pes, Wurst uzenka; traduje se, že angl. hot dog vzniklo z něm. Hündewurst, tak totiž v 19. stol. nazývali párek němečtí přistěhovalci do New Yorku

čoko – drog. heroin

čokoláda – 1. techn. svorkovnice, elektrotechnický přípravek pro spojení většího počtu vodičů, jejichž odhalené konce jsou ve zdířkách fixovány šroubky 2. drog. hašiš 3. hudeb. xylofon [A] velmi výstižnou analogii s tabulkou čokolády vyvolává jak tmavá barva plastu (kdysi bakelit), tak fakt, že z výchozí svorkovnice se odlamují úseky potřebné délky; třetí význam uvádí Oberpfalcer 1934

čokoška – čokoláda (obv. v řeči žen). Kup jí čokošku, na tý je závislá.

čonda – viz čunda

čondat – brněn. míchat, ředit

čong – xenofob. Číňan, Asijec, srov. čang

čonkovat – vězeň. sloužit silnějšímu (nadřazenému) vězni [Z] Hála 2002

čopr – motocykl typu Harley-Davidson, též šopr. Čí je to motorka? To není motorka, miláčku, to je čopr … (z filmu Pulp Fiction) [A] angl. chopper t/v, také vrtulník, pův. mechanický sekáček (robot)

čór – 1. krimin. zloděj, srov. čórka, čórnout, dnes běžně užíváno i mimo krimin. prostředí 2. argot., svět. zkušený zloděj, často ve spojení čór na černo noční zloděj, čór na šaušprunk denní zloděj [A] Juda 1902 (Puchmajer 1821 ještě neuvádí); kdysi výraz pro zloděje zkušeného, který byl často trestán (ne příležitostného), jedno z nejrozšířenějších argot. slov, stejně tak v argotu dalších evropských národů; rom. čor zloděj | SSJČ/argot.

čórák, čórař – krimin. zloděj (pův. profesionální)

čóres – argot. zloděj [Z] Rippl 1926 uvádí též čóri loupež; rom. čor zloděj

čórka – 1. krimin. krádež, loupež 2. argot. zlodějka [A] uvádí již Juda 1902; rom. čori krádež

čorkař – krimin. zloděj, čórkařina obživa založená na krádežích

čórmen – brněn. zloděj

čórnout – 1. ukrást 2. svět. též vzít, srov. chudelit. Čórni dranžúrek a tachti vychmátnout manč. (Vezmi talíř a jdi vybrat spropitné.) [A] Podzimek 1937; rom. čorel krást, ukrást

čórnutý – 1. ukradený, kradený 2. svět. zavřený, uvězněný [A] Podzimek 1937

čóro móro, čoromoro – rozruch, zmatek

čorokér, čorokhér – svět., argot. donucovací pracovna, vězení [Z] Podzimek 1937 vysvětluje z rom. čor zloděj, kher dům; čoro však znamená také chudý, čoro kher chudobinec

čórovačka – krádež, srov. čórka

čórovaný – kradené

čórovat – svět. krást, srov. čórnout [A] Podzimek 1937

čoud – 1. kouř, dým, také doutník 2. dát si čouda – zakouřit si 3. v čoudu – pryč, viz v čudu [A] uvádí již Rippl 1926 | SSJČ/argot.

čout – cítit, slyšet, tušit, brněn. *čut. Myslím, že už něco čuje.

čtecí – tel. čtecí zařízení; je umístěno na objektivu studiové kamery a moderátor z něj čte text svého vstupu

čtená – divad. čtená zkouška, první zkouška nové hry, kdy herci či zpěváci dostanou scénář (tzv. knihu) a od režiséra dostávají základní pokyny

čtverec – škol. známka dostatečně, čtyřka

čtverka, čtverylka – argot. čtvrté oddělení pražského policejního ředitelství (i přilehlé vězení), viz čtyřka [Z] Rippl 1926

čtvrťák – 1. žák čtvrtého ročníku školy, užívá se na základních, středních i vysokých školách 2. čtvrtý ročník. Ve čtvrťáku už to nebyla žádná sranda. 3. malý peníz

čtvrtka – 1. sport. v atletice běh na 400 metrů (čtvrt míle), srov. půlka 2. voj. druhý pomocník dozorčího (*dévéťáka), často býval z řad absolventů

čtvrtky – rozhl. zpravodajská relace, začínající v patnácté a pětačtyřicáté minutě hodiny

čtyrák – sport. čtyřkajak, srov. dvoják

čtyřicítka – 1. vysoká horečka (dosl. 40 °C a výše). Tejden měl čtyřicítky. 2. žena ve věku (přibližně) čtyřiceti let

čtyřka – tradiční označení policejního oddělení v Bartolomějské ulici v Praze, kdysi čtvrté oddělení pražského policejního ředitelství; stejně označována i související vazební věznice v Konviktské ulici (dř. užíváno jak v polic., tak krimin. mluvě), též čtverka [A] známé ze seriálu "Hříšní lidé města pražského" podle předlohy J. Marka

čtyřkolka – 1. automobil s náhonem na všechna čtyři kola (4×4), srov. ofroud. 2. jednomístné terénní vozítko se čtyřmi koly. V neděli zase budou čtyřkolky, hadry si brát nemusíš, Olda nám pučí kombinézy.

čtyřky – velká ňadra [A] podle dř. užívané stupnice velikosti košíčků podprsenky

čtyřmastový – cirkus. (stan) se čtyřmi stožáry, viz mast [A] něm. Viermast Zelt stan se čtyřmi stožáry (v němčině podobně jako u lodí, dosl. "čtyřstěžník"), vier čtyři, Mast stožár, Zelt stan

čtyřtakt – sport. v házené maximální povolený počet kroků při uvolňování útočícího hráče, který drží míč

čuba, čubka1 – hanl. 1. pes, fena 2. žena, která často střídá partnery, děvka 3. svět. visací zámek [A] Podzimek 1937; něm. nář. Zaupe fena, také hanl. o promiskuitních ženách, třetí význam analogicky k něm. arg. Hund pes, srov. stč. psík zámek

čuba, čubka2 – 1. brzda, pův. na hospodářském voze 2. želez. kolejová brzdicí zarážka (proti samovolnému rozjetí vozu), též botka [A] Jindra 1921; něm. Schuh, Hemmschuh t/v, Hemme brzda, Schuh brzdový špalek

čuba3 – motor. zařízení na zapojení vleku u nákladních automobilů, srov. kuple. Máš tam ale nabouranou čubu, on s tím zacouval do zdi. [A] Suk 1993

čubajzna – argot. fena, pes [Z] Rippl 1926; v jeho době prý též posměšné označení pražského deníku Národní politika

čubárna – hanl. ústa, huba

čubička – primitivní styl plavání [A] viz čuba, podle podobnosti s psím plaváním

čubka – viz čuba

čubrnět – dívat se, obv. s podtextem překvapení, srov. čumět. Něco jsem ti koupil, to budeš čubrnět. [A] asi od *čumět

čuča, čuči – svět. ženská ňadra, někdy též čučky, též v souč. vězeň. mluvě, srov. buzně. Maria ma eště maly čuča! – Klabý čuči! [A] rom. čuča ňadra (j. č. je čuči); vyskytuje se též v argotu okolních národů, srov. čúza

čučák – 1. podomácku vyráběný alkohol, někdy laciné víno nevalné jakosti, čúčo 2. alkoholik pijící velmi levná vína [A] viz čúčo

čučan – brněn. vulg. mužské přirození … když byl operován na pimplík nebo když mu řezali čučana. (Nováček 1929)

čučanda – brněn. pozorování

čučet – dívat se, zírat, srov. čumět, čubrnět. Nemluví, čučí celej den z vokna, já nevim, jestli se nepomátla.

čučka – 1. otvor ve dveřích pro pozorování chodby přede dveřmi, často vybavený zvětšovacím sklem a kovovým krytem 2. vězeň. podobný otvor (též vybavený sklem a krytem), avšak pro pozorování vnitřku cely, srov. šmírdíra 3. hodit čučku – brněn. podívat se. Ty, hoď čučku, estli mám zamčené kancl. 4. brněn. pozorování bez aktivní účasti (obv. pohlavního styku nebo svlékajících se žen), srov. čumenda, čučanda [A] viz čučet

čučkař1 – 1. morav. zbabělec, *srabař 2. neúspěšný člověk, kdo dělá jen malé věci, troškař, žabař 3. vězeň. dozorce (podle kontrolování skrz *čučku)

čučkařit – mít málo výnosné zakázky, dělat nevýnosné věci, v krimin. prostředí spokojit se s malými krádežemi. Takovejch let jsem čučkařil, tak mi to přej.

čučkin – 1. kdo tajně pozoruje jiné lidi (neoblečené, při sexu apod.), voyer, *šmírák 2. vězeň. dozorce, viz čučkař

čučky1 – 1. výčnělky, kolíčky, které drží police. Pod některejma fochama jsou jen tři čučky, prohlídni to, než to spadne. 2. něco malého, srov. čudla, čurda. Živí nás teď Alena, já mám jen sem tam nějaký čučky, hlavně dabing. [A] asi od *čučet

čučky2 – svět. ženská ňadra, častěji *čuča [A] rom. čuča ňadra (j. č. je čuči), viz čuča

čučmen – alkoholik pijící velmi levná vína [A] viz čúčo

čučnout se – podívat se [A] slang souč. mládeže

čúčo – 1. ovocné dezertní víno, bývalo velmi levné (v 80. letech min. stol. od 8 Kč za litr) a určitou zvláštností bylo, že se prodávalo také v drogeriích. Když bylo nejhůř, tak se na koleji chlastalo čúčo. 2. levné víno, často vyhledávané osobami závislými na alkoholu, srov. čučák 3. vězeň. alkohol tajně vyráběný ve vězení [A] poslední význam uvádí Hála 2002; původ slova je nejasný, nepravděpodobná je zkrác. slov. čučoriedka borůvka, která však nikdy nebyla typickou surovinou pro výrobu tohoto druhu vína, pouze spekulativní je vztah k it. ciuccio dudlík, cumel (vysl. čučo) nebo k romským slovům s kmenem čuč-

čučoriedka – přitažlivá dívka [A] slang souč. mládeže; slov. čučoriedka borůvka

čud: v čudu – pryč, méně často v *čoudu. Tak její starej je někde v čudu … (P. Jarchovský1)

čuďák – svět. tabák, též v souč. vězeň. mluvě [A] Podzimek 1937

čudit – kouřit [A] uvádí již Puchmajer 1821 | SSČ

čudka – vězeň. cigareta [A] starý argot. výraz, uvádí již Puchmajer 1821, též čuďačka dýmka

čudl – viz čudlík

čudla – malá ryba, přen. něco malého. Je totiž pravděpodobné, že vám nezabrala žádná čudla … (O. Pavel1)

čudle – brněn. vulg. prsní bradavky

čudlík – malý výstupek, tlačítkový vypínač, srov. čudl, čumprlík. Ten červenej čudlík nech zmačknutej, vostatní musej bejt vypnutý.

čuch – 1. cit, odhad, vyvinutý smysl pro něco. Kdysi tatínek hledal ten kraj po čuchu. (O. Pavel1) 2. šach. výraz pro šach

čuchajda – argot. prostitutka, srov. běhna, děvka [Z] Rippl 1926

čuchák – rozhl. tlačítko na mixážním stole, kterým se dá poslechnout připravený zvuk, aniž by to bylo slyšet ve vysílání, srov. očuchat, kipnout

čuchal – svět. četník, srov. beng [Z] Podzimek 1937

čuchat – 1. vědět. Jak to mám sakra čuchat, přijel jsem před hodinou. 2. viz čichat

čuchnót si – brněn. vulg. mít pohlavní styk. Nečuchl si ani k šestru. (Odbyla ho) [Z] Nováček 1929 (vč. příkladu)

čuchometr – žert. nos. Zkus si to, ale dávej bacha, to má jiný brzdy než jseš zvyklá, ať si nenabiješ čuchometr.

čuchtat se – morav. piplat se

čukl – argot. pes, srov. džukel [Z] Juda 1902; rom. džukel, čukel pes, též v něm. arg. Schukkel

čulibrk – vulg. homosexuál [A] vzniklo z *hulibrk, vzhledem k záměně "č" za "h" mnozí necítí souvislost s původním slovem, to proto není vždy vnímáno jako vulgární (Udělej čulibrka!)

čulizník – vězeň. člověk žijící ze zbytků jídel, z toho, co najde v popelnici, *somrák, srov. plvajz, santusák [Z] Suk 1993

čuma – hanl. ústa, srov. čuňa. Pakuj se vod tý plotny, než ti plesknu jednu přes čumu.

čumák – 1. hanl. obličej, nos. Nestrkej mi sem furt ten čumák. 2. motor. maska automobilu. V noci bude mrznout, postav to čumákem ke zdi, ať ráno nemusíš škrábat vokno. 3. viz psí čumák

čumákovat – morav. dlouho čekat [A] srov. čurákovat

čumec – 1. nos, obličej, častěji *čumák 2. argot. kino [A] druhý význam uvádí Rippl 1926

čumenda, na čumendu – něco, na co se dívá bez aktivní účasti, srov. čuminda, dř. zejm. o pozorování pohlavního styku nebo svlékajících se žen, dnes často i v neutrálním smyslu. Vod rána bulí, prej jí někdo řek, že Jirka v sobotu vzal nějaký dva kluky na čumendu. – Kunratickou letos neběžim, pudu tam jen tak na čumendu.

čumes – obličej [A] slang souč. mládeže

čumět – hanl. 1. dívat se, někdy jako protiklad k aktivní činnosti. To víš, že se neučí, co přišel ze školy, čumí na televizi. 2. být překvapený, srov. čubrnět. Až se vrátíš, tak budeš čumět, jak se to tu změnilo. [A] asi příb. s čnět (vyčnívat), či čouhat, snad souvislost "být vidět" s "vidět" | SSČ/ob.

čumil – zevloun, přihlížející člověk. Hned tam byla spousta čumilů, ale aby někdo zavolal sanitu, to ne. | SSČ/ob.

čuminda – viz čumenda. Dědek dělá, že z loďky chytá ryby, ale jezdí sem na čumindu.

čumkarta – pohlednice. Tak my jim na tu dovolenou dáme dva tisíce šilinků a voni nepošlou ani čumkartu. (80+) [A] slang předválečné generace

čumnout se – podívat se [A] slang souč. mládeže

čumprlík, čumprdlík – 1. hrací figurka. Já chci zase červený čumprlíky, ty mi přinášej štěstí. 2. tlačítko, malý výčnělek, srov. čudlík. Na co byl ten krajní čumprlík, já mám pocit, že jsem ho trochu urval?

čuňa – brněn. ústa. Drž čuňu nebo přez ňu dostaneš. – Laďa nepřinde, rozbil si na kole čuňu, ale fest. [A] z morav. nář.

čuňačinky – hanl. obrázky, texty či filmy s erotickým či pornografickým obsahem, též sviňačinky

čuňák – hanl. nemrava, chlípník, nestyda (obv. výraz používaný ženami o mužích), srov. prasák

čuňárna – 1. nemravnost, něco obscénního 2. něco nesprávného či nečestného, srov. sviňárna, prasárna. Zatloukat šrouby, to je ale fakt čuňárna. – Ty to primářovi fakt napíšeš? To je ale čuňárna.

čunče – obv. o dítěti, které se zašpinilo, srov. čuně. Ty seš ale čunče, di si honem umejt ruce.

čunda – 1. vulg. ženské přirození, též čonda. Já neřek, že ti nedá, ale ta její čunda ti bude hodně velká, klidně si to vyzkoušej taky. 2. hanl. dívka. Ta tvoje čunda to na mě všecko shodila, ale vodsereš to ty, to si piš. [A] první význam uvádí např. ER 1930, druhý je tzv. synekdocha (pojmenování části místo celku)

čunďáry – argot. boty [Z] Rippl 1926

čundr – výlet do přírody, vandr, obv. o víkendu či o prázdninách, na dva a více dní (tj. přes noc). Nastydlý vaječníky, to jsou ty tvý čundry v březnu. [A] běžně se cítí souvislost s vandr, pochází však z něm. nář. tschundern (vysl. čundrn), které má v různých německy mluvících oblastech velmi rozdílné významy a ne každému je srozumitelné (někteří mají pocit, že slovo může pocházet z češtiny); k našemu významu nejbližší je asi rak. toulat se, procházet se, dále také rychlá jízda na koni; souvisí s schundern či schindern (existuje také tschindern), opět s řadou různých významů, kde nejbližší je asi klouzat se (Wolf), srov. čundranda

čundranda – klouzačka [Z] Oberpfalcer 1934

čundrovat – jezdit do přírody (přes noc), srov. cajdat

čuně – špinavý člověk, kdo nedodržuje zásady hygieny | SSČ/ob.

čunelit – svět. naslouchat, též v souč. vězeň. mluvě, srov. šunelit. Vkydávej garda, gádžové čunelej. (Dávej pozor, sedláci poslouchají) [Z] Podzimek 1937; rom. šunel poslouchat, slyšet

čupět – morav. sedět v dřepu, srov. čapět, čupnout si dřepnout si

čupr – pochvalné hodnocení, obv. podnikavý, čiperný, dř. též pěkný, hezký. Tvoje babička, jó to byla tenkrát čupr holka. – Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou … (B. Hrabal3) [A] uvádí již Rippl 1926 s příklady čupr holka, čupr písnička; Machek odvozuje z nář. čuprný čiperný, avšak srov. rak. hovor. tschuper s významem super vynikající

čurabelka – sodovka, limonáda, minerálka. Dej mi pivo, vod rána sedím za koláčem a piju jen samý čurabelky. [A] koncovka podle *kysibelka

čuráček – vulg. mužské přirození malých rozměrů, obv. však jako nadávka či posměšné označení muže. To sis místo mě našla tohodle čuráčka?

čurák – vulg. 1. mužské přirození 2. nadávka vyjadřující obecnou nesympatii. Ten čurák nechal ráno votevřený vokna, máme s Lubošem voba mokrý postele. [A] od čurat, což je asi onomat. původu, snad s významem "hlasitě téci", srov. crčet, zurčet (Rejzek), je však také něm. nář. tschuren čurat (Machek)

čurákovat – dlouho stát na jednom místě, stát někde zbytečně, potloukat se, nebo i překážet. Čurákoval jsem tam hodinu a půl a vona nepřišla. – Brácha? Ten si ani nic nesháněl, čurákuje po městě a prej že to za rok zkusí znova. [A] Nováček 1929

čuráky – argot. boty [Z] Rippl 1926

čuramedán – nadávka. Něco takovýho může napsat jen čuramedán jako ty. (w)

čurbajs – nepořádek, zmatek, špína, častěji *čurbes. Ty koberce ti budou všude dělat čurbajs!

čurbes – 1. nepořádek, zmatek, špína 2. výtržnost, hlučná oslava. Ne, ať tady zase děláte čurbes přes půlnoc.

čurbík – nepořádek, špína, *čurbes [A] slang souč. mládeže

čurc – brněn. nůž [Z] Nováček 1929; z rom čurch nebo čúri nůž

čurcl – brněn. vulg. malý penis [Z] Nováček 1929

čurda – divad. malá role (též u filmu), srov. štěk. … pak epizodní, to znamená s jedním výstupem, a nakonec štěky, hundi, čurdy, pindy, křoví. (B. Bezouška)

čurdit – 1. svět. pršet, srov. lingrovat, mutrelit 2. močit. To pívo bylo dobrý, ale v noci jsem šel asi třikrát čurdit. 3. kazit. Ty vole, špičkovej rum a ty to budeš čurdit nějakym vermutem? [A] první význam uvádí Podzimek 1937; rom. čhordel nebo čhurdel téci, sypat; druhý význam expres. obměna čurat

čurdit se – rozčilovat se [A] snad podle čuřit se

čurina – 1. brněn. legrace 2. morav. vulg. ženské přirození, též čuryna

čuripinda – vulg. ženské přirození [A] uvádí např. ER 1930

čúro – argot. nůž, srov. zákos, kán, někdy ve spojení potopit čúro bodnout nožem, běžné též v souč. vězeň. mluvě [A] uvádí již Rippl 1926 i Podzimek 1937, rozšířený argot. výraz, též v mluvě světských, s řadou výsl. obměn (čúri, čúrek, čudl aj.); rom. čúri nůž

čurymrd – vulg. nadávka

čuryna – viz čurina

čuřit – argot. pít, proflámovat noc [Z] Rippl 1926

čuřit se – 1. rozčilovat se, srov. načuřit se 2. smát se [A] první význam snad podle zuřit, druhý (ze slangu souč. mládeže) snad příb. s *čurina

čus – pozdrav, u nás užívaný na rozloučenou i na přivítanou. Čus lidi, čemu se tak gebíte? – Pro dnešek stačí, a nezapomeňte, ve čtvrtek je trénink v tělocvičně, tak holky, čus. [A] něm. Tschüss, resp. Tschüs pozdrav na rozloučenou severoněm. původu, kde se vyskytuje také starší forma Atschüss, podobná s hol. Atjüs, to pak pochází ze špan. adios sbohem; španělský původ slova vychází nejspíš z krátké, ale kulturně i politicky významné vlády Španělů v Nizozemí, někteří uvažují o starším přijetí v rámci obchodního styku severoněm. hanzovních měst se Španělskem

čusbus – pozdrav, viz čus [A] slang souč. mládeže; užívá se také v různých spojeních jako čusbus autobus apod.

čusík – pozdrav, oblíbený zejm. při chatování, srov. ahojky, čauky [A] zdrob. z *čus, srov. něm. Tschüssie resp. Tschüsschen zdrob. od Tschüss; i v němčině slovo svádí k jazykovým hrátkám, módní je např. Tschüssikowski srov. naše čus bus, čus autobus apod.

čut – brněn. cítit, slyšet, tušit. Kdo to má čut, že se Máňa rozhodne přijet aji s dětima, já nemám nic navařený, je to akorát pro zlost. [A] morav. nář.

čutačky – kopačky, srov. šutačky [A] uvádí již Oberpfalcer 1934; viz šutat

čutálisti – hanl. fotbalisté

čutaná – kopaná, srov. šutaná [A] uvádí již Oberpfalcer 1934; viz čutat, šutat

čutat, čutnout – kopat, kopnout do míče. Hele, nechcete si s náma čutnout? [A] kdysi šutat, v počátcích kopané u nás převzato z angl. shoot střílet (góly), snad přikloněno ke kutat (kopat), srov. šutaná, šutačky | SSČ/hovor.

čutból – fotbal [Z] Oberpfalcer 1934

čutora – polní láhev, feldflaška [A] maď. csutora (vysl. čutora), náústek, špička dýmky | SSČ

čuz: hodit čuz – brněn. podívat se

čúza – vulg. 1. hanlivý výraz pro mladou ženu. Ta čúza to na tebe všechno naprášila mistrový. 2. žena často střídající (sexuální) partnery, prostitutka. Říkám ti, nepouštěj ho tam, ta čúza už dostala do postele věrnější mužský. [A] možná z něm. arg. Tschutschi, resp. rom. čuča ňadra (Wolf uvádí též tvar čuci), nebo jen varianta některého z jiných slov začínajících na ču- např. čunda (tato slova mají často hanl. význam, srov. slova na fi- s častým významem mazanosti)

čvaňhák – hanl. cigareta (event. ručně balená), nedopalek, doutník

čvaňhat – 1. kouřit 2. hanl. žvanit, mluvit bezobsažně či hloupě

čvaňho – cigareta

čvirikant – voj. nováček během prvního roku (někdy jen půlroku) služby, též bažant, pták, zobák; též ve vězeňském prostředí vězeň v podřadném postavení

čvoch – nechnutný pokrm, srov. blivajs [A] slang souč. mládeže

Copyright © Maxdorf 2006-2008